(17.50 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Vzhledem k těmto dopadům by součástí reformy mělo být i nové a nediskriminující rozpočtové určení daní pro obce a kraje.
Snížení sazeb daně z příjmů právnických osob je odůvodňováno zatraktivněním České republiky pro zahraniční investice. Toto prakticky jediné zdůvodnění je však značně zjednodušující.
Za prvé. Je nutno poznamenat, že daň z příjmů právnických osob se nevztahuje pouze na zahraniční investory, ale na všechny právnické osoby produkující zisk na území České republiky. Je tedy podivné stanovovat tuto sazbu čistě s ohledem na naprostou menšinu plátců této daně.
Za druhé. Již současná sazba daně je pod průměrem Evropské unie, tedy - je 26 %.
Za třetí. Velcí zahraniční investoři, kteří mají nárok na investiční pobídky, mají beztak výrazné slevy na dani.
Za čtvrté. Sazba daně je pouze jedním z faktorů, na základě kterých se zahraniční investoři rozhodují o místě investice. Jakou roli tento faktor hraje, záleží subjektivně na každém investorovi. Z dostupných informací však vyplývá, že tato role je spíše marginální. Jediný vládou uvedený důvod je tedy značně diskutabilní.
Vládou cílované schodky veřejných financí jsou v roce 2009 minus 2,6 % HDP a v roce 2010 minus 2,3 % HDP. Vidíme tedy, že navrhovaná reforma k úplnému vyřešení deficitu veřejných financí nevede. Pokud by však v letech 2009 a 2010 již ke snižování daně z příjmů právnických osob nedocházelo, veřejné rozpočty by nepřišly v roce 2009 o 19 miliard a v roce 2010 o 40 miliard korun. Případné upuštění od dalšího snižování daně z příjmu právnických osob by tak mělo pozitivní dopad na výši schodku veřejných financí.
V plánovaném výhledu na rok 2009 je předpokládán schodek veřejných financí ve výši 105 miliard korun, což činí zmiňovaných 2,6 % HDP, a v roce 2010 schodek 99,4 miliardy korun, což bude 2,3 % HDP. Pokud by se však snížení této daně zastavilo na 22 %, tedy již výrazně pod průměrem Evropské unie, tak schodek by byl v roce 2009 pouze 86 miliard a v roce 2010 již dokonce pouze 59,1 miliardy korun, což činí pouhých 1,4 % HDP. A to, myslím si, by bylo mnohem více v souladu s hlavním uváděným cílem zastavení zadlužování země.
Rozhodně však nerozumím tomu, proč jsou součástí tohoto tisku daňové změny právě až pro rok 2009 a pro rok 2010, když se jedná o tisk, který má být podroben zrychlenému projednávání a u kterého dosud byla minimální debata z důvodu, že je nutné jeho urychlené schválení z důvodu sestavování rozpočtu na rok 2008. Budu tedy navrhovat, aby byly z tisku vypuštěny minimálně tyto změny pro rok 2009 a rok 2010. Vzhledem k tomu, že zde nehrozí žádné nebezpečí z prodlení, nic nebrání tomu, aby případné další snižování sazby daně z příjmů právnických osob bylo řádně prodiskutováno a projednáno standardním způsobem. To by navíc také umožnilo lépe reagovat na aktualizovaný vývoj veřejných financí. Je to rozhodně lepší řešení než měnit zákony ještě před nabytím jejich účinnosti, případně jejich účinnost pak odkládat, čehož jsme ve Sněmovně často svědky.
Obecně mám tedy vážné pochybnosti o vhodnosti snižování daní v této chvíli, kdy se snažíme o vyrovnané veřejné finance, a rovněž za situace, kdy naše daně z příjmů jak právnických, tak fyzických osob jsou již nyní pod průměrem Evropské unie. A pokud uvažