(11.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
Tento krok vy jste nikdy neudělali. Naopak, usnesení, která se týkají těchto záležitostí, obsah těchto zpráv je dodnes utajován, byl utajován vašimi vládami. Vy jste nikdy Poslaneckou sněmovnu neinformovali a v tom je ten zásadní rozdíl. My informovat budeme.
Moje poslední poznámka. Já jsem se trošku zděsil, když tady pan poslanec Paroubek řekl, že, když je 70 % veřejnosti proti něčemu, tak že za to prostě bojovat nebudeme. Ó, děkuji ti, Pane na nebesích, že Jiří Paroubek nebyl předsedou vlády v době, když jsme vstupovali do NATO, protože i v té době byla většina veřejnosti proti, a dnes je většina veřejnosti pro. Zaplať pánbůh za to. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: To, co tady předvedl pan místopředseda vlády, je nízká demagogie. (Veselost v sále.) Na vysoké úrovni, pane místopředsedo, to si můžete myslet jenom vy a možná těch několik lidí, kteří se vašemu rádoby vtipu smějí. Já bych tady jenom použil výrok z Josefa Švejka "smějíce se vlastní hlouposti".
Já bych chtěl říci, že vy jste sám velmi správně řekl, že probíhají konzultace. Žádný nevratný krok nebyl učiněn. Teď je to na úrovni vlády, protože se na vás obrátila vláda Spojených států. Předtím to bylo na úrovni expertů.
Znovu vám přečtu, a teď už pro méně bystré, protože předpokládám, že většina lidí to v této Sněmovně vnímala, tu poslední větu: Navrhl - tedy myslí se ministr obrany - aby tyto otázky byly podrobně projednány společnou pracovní skupinou, a ještě jednou zdůraznil, že konečné rozhodnutí o zapojení České republiky do jakékoliv fáze protiraketové obrany musí být učiněno vládou České republiky a Parlamentem.
My se zvolna k tomu okamžiku, kdy budeme potřebovat rozhodnutí Parlamentu, budeme blížit. Já bych chtěl říci, že to je věc, která je zcela nepochybně před námi, a žádná silná slova a žádné odhazování vaší odpovědnosti, odpovědnosti vaší vlády, na někoho jiného a před tím rozhodně tohleto rozhodnutí z vás nesejme.
A jestli tady hovoříte o 70 % občanů, kteří si něco myslí (předsedající upozorňuje na času), tak chci říci, že na rozdíl od vás mám velkou pokoru ve vztahu k názorům lidí. A já je budu respektovat. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní je zde ještě řádná přihláška od pana poslance Severy. Prosím tedy, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, nechci prodlužovat debatu, jenom s ohledem na to, že v té době jsem krátce působil na Ministerstvu obrany, tak bych doporučil kolegům z ČSSD, aby konzultovali veškerá jednání, která tehdy vedl jejich ministr Tvrdík, a možná by jim objasnil vše, co se stalo, protože mně se zdá, že se tady bavíme o něčem, co každý nazývá jinými slovy, ale přitom postup je stejný.
Já myslím, že stejným hlasem vysokým nebo hlubokým nebo stejným křikem je slyšet pana Paroubka i pana Topolánka a oba mluví o stejném: že věci nejsou uzavřeny a věci jsou v jednání. A to bylo tehdy i teď. Já nevím, proč se tady v tuhletu chvíli sociální demokracie rozčiluje, když to v tomto stavu bylo a je a musíme o tom jednat. Nevím, o čem tady několik hodin jednáme. Prostě pan premiér přislíbil, že o tom budeme zpraveni, že budeme informováni, tak nechápu ty emoce.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Severa. Byl posledním přihlášeným do rozpravy, kterou vedeme. Táži se, zda se do této rozpravy ještě někdo hlásí nyní. Pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Jde spíše o technickou poznámku. Chtěl bych se zeptat, zda pan předseda vlády přece jen neodpoví na otázku, kdo přijal rozhodnutí, o kterých se zmiňuje nóta velvyslanectví Spojených států amerických.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní registruji další přihlášku, a to je od pana poslance Grebeníčka.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, někde jsem přečetl myšlenku, a dokonce jsem ji i tady ve Sněmovně snad už i použil, že prý jenom blbec, když udělá chybu, následně tvrdí, že to byla jeho povinnost, a snaží se prý dokázat ať to stojí, co to stojí, že žádné jiné řešení nezbývalo.
Budu jenom zobecňovat reakce na obsáhlou diskusi, která tady zazněla. Proto připomenu, že od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, tedy od března roku 1999, se toho odehrálo dost, aby bylo možné poměřovat očekávání se skutečností, slova a proklamativní závazky s činy. Kdyby měli dnešní mocipáni v ruce trumf, tedy výsledek referenda o vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, nemuseli by nyní trapně kličkovat. Rozhodně by nemohlo dojít k tak výrazné kolizi mezi názory občanů a českou zahraniční politikou.
Dámy a pánové, ano, děsivý teroristický útok bez jakéhokoliv náznaku varování zasáhl v roce 2004 Španělsko. Naznačil to tady premiér. Otřesení Španělé důsledně vyslechli vzkaz údajně z arabského světa "zabíjíte spolu s Georgem Bushem naše ženy a děti, a my teď budeme zabíjet vás". Také ze zdánlivě dalekého Iráku přicházejí stále ještě ozvěny celé série krvavých explozí. Premiérem Topolánkem vzpomínaný Zapatero prohlásil: "Války jako ta v Iráku nejsou k ničemu, leda k šíření nenávisti, násilí a teroru."
Dámy a pánové, často si kladu otázky, jak je to s principem nedělitelnosti lidských práv, který tak často deklaruje jistá část českého politického spektra. Je univerzalita lidských práv v souladu s reálnou politikou států Severoatlantické aliance, a Spojených států amerických zejména? Má Česká republika zapotřebí sdílet ideologické pokrytectví kolem lidských práv a ještě se na něm podílet? Odkud pramení neuvěřitelná devótnost mnohých českých politiků vůči Washingtonu, když po celá desetiletí prý jim byla nepříjemná servilita vedení Komunistické strany Československa vůči Moskvě? Podlézavost ke Spojeným státům, vazalská vstřícnost vůči jejich zájmům je skutečně bezmezná.
Dámy a pánové, americké ministerstvo zahraničí společně s úřadem pro zpravodajskou činnost a výzkum uspořádalo nedávno konferenci, na níž vládní činitelé měli možnost vyslechnout názory odborníků na to, proč jsou Spojené státy americké ve světě neoblíbené. Kritici Spojených států amerických tvrdí, že hlavními příčinami antiamerikanismu ve světě je americká politika, zvláště podpora Spojených států amerických pro Izrael, jednostranné kroky v kontrole zbraní a přístupy k životnímu prostředí.
Asi má pravdu profesor Erazim Kohák, když tvrdí, že republikán Bush nejedná v zájmu všech Američanů, ale pouze v zájmu průmyslníků či vojenskoprůmyslového komplexu. K tomu sám za sebe dodávám: Bezpečnější svět a důvěru v mezinárodních vztazích nelze zakládat na vnucování vůle supervelmocí a exkluzivních vojenskopolitických uskupení, na tříštění a oslabování potenciálu mezinárodního společenství.
***