(10.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Dámy a pánové, pokusil jsem se zde odpovědět panu poslanci v písemném materiálu, neopakoval jsem rozbor judikatury, který soud předložil, protože vás tím nechci zahltit.
Chci tedy obecně shrnout, že v kauzách, které pan poslanec takto nazval - a on je hodnotil obecně, nikoli v konkrétní kauze, nikoliv konkrétní dotazy na ty věci, které zde potom zmiňoval, konkrétní důkazy atd. - tak chci říci, že Ministerstvo spravedlnosti nepřipravuje konkrétní opatření u konkrétních kauz. Ministerstvo spravedlnosti toto nemá v kompetenci, neboť je orgánem státní správy justice. Ministerstvo spravedlnosti jako orgán, který je odpovědný za zákonodárství, které se dotýká justice, připravuje soubor změn, které povedou ke zkrácení délky soudního řízení a tím i k uspokojivějšímu a rychlejšímu řešení kauz, o kterých hovořil pan poslanec. Mně z toho vyplývá to, že je zde snaha Poslanecké sněmovny zkracovat délku soudního řízení, a pro mě je to pozitivní signál toho, že reformy, které připravujeme, najdou na půdě Poslanecké sněmovny odezvu, a já doufám, že budou takto také podpořeny. Mrzí mě to, na druhou stranu jsem rád, ale konkrétní opatření v těchto věcech Ministerstvo spravedlnosti v demokratickém právním státě činit nemůže.
Poslední dotaz, který byl zmiňován panem poslancem, je, co uděláme pro sjednocování judikatury v daných věcech u Nejvyššího soudu. Na to bylo odpovězeno písemně podle mého názoru dostatečně, kdy jsme jasně poukázali, že judikatura v těchto věcech je jednotná, že nepanuje u Nejvyššího soudu rozkol v judikatuře. Pokud tomu tak bylo, tak to bylo v 90. letech a tento rozkol byl stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu dávno a dávno překonán. Stanoviska Nejvyššího soudu jsou svými právními názory závazná pro soudy nižšího stupně a já nemám informaci, že by je soudy nižšího stupně nerespektovaly. Ostatně jsem upozornil na poslední rozhodnutí, kde dovolání bylo právě z tohoto důvodu zamítnuto, takže ani v oblasti judikatury nedochází ke snižování právní jistoty občanů a k rozkolům v tom, že by u stejných kauz docházelo k různému rozhodování. Tyto věci byly, jak jsem již řekl, stanoviskem Nejvyššího soudu překonány.
Dámy a pánové, tolik moje reakce na stanovisko pana poslance. Uznávám, že některé z vás neuspokojí odpověď, že Ministerstvo spravedlnosti v konkrétních případech nemůže a nechce činit konkrétní opatření, ale vězte, že chceme-li budovat demokratický právní stát, pak tato má odpověď byla jedinou možnou přijatelnou odpovědí, protože jakákoli jiná odpověď, která by navrhovala konkrétní zásahy a konkrétní možné vstupy do jednotlivých kauz, by byla zcela v rozporu s principy demokratického právního státu.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Grebeníček. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji, pane předsedo. Snad se s panem ministrem dohodneme alespoň na jedné věci, že to, co je předmětem mé interpelace, je skutečně velmi vážné, protože na straně jedné - a tady snad už je také konečně shoda - je, zdůrazňuji to, nezávislý soud, kterému samozřejmě nikdo nemůže nařizovat, nikdo mu nemůže nic ukládat, který pochopitelně může rozhodovat a rozhoduje. Na straně druhé vidíme, že v tomto případě nejde o první nebo o výjimečné pochybení, že tady už padaly tresty, že tady už docházelo k manipulaci s majetkem, který byl vyvezen do ciziny. Osoby, které to zavinily, dostaly, jak jsem zde uvedl, směšné tresty, přestože zavinily milionové škody státu. To přece není věc, na kterou by se Poslanecká sněmovna měla jen tak dívat a tvářit se, že neví, že korupce v této zemi je jeden z největších problémů a že nikdo v této zemi není z tohoto pokušení vyňat.
