(16.30 hodin)
(pokračuje Seďa)
Obávám se, že záměrem reformy je velmi dobře promyšlený a naplánovaný útok na základy sociálního státu a pokus nahradit jej vládou plutokracie. S tímto propojením finančních a politických elit má svět ty nejhorší zkušenosti. Abych nebyl obviněn z bolševické propagandy, cituji z New Economist: "Historická zkušenost ukazuje, že koncentrace finanční moci v rukou politické elity se ukázala velmi často jako katastrofální pro národ jako celek."
Vážení ministři, vážené kolegyně a kolegové z vládní koalice, vámi navrhovaná reforma je připravena v rozporu s principy solidární společnosti a v rozporu s trendy vývoje většiny rozvinutých členských zemí Evropské unie. Prosím, uvědomte si, že nejdůležitější hodnotou současného i budoucího rozvoje české společnosti je udržení sociálního smíru. Vámi navrhovaná restrukturalizace složené daňové kvóty a razantní snížení výdajů na sociální služby povede k poklesu životní úrovně drtivé většiny našich občanů a ve svém důsledku k poklesu hrubého domácího produktu. Souhlasím, že reformy je nutno udělat, ale takové, které odrážejí zájmy většiny našich spoluobčanů a které povedou především ke zvýšení jejich životní úrovně.
Jsem hluboce přesvědčen, že ve vámi navrhovaných opatřeních nejde o ni jiného než o spojení finanční elit a určité části elity politické tak, aby došlo k demontáži sociálního státu a k privatizaci veřejných služeb. Proto prosím, apeluji na vás, nepodpořte tento návrh zákona, který jde proti zájmu českých občanů.
Tím si dovolím své vystoupení skončit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Seďovi. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Opálka a připraví se paní poslankyně Ivana Levá. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo.
Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, na takzvaný černý pátek, jak je pojmenován poslední den v druhém výborovém týdnu, dorazily tradičně do Poslanecké sněmovny v pozdních odpoledních hodinách, to je v době, kdy poslanci odjeli a byli již ve svých volebních krajích, vládní návrhy zákonů. To aby se - řečeno v uvozovkách - ohřály dle jednacího řádu potřebných deset dnů, neboť následoval poslanecký týden s nabitými programy poslanců mimo Prahu a ti vzdálenější si jej stěží mohli vyzvednout, tak jako bývá obecně zvykem.
Ano, v tomto režimu jsme obdrželi i vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, sněmovní tisk 222, o 791 straně tištěného textu. Osobně jsem si ho převzal na výboru před 44 hodinami.
Chci tímto úvodem jen poznamenat, že podmínky pro studium a rozbory tohoto návrhu nebyly vůbec optimální a bylo jen možné v regionálních kancelářích či jinde složitě na webových stránkách otvírat jednotlivé přílohy, což nebylo vůbec bez problémů.
Nyní však k meritu věci, k obsahu návrhu, lépe řečeno k záměru koaliční vlády.
Vláda konstatuje, že navržená právní úprava se týká téměř všech sociálních systémů, aby byl zastaven neudržitelný vzestup vynakládaných finančních prostředků. To je na jedné straně, výdajové straně státního rozpočtu.
Na druhé straně, příjmové straně státního rozpočtu, chce vláda optimalizaci - rozumějte snížením příjmů státního rozpočtu o úlevy vícepříjmových skupin obyvatel zrušením progresivního zdanění a dále zavedením maximálního vyměřovacího základu - rozumějte snížením částky pro odvody do pojistných systémů - podpořit hospodářský růst. Vláda se při tom mediálně opírá o různá doporučení ekonomů, zahraničních poradců i o zahraniční příklady. A také o své výpočty prezentované pomocí ministerských kalkulaček. Má to však háček. Každé propojení sociálního systému s daňovým systémem předpokládá výdělečnou činnost, aby mohl vůbec občan a jeho rodina na možné daňové úlevy či bonifikace dosáhnout.
A tak se ptám: Co mají dělat ti, kteří jsou obětí strukturální nezaměstnanosti, kteří jsou obětí živelnosti nerovného postavení na trhu práce. Odmítám totiž názor, že přes 400 tisíc registrovaných a 100, možná až 200 tisíc neregistrovaných nezaměstnaných jsou parazity společnosti nebo takzvanými černými pasažéry, jak o tom do omrzení vykládají členové vlády.
Konstatuji, že KSČM nemá svou politiku zaměřenou jednostranně na oblast sociální politiky, jak se to často zjednodušuje. Víme, že bez zdrojů není nic dlouhodobě možné, což předpokládá stabilní prosperující hospodářství. Jsme proto připraveni na seriózní diskusi o podpoře dynamiky národního hospodářství a o hledání řešení dluhové služby státu. Jsme připraveni diskutovat na úrovni makro- i mikroekonomiky. Ne však jednostranně na úkor potřebných.
Nejsme obhájci zneužívání sociálních dávek, které chápeme jako nezbytnou pomoc státu těm, kteří jsou z různých důvodů hendikepováni svým postavením, praxí, plněním rodičovských povinností, místem bydliště, věkem, zdravím či příjmem. Nevidím však reálnou možnost deklarovaného úspěchu hospodářského a rozpočtového vývoje v tom, že hlavní tah bude soustředěn na restrikci v příjmech nízkopříjmových skupin občanů a vedle toho na zvyšování příjmu vysokopříjmových občanů. To je jen dokonání majetkového převratu, neboť poslední jistota solidní životní úrovně většiny našich občanů v Čechách, na Moravě i ve Slezsku je v dostatečných veřejných finančních prostředcích. Ty vyrovnávají nespravedlnosti vznikající již při prvotním rozdělování vytvořených hodnot. Tito občané dnes po transformaci, respektive po různě výhodné privatizaci národního hospodářství, která - žel - nevytvořila žádné rezervy, ale výnos z ní byl rozebrán a projeden, mají jedinou jistotu v zákonech, které ustanovují prvky sociální orientace státu v 21. století, a dále v dostatečných příjmech státních a veřejných rozpočtů. A právě na tyto jistoty je soustředěn útok liberální a konzervativní pravice, a to nejen v České republice, ale v podstatě v celém světě.
Balit tuto strategii, balit tento cíl do hezkých slov či polopravd či dostatečně vystrašit společnost je dle mého názoru neupřímné. Daleko rovnější by bylo, kdyby současná vládní elita sdělila občanům, že návrat ke kapitalismu byl za její podpory úspěšně zvládnut, že nyní se již každý stará o své štěstí sám a že vládnoucí pravice je přesvědčena, že přerozdělovací procesy ubírají domácímu i zahraničnímu kapitálu, managementu i rentiérům další možné zisky a jejich ochota se spolupodílet na vydobytém stupni solidarity již není z jejich strany akceptovatelná. A proto musí proběhnout ona reforma. Tomu bych rozuměl. Netěší mě však perspektiva přibližování ceny naší pracovní síly pracovní síle někde v asijských či jiných státech. V tom nevidím smysl lopotného lidského snažení.
Provádět jednotlivé propočty a ujišťovat všechny, že nikdo neprodělá, jsou všechno jenom plané sliby jako sliby z kuponové privatizace. Perpetuum mobile skutečně neexistuje a propočty postrádají vyrovnávání výpadku zredukovaných kolektivních veřejných solidárních zdrojů.
***