(10.10 hodin)
(pokračuje Julínek)
Dále došlo k zastropování vyměřovacího základu pro odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy v souladu s obdobným opatřením v případě pojistného sociálního. Česká republika je jednou z posledních zemí EU, která takový strop nezavedla.
Samotné regulační poplatky se přenesou do systému po odečtení nákladů - je to odhad na jejich výběr - 4,5 miliardy korun. Na další více než 4 miliardy jsou odhadovány úspory v důsledku jejich zavedení. Regulační poplatky ale nejsou jen nástrojem, jak omezit plýtvání prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Jde i o psychologický průlom a první krok reformy zdravotnictví, který má jednak posílit a zrovnoprávnit vztah pacient - lékař, a současně bude občany vést k větší odpovědnosti při čerpání zdravotní péče, která ani jako bezplatná není zadarmo.
Návrh zákona, jenž před vámi leží, obsahuje dva základní nástroje ochrany nejslabších skupin obyvatelstva. Jednak osvobození některých skupin pacientů, např. dětí do tří let, těžce nemocných dětí, osob, které jsou závislé na dialyzačním přístroji, jsou osvobozeny samozřejmě preventivní prohlídky u všech skupin obyvatelstva, včetně těhotných žen a další. Pak je to druhý nástroj, a to je zavedení limitu, který je úplné novum v našem systému veřejného pojištění, který se vztahuje nejen na regulační poplatky, ale i na doplatky na léky. Pro mnoho těžce nemocných, kteří již dnes platí doplatky na léky i více než 10 tisíc korun za rok, bude limit znamenat velkou úlevu.
Regulační poplatky jsou v evropském měřítku zcela standardní nástroj racionalizace nakládání s veřejnými prostředky na zdravotní péči. Všechny země EU s výjimkou Polska, kde rostou ovšem jiné druhy spoluúčasti a korupce, a Velké Británie, kde jsou zase extrémní čekací lhůty i na banální operace, regulační poplatky již zavedly. Zkušenosti žádné země nepotvrzují, že by i relativně vyšší poplatky ve vztahu k průměrné mzdě zhoršily dostupnost zdravotní péče pro opravdu potřebné a že by reálně existovala hrozba masivního neplacení poplatků bez zavedení drakonických sankcí.
Protože v souvislosti s regulačními poplatky se často diskutuje o otázce jejich ústavnosti, rád bych vás ujistil, že Ministerstvo zdravotnictví tento soulad zkoumalo a je přesvědčeno, že náš návrh je v souladu s článkem 31 Listiny základní práv a svobod.
Často se také hovoří o absenci sankcí za nevybírání, případně neplacení regulačních poplatků. Největší motivací pro lékaře, aby poplatky důsledně vybírali, je skutečnost, že půjde o jejich vlastní příjem. Pacienty za neplacení poplatků trestat není potřeba. Nebudeme přece zavádět speciální poplatkovou policii; zcela dostatečnou hrozbou je možnost lékaře pohledávku vymáhat standardními prostředky.
Na úpravy, které vám dnes předkládám, naváží během tohoto a příštího roku další legislativní změny. Půjde zejména o jasné vymezení nároku pacienta na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, povinnost pojišťoven tutu péči zajistit, garance čekacích dob, garance dosažitelnosti zdravotní péče podle jednotlivých druhů. Zároveň chystáme zřízení nezávislého dohledu nad plněním těchto povinností. Postavení pacienta bude postupně posíleno díky lepšímu přístupu k informacím pomocí možnosti legálně si připlatit na nadstandardní péči a popřípadě se připojistit. Jako základní jistotu pro případ potřeby neodkladné zdravotní péče připravuje Ministerstvo zdravotnictví nový zákon o zdravotnické záchranné službě.
Teď mi dovolte stručně vás provést částmi zákona, který leží před vámi.
K bodu 384. Zákon zrušil nemožnost poskytovat služby hrazené pacientem v souvislosti s péčí hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Jedná se o první krůček k přesnějšímu vymezení toho, co je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, a zároveň to umožňuje připlatit si za nadstandardní zdravotnické služby.