Dámy a pánové, skutečně by bylo na místě, aby Ministerstvo spravedlnosti tomu věnovalo pozornost, aby prověřilo, lépe řečeno pověřilo někoho, aby zkontroloval práci soudů, podíval se na lhůty, podíval se, jak tyto věci běží. Nemůžeme se přece pasivně dívat na to, jak je stát poškozován, příp. jak jsou v tomto konkrétním případě obce poškozovány. V konečné fázi to samozřejmě musí rozhodnout soud, ale znovu opakuji, soud není bůh, rozhodnutí soudu není boží slovo, před kterým bychom měli srazit podpatky a pasivně to poslouchat. Já prostě zdůrazňuji a domnívám se, že Poslanecká sněmovna má skutečně právo vědět, zda tady nedochází k porušování zákona, nedochází k průtahům, a že majetek státu a obcí je dostatečně chráněn.
Víte, já jsem tady - a pan ministr to postřehl a prezentoval to - uvedl konkrétní slova, konkrétní nedostatky a konkrétní spor. No a pokud to dostává zcela konkrétní podobu, to všechno jsou věci, které může prověřit protikorupční oddělení Ministerstva spravedlnosti. To říkám jenom tak pro pořádek, pane ministře, o tom jste se vůbec nezmínil. Takže to není tak, že byste nic nemohli dělat, není to tak. A pokud to připomínám, tak samozřejmě očekávám nikoliv nějaké obecné kroky od Ministerstva spravedlnosti, ale kroky naprosto konkrétní, i když mám vážné obavy, že pan ministr tomu není nakloněn.
Já jsem si nedávno při besedě s občany zaznamenal takovouto otázku: Jak je možné, že 60 let po válce se v České republice mohou vést letité spory o majetky konfiskované kolaborantům a zrádcům a o konfiskovaný německý majetek, který podle mezinárodních dohod je dílčí náhradou za utrpěné válečné škody, a podle těchto dohod jsou jednotlivé státy zavázány zajistit, aby se nedostal zpátky pachatelům okupace a války a jejich nástupcům? A ta otázka ještě pokračovala: Jak je možné, že někteří zástupci justice a někteří advokáti nerespektují plné závazky České republiky, nebo platné závazky České republiky, a její právní řád a chtějí s odstupem 60 let vyvolávat právní nejistotu a zpochybňovat vlastnická práva řádných nabyvatelů a držitelů tzv. konfiskátů? Jistě, otázka laická a pan ministr, navíc tedy i pedagog, který učí teorii práva, by si samozřejmě s tím pohrál. Ale občan má právo se ptát poslance a má právo se ptát i ministra. A ta otázka není od věci. Ta otázka není od věci.
Dámy a pánové, dokonce i v tak nesporných případech, kdy kolaboranti byli prokazatelně členy nebo aktivními funkcionáři nacistických organizací, nedokázali někteří soudci a soudy žaloby jejich nástupců či potomků z neznámých důvodů vyhodnotit včas a bez zbytečných průtahů jako žaloby osob bez aktivní legitimace a odporující v navrhovaných výrocích platnému právnímu řádu a zákonům republiky.
Ano, předpokládám, že odpověď od pana ministra už asi žádnou nedostanu, a přece jen takticky vyčkám, a pokud se týká návrhu usnesení, přišel bych až následně.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. O slovo se přihlásil pan ministr Pospíšil. Pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Pane předsedo, já tu diskusi nechci protahovat, protože se asi neshodneme. Respektuji názor jiný, než mám já, to je otázka pojetí státu, pojetí postavení justice ve státě. Každý to může vnímat jinak. Já zkrátka jsem odchovanec Montesquieuho a jeho trojdělby moci, takže ode mě nechtějte, abych tady říkal… To není teď o politické ideologii, to je o pohledu na strukturu státní moci.
***