(10.40 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Když jsem slyšel jeho slova o poválečné americké okupaci Evropy, tak mně trochu vystydla záda, a chtěl bych jenom upozornit, že kdyby ta americká okupace se nezastavila na linii Karlovy Vary - Plzeň - Klatovy, tak jsme si ušetřili možná 40 let tragického omylu v České republice, přijali bychom Marshallův plán a dnes bychom neřešili podobné problémy, jako tady dnes řešíme a kterými usilujeme o zařazení se mezi standardní země Evropy a slušného světového společenství. Přece jenom velmi střízlivě.
Feasibility Study, o které hovořil Lubomír Zaorálek, ta byla přijata summitem v Rize, hovoří o protiraketové obraně, a při mé návštěvě minulý týden v pondělí u generálního tajemníka NATO se počítá se zahájením diskusí, včetně diskuse o případném umístění protiraketové obrany na českém a polském území. Myslím si, že i vyjádření Jaapa de Hoopa Scheffera, muže se složitým jménem, byla celkem jasná v tomto směru. Diskuse na platformu aliance patří a musí v následujících měsících akcelerovat.
Co se týká Evropské unie, i diskuse s Javierem Solanou, se kterým jsem rovněž měl možnost se v poslední době několikrát setkat, byly také jasné. Evropské země v rámci Evropské unie neaspirují v této chvíli a nemají ambice v rámci bezpečnostní politiky Evropské unie zabezpečovat paralelně se strukturami aliance protiraketovou obranu. A taky se nestalo během jednání Evropské rady ani jednou, že by kdokoli z evropských premiérů či prezidentů tuto otázku i kuloárně otevřel. Jsou si vědomi toho, že ta otázka je citlivá, že bude diskutována na všech úrovních, to i s našimi partnery, i s našimi sousedy, i s Ruskou federací.
Co se týká nóty: Co to je včas, včasná odpověď, nechte diplomatům. V diplomatické mluvě příliš brzo znamená fakticky jistý typ urážky nebo neslušnosti, příliš pozdě znamená totéž. Včas znamená podle zvyklostí. Podle diplomatických zvyklostí jsme měli v řádu týdnů, ne měsíců, odpovědět buď pozitivně, nebo negativně s vyjádřením k jednotlivým článkům nóty českou pozici. My to včas uděláme. Ta nóta, tak jak ji citoval pan poslanec Exner, v sobě nese celou řadu diskutabilních míst. To neznamená, že je česká strana přijímá. A ta odpověď bude reagovat mimo jiné i na ta místa, o kterých jste hovořil, a bude v této české nótě vyjadřovat českou pozici.
Myslím si, že po odeslání české nóty je přesně ten prostor pro zahájení té diskuse, kterou jsme započali už seminářem čtyř výborů, na který byli samozřejmě přizváni další poslanci, a která má řadu aspektů ať už vnitropolitických nebo zahraničněpolitických, bezpečnostních apod. My jsme na tu diskusi samozřejmě připraveni a jenom bychom si trochu přáli, abychom ji více odideologizovali, což bude komplikované, ale já se o to budu standardně pokoušet.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Černý.
Pane poslanče Jičínský, prosím, ještě chvilinku počkejte, s faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Václav Exner. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Bude to opravdu jenom jedna věta. Země omylu je název knihy Boba Woodwarda, který je Američanem a píše o své zemi. A o tom informují Haló noviny. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Černý.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, budu stručnější než můj předchůdce v diskusi kolega Exner, přesto ale chci několik poznámek k této diskusi, k problémům, které s ní souvisejí, tady uvést.
Myslím, že je zřejmé, že byla chyba, že poslanci vládní koalice nepřipustili, aby na plénu Sněmovny se konala diskuse jak na toto téma, tak na téma vztahu České republiky k tzv. euroústavě, abych to zkrátil, protože jsme mohli této diskusi dát koncepčnější povahu, mohla vláda vystoupit s určitými závažnými stanovisky ze svého hlediska, mohly příslušné výbory - mám na mysli zahraniční výbor, výbor pro obranu - posoudit ty věci, které se tady staly předmětem polemik, a mohla tedy parlamentní diskuse mít po mém soudu vyšší úroveň, kde bychom si možná odpustili některé osobní invektivy, jakkoli vím, že k parlamentní diskusi patří. To je první poznámka.
Druhá poznámka - k tomu, co říkal kolega Pleva. Pokud jde o možný střet zájmů, chci říci, že jsem se vstupem vojsk nikdy nesouhlasil a tento můj postoj spolu s dalšími podobnými postoji vedl k tomu, že jsem 20 let byl mimo normální život této země, takže v tomto směru myslím, že mohu tady promluvit, aniž bych se dostával do onoho deklarovaného střetu zájmů.
Chápu, že poslanci pravice reagují emotivně, když ze strany poslanců KSČM se ozve interpelace tohoto druhu. Samozřejmě resentimenty v politice také hrají svou roli, ale přesto si myslím, že po 17 letech, kdy se situace jak uvnitř České republiky, tak v Evropě a v celém světě zásadně změnila, by měl převažovat postoj věcný, posuzovat problém podle jeho povahy, ne podle toho, kdo s ním přichází.
Chci jenom ještě jednu poznámku, protože zůstává tato problematika zatím stranou. Chci připomenout, že v článku 39 odst. 3 ústavy, který hovoří o tom, kdy je třeba souhlasu obou komor Parlamentu s určitými vojenskými nebo ozbrojenými akcemi České republiky a jejich vojsk nebo případně cizími vojsky, se výslovně mluví o účasti České republiky v ozbrojených systémech mezinárodní organizace. Z tohoto hlediska pro mě plyne, že pokud bychom chtěli vstoupit do určitého obranného systému pouze s jedním státem, čili na bilaterální bázi, vyžadovalo by to změnu ústavy. Nemyslím si, jak na mě reagoval jeden advokát, že ústava přece všechno neupravuje. Ústava samozřejmě všechno neupravuje, ale jestliže určité věci upravuje, pak nelze věci, které se z hlediska obsahu týkají téže věci a ústava se o nich nezmiňuje, řešit, jako by ústava žádná ustanovení neměla. Čili upozorňuji vládu na to, aby tento moment nenechávala stranou, protože nepochybně by se k takové smlouvě musel vyslovovat i Ústavní soud.
Problém radarové základny v České republice, jak o tom už řada kolegů mluvila, není dneska opravdu už jenom bilaterální záležitostí mezi ČR a USA, případně Polskem a USA, ale stal se záležitostí celoevropského významu a v tomto směru myslím i světového dosahu. Jde o to, jak se bude dál vyvíjet Evropská unie, a to, že Evropská unie nemá zvláštní systém v této věci, protože doplňkem nebo koordinujícím faktorem ve vztahu k Evropské unii v této oblasti je existence Severoatlantické smlouvy. Takže jde o to, jak se tady Severoatlantická smlouva bude vyvíjet a jak se spolu s ní bude vyvíjet Evropská unie i ve vztahu k Spojeným státům.
***