(16.40 hodin)
(pokračuje Opálka)
Komunistická strana je pro omezení sociálních dávek a chudinské charity, ale nikoliv na úkor snižování životní úrovně občanů. Tyto dávky musí hradit práce a dostatečná - chcete-li spravedlivá - mzda, plat či odměna. A nehovořte, že kdo chce, práci si najde. Podle toho bych musel konstatovat, že nejpracovitější jsou občané Prahy a největší flákači žijí na Mostecku, Karvinsku, Teplicku, Ústecku, Jesenicku či Děčínsku. A je-li tam více občanů, kteří dávky zneužívají, tak je to především obrázek této společnosti, která je naučila - protože neumí zajistit práci všem - takovémuto chování, a tak statisíce lidí zůstávají bez práce dlouhodobě. Někteří přivyknou takovému stylu života a nemálo z nich si ve složité situaci bere i život. Kladu si tedy otázku, zda jde o obyčejné sebevraždy, nebo sebevraždy vynucené či protestní. Splnil v těchto případech stát všechny své funkce, nebo asistoval zdánlivě nepřímo u těchto osobních a rodinných tragédií?
Vedle práce, jak jsem již uvedl, jde často o nedostatečné odměňování velké skupiny zaměstnanců. Je normální, že dvě třetiny pracujících nedosáhnou na průměrnou mzdu? Je normální, že statisticky vykazovaná průměrná mzda je vyšší než skutečný evidovaný průměrný vyměřovací základ u České správy sociálního zabezpečení? Je normální, že řada pracujících díky nízké mzdě musí ještě pobírat sociální dávky? Je normální, že náklady na pracovní sílu jsou v České republice k takzvaným vyspělejším státům ve výši 33 %, ale produktivita práce ve výši 66 %?
Mohl bych analyzovat jednotlivé údajně provázané restriktivní vládní návrhy. Jsem však přesvědčen, že o žádné provázání nejde. Zadání bylo přece jasné a bylo veřejně prezentováno. Připomenu jen jeden vládní záměr, jednu větu z veřejně přístupného obrazového vládního prezentování reformy. Text je: "Snížit mandatorní výdaje na sociální systém a takto uspořené prostředky využít na plošné snížení daňové zátěže."
Tedy, vážení občané, kteří mě slyšíte i prostřednictvím sdělovacích prostředků, nikoliv na snížení státního deficitu, jak se nám kdekdo snaží namluvit i dnes, ale na snížení daňové zátěže. A které? Koho? Čí? To už jsme slyšeli. Bohatých občanů naší země.
Hlavní důvod snižování dávek státní sociální podpory je zdůvodňován populistickým chováním poslanců v závěru minulého volebního období. Neustále se zdůrazňuje zodpovědnost všech poslanců, aby se rozptýlila zodpovědnost předkladatelů. Tak se tedy ptám prostřednictvím předsedajícího: Proč jste se, vážení vládní poslanci, kteří jste zde seděli v minulém volebním období, takto chovali? Vždyť porodné a rodičovský příspěvek je z dílny KDU-ČSL. Vždyť úprava vdovských a částečných invalidních důchodů je z dílny ODS. Vždyť vládní návrh úpravy zákona o sociálních službách byl především zájmem a pilotním projektem US-DEU a KDU-ČSL. A právě těchto pět zákonů nám způsobilo problém ve státním rozpočtu.
Tak kde byla vaše odbornost a zodpovědnost? Mysleli jste tedy, vážení kolegové, tyto své kroky upřímně, nebo populisticky? (Z vládní lavice se ozývá mimo mikrofon: Populisticky.) Věděli jste, kolik to bude stát, nebo nevěděli? (Ministr Kalousek říká mimo mikrofon: Věděli.) Nebo jste chtěli schválně systém mandatorních výdajů rozkolísat a vyvolat urychlení reformních kroků? (Ministr Kalousek říká mimo mikrofon: To je také dobrý nápad.) Odpovědi slyším za sebou z vládních lavic.
Úspěšnost hospodářství a zaměstnanosti závisí především na vnitřní spotřebě, a tím pádem na dostatečné kupní síle obyvatelstva. Dnes totiž není vůbec problém vyrobit, ale problém je prodat. A vládní návrhy v podstatě směřují k přeskupení kupní síly u jednotlivých příjmových kategorií a v konečném objemu k celkovému snížení kupní síly, a to cestou snížení příjmů většiny zaměstnanců a dále cestou předpokládaných zvýšených odvodů do různých individuálních pojistných systémů, povinně či dobrovolně.
Mohl bych se postupně zastavit u jednotlivých konkrétních návrhů, ale to už bylo nesčetněkrát rozebíráno v médiích i mými předřečníky. Proto se omezím v závěru na stručné obecnější konstatování.
KSČM nesouhlasí se snížením příjmů rodinám s dětmi. I když je zde vládou proklamován opak. Naše civilizace se pasivně potýká s katastrofálním demografickým vývojem. Je pohodlnější a levnější nemít vlastní či osvojené děti. Proto je morální povinností společnosti jako celku alespoň ekonomicky pomoci těm, kteří toto přirozené poslání plní a jsou tak prokazatelně v nevýhodě. Předložené argumenty vlády o podpoře rodin s dětmi jsou značně děravé a značně diferencované.
KSČM nesouhlasí s omezením okruhu osob pobírajících pohřebné. Společnost se vlastně symbolicky s občanem přivítá porodným a rozloučí pohřebným. Ušetřené náklady za pohřebné v částce cca 500 mil. Kč nevyváží ztrátu etiky a způsobí řadu problémů v rodinách pozůstalých, ale i v obcích či u zřizovatelů sociálních zařízení, které vypravují pohřeb osamělých zesnulých.
KSČM dále nesouhlasí s omezením či zrušením valorizací jednotlivých mandatorních sociálních dávek a platů. Jestliže jsou valorizovány výdaje na obranu prostřednictvím růstu HDP, je nepřípustné, aby se vyšší vytvořená hodnota z růstu hrubého domácího produktu nerozdělovala mezi všechny členy společnosti. Jinak budou společenské rozdíly nebezpečně a nespravedlivě růst, a to už zde bylo také zmíněno.
Problematika nemocenského pojištění by si zasloužila samostatné vystoupení. Proto se nyní omezím jen na konstatování, že nemocenské pojištění stejně jako důchodové pojištění snižuje již několik let státní deficit svými přebytky a v roce 2006 jsme vlastně rozpustili i deponované přebytky z minulých let. A to zvládl důchodový účet i takové zásahy, jako byla novelizace ve vdovských důchodech, v částečných invalidních důchodech či v hornických důchodech.
Je neseriózní vykazovat jako statické veličiny v tabulkách údaje, které nepředpokládají u nemocenské zdravou dynamiku, a pak z těchto nesprávných odhadů predikovat definici hospodaření podle nového, daleko přísnějšího zákona. Proč ministerstvo nepočítá s úspornými efekty, tuším. Je to však zlovolná hra s čísly. Je to argument, ale nesedí. Záměr vlády je totiž zcela jiný. Ta má představu o jiném systémovém řešení nemocenského pojištění. V podstatě jde o to, jak zajistit, aby se snížila cena pracovní síly pro zaměstnavatele, aby se daleko větší částí na platbách podílel zaměstnanec a aby veřejné finance spravovaly zcela, či alespoň částečně privátní finanční instituce.
***