V bodech 386 až 388 se zavádějí regulační poplatky, tak jak jsem uvedl v úvodu. Novela zavádí poplatek za zdravotní službu v základní výši 30 Kč. Tato výše je uplatněna při návštěva pacienta u lékaře v ordinačních hodinách a při vyzvednutí léku na recept hrazeného z veřejného zdravotního pojištění v lékárně. Ve dvojnásobné výši je poplatek účtován pacientovi za den hospitalizace v lůžkovém zdravotnickém zařízení, včetně lázeňských pobytů. A konečně v trojnásobné výši za návštěvu pohotovosti v případech, ve kterých nejde o ohrožení zdraví pacienta.
Novela zákona zároveň zavádí ochranu zranitelných skupin obyvatelstva cestou výjimek, a především cestou ročního limitu na regulační poplatky za návštěvu lékaře a za vydání léků na recept ve výši 5 tisíc korun. Do tohoto limitu se zároveň započítávají doplatky na léky s výjimkou léků, které existují ve variantě plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Navržené změny poskytují pacientům jednak motivaci k účelné spotřebě zdravotní péče a jednak ochranu před vysokými náklady na zdravotní péči. Stavějí tak pacienta do středu systému a jsou plně v souladu s principem osobní odpovědnosti. Posiluje se také solidarita zdravých či občasně nemocných s vážně a chronicky nemocnými.
Za posledních deset let odvedl občan s průměrným příjmem asi 250 tisíc korun na zdravotním pojistném. Chci vás upozornit, vážené kolegyně a kolegové, že jediný den na ARO může stát více než půl milionu korun, to znamená tento občan si ani neuložil peníze na takto náročnou péči.
V dalších bodech je upraveno dohodovací řízení - je to v bodech 389 až 393 - a smluvní vztahy mezi zdravotními pojišťovnami.
V bodě 394 dochází k prvnímu kroku směrem k vedení osobního účtu pojištěnce v podobně srozumitelné občanovi, a tedy ke zlepšení jeho přehledu o spotřebované zdravotní péči a jejích nákladech.
Body 397 až 401 významným způsobem omezují rozsah a zjednodušují průběh dnešní byrokratické procedury tzv. výběrového řízení, které předchází uzavření smlouvy mezi zdravotní pojišťovnou a zdravotnickým zařízením. Cílem je omezení zbytečné administrativy při zvýšení informovanosti veřejnosti, ale i usnadnění prodeje a dědění praxí.
Navržená změna zákona o pojistném umožňuje zmrazení platby státu, o které jsem hovořil, a uvádí ono zastropování.
Změna zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a o zaměstnaneckých pojišťovnách. Cílem těchto změn je zefektivnění řízení zdravotních pojišťoven, činnosti správní rady, mechanismu jejího hlasování a vymezení oblastí schvalovaných správní radou. Dále se navrhuje přenést volbu a odvolání ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny z Poslanecké sněmovny na správní radu VZP a vládu ČR, a v zájmu možnosti urychleně reagovat na případné problémy v řízení VZP. Poslanecká sněmovna volí podle zákona 20 ze 30 členů správní rady podle poměrného zastoupení politických stran ve Sněmovně. Tento mechanismus již zajišťuje dostatečný vliv Sněmovny na volbu a odvolání ředitele VZP. Obdobně již dnes vláda jmenuje členy představenstva a dozorčí rady Českých drah, státních fondů apod.
U zaměstnaneckých pojišťoven je dále upravena tvorba a schvalování zdravotně pojistného plánu a výroční zprávy, která na jaře roku 2006 v důsledku špatně připravené novely ze zákona zcela vypadla.
Chci zdůraznit, že v souvislosti s tímto zákonem a s těmito změnami budou probíhat změny i v jiných právních předpisech ve zdravotnictví. Chci zmínit jen některé z nich.
Je to např. možnost opakovaného receptu. To znamená receptu pro chronicky nemocné, kterým může lékař vystavit opakovaný recept, a tudíž pokud mají stabilní léčbu, nemusí navštěvovat lékaře a zbytečně platit poplatek za návštěvu lékaře, když jejich léčba je stabilní.
Určitě bude provázet tento zákon změna marže lékáren, to znamená bude zohledněn příjem lékáren z poplatků a půjdeme již modernou cestou, pravděpodobně dispenzačních poplatků.
***