(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Podobné plány mají i jiné státy Evropské unie, ty, které mají problém s překračováním tříprocentního deficitu veřejných rozpočtů. V důsledku hospodářské konjunktury je to menšina států Evropské unie, čili z hlediska situace veřejných rozpočtů Česká republika patří k té menší části EU 27, která tento limit v minulých letech střídavě překračovala.
A znovu tedy několik čísel, konkrétně o tom, jak toto plnění konvergenčního programu, zejména toho klíčového cíle v oblasti deficitu veřejných rozpočtů, vypadalo.
Před vstupem do Evropské unie v roce 2002 byl deficit veřejných rozpočtů v České republice 6,8 %. - 6,8 % hrubého domácího produktu v roce 2002. V roce vstupu do Evropské unie v roce 2003 to bylo 6,6 %, čili opět nad úrovní 6 % hrubého domácího produktu. V té době patřila Česká republika k zemím v EU 25, jejichž zadlužení v té době rostlo nejrychleji v rámci Evropské unie. Byli jsme někde na posledním, resp. předposledním místě. Plán snižování deficitu, konvergenční program, předpokládal, že se deficit v roce 2004 sníží na 5,2 %. Skutečnost pak byla 2,9 %. V roce 2005 se předpokládal pokles deficitu na 4,7 %, skutečnost byla 3,6 % a v roce 2006 byl cíl snižování deficitu podle konvergenčního programu 3,6 %, to bylo loni, a skutečnost zatím podle dostupných čísel Českého statistického úřadu, která zatím předběžně potvrdil i Eurostat, bude někde na 3 % hrubého domácího produktu.
Myslím si, že je dobré podívat se i na ostatní země, které mají podobný problém jako Česká republika a jejich deficit překračuje onen tříprocentní limit. Jak tedy na tom byly loni, v roce 2006. - Připomínám: Česká republika 3 %. - Slovensko 3,4 %, Polsko 3,9 %, Portugalsko 3,9 %, Itálie 4,4 %. A o Maďarsku už tady byla řeč - 9,2 %. Všechny tyto země, o kterých jsem hovořil, měly deficit veřejných rozpočtů v loňském roce vyšší, než měla Česká republika. Je to zajímavé, že mezi těmito zeměmi je i Slovensko, Slovensko, které nám trvale bylo v minulých letech dáváno za vzor jako země, která dokáže skloubit snižování deficitu se snižováním přímých daní. Ukazuje se, že tempo snižování deficitu na Slovensku a v České republice bylo loni v zásadě srovnatelné, a dokonce Česká republika měla to tempo zadlužování nižší než Slovensko v roce 2006.
Pokud jde o veřejný dluh, ten veřejný dluh v uplynulých třech letech v zásadě stagnoval na 30 % hrubého domácího produktu. Já také budu ještě hovořit o jeho vývoji v nominálních číslech, ale nejprve je dobré podívat se na podíl veřejného dluhu k HDP, protože to je srovnatelný údaj, který je používán v mezinárodním hodnocení České republiky a používají ho všechny ratingové agentury, které pracují s hodnocením udržitelnosti veřejných rozpočtů, a je to také kritérium, které najdete v hodnoticích tabulkách Evropské komise a Rady ministrů financí a hospodářství ECOFIN.
Podíl našeho celkového veřejného dluhu na hrubém domácím produktu v roce 2006 mírně poklesl na 30,37 %. Průměrná zadluženost v Evropské unii, to znamená EU 27, všech stávajících členů Evropské unie, je 61 % hrubého domácího produktu. Čili náš veřejný dluh je 30 %, průměr v Evropské unii je 60 %. Je zajímavé, že ve 13 zemích eurozóny, to znamená v těch státech, které už dneska používají společnou evropskou měnu, je ten průměrný dluh ještě vyšší, on je 70 % hrubého domácího produktu.
Pro lepší srovnání chci opět uvést okolní státy, jaký tam je veřejný dluh ve vztahu k jejich hrubému domácímu produktu. Slovensko 30,7 %, tedy vyšší. Polsko 47 %, tedy vyšší. Maďarsko dokonce 66 %, tedy vyšší. Rakousko 62 %, tedy vyšší veřejný dluh, a Německo 67 %, tedy přirozeně vyšší veřejný dluh ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Lépe než Česká republika je na tom kupř. Slovinsko, které vstoupilo do společné evropské měny v letošním roce a jeho veřejný dluh je 28 % hrubého domácího produktu. Čili Slovinsko má veřejný dluh 28 % HDP, Česká republika 30 % hrubého domácího produktu. Nižší veřejný dluh než Česká republika mají např. také všechny tři pobaltské členské státy Evropské unie. Náš veřejný dluh je v udržitelné situaci. Koneckonců mezinárodní agentura Fitch nedávno stvrdila stávající rating České republiky s konstatováním stabilního výhledu.
A nyní pár poznámek k nominálnímu vývoji veřejného dluhu. Tady bych se také vrátil trošku více do historie. On už o tom hovořil také ministr financí a já bych se podíval na tu historii také od roku, kterým ministr financí začal své vystoupení. On ho začal rokem 1998 a já bych se do něj tedy nejprve podíval.
V roce 1998 došlo ke střídání vlád. Po období vlád vedených ODS nastalo období vlád vedených sociální demokracií. V roce 1998 byl celkový veřejný dluh podle srovnatelné metodiky v České republice vykázán ve výši 300 mld. korun. To byl rok 1998 - 300 mld. korun. V té době to bylo 15 % hrubého domácího produktu. V roce 2002, čili čtyři roky poté, dosáhl veřejný dluh 700 mld. korun, což v té době už bylo 28,5 % HDP. V roce 2006 byl veřejný dluh v České republice 973 mld. korun, tedy 30,4 % HDP. Během tedy první vlády vedené sociální demokracií v letech 1998 až 2002 se veřejný dluh zvýšil cca o 400 mld. korun za čtyři roky - za čtyři roky o 400 mld. Prosím, abyste si to číslo za čtyři roky o 400 mld. korun zapamatovali, protože o něm ještě budu mluvit.
V letech 2003 až 2006 se ten veřejný dluh za další čtyři roky zvýšil o 271 mld. korun, to znamená nominálně se snížilo tempo nárůstu veřejného dluhu, protože první čtyři roky to bylo 400 mld. korun, další čtyři roky 271 mld. korun. Myslím si, že je dobré si uvědomit, že došlo také k podstatnému snížení tempa zadlužování z cca 7 % v roce 2002 na 3 % v roce 2006. Čili ty minulé roky byly roky, kdy ve vztahu k hrubému domácímu produktu klesal jak podíl veřejného dluhu, tak i tempo ročního zadlužování.
A znovu jsme u čísla 400 mld. korun. Když se podíváme do plánu reformy veřejných rozpočtů, o které tady dnes vedeme debatu, tak ona počítá s tím, že do roku 2010 se zvýší veřejný dluh v České republice ze stávající úrovně na 1 bil. 375 mld. korun. To znamená během čtyř let se zvýší veřejný dluh o stejnou nominální částku jako v období vlády Miloše Zemana - o 400 mld. korun. Je to zajímavé srovnání, protože pokud jsme hovořili o minulých letech - a já jsem zaznamenal, že ministr financí o nich hovořil s určitou pokorou - tak v minulých čtyřech letech veřejný dluh vzrostl o 271 mld. korun nominálně a v příštích třech letech včetně letošního roku vzroste o 400 mld. korun nominálně, to znamená, že nominálně poroste veřejný dluh dokonce rychleji, než rostl v minulých čtyřech letech. To je, myslím, docela zajímavý paradox této reformy, o které se mluví jako o reformě - ale já budu od této chvíle hovořit o takzvané reformě, protože si myslím, že to není žádná reforma; jestliže vlastně tempo růstu nominálního dluhu z 270 mld. v minulých čtyřech letech se změní na 400 mld. v těchto čtyřech letech, tak to není nějaká reforma, o které by se dalo s vážnou tváří bez pousmání hovořit.
Ještě jedna poznámka k tomu dluhu, k těm 271 mld. v minulých čtyřech letech. Je dobré si uvědomit, že jsme v těch 271 mld. zaplatili 90 mld. korun ztrát České konsolidační agentury, které ale vznikly ještě před zahájením minulého volebního období.
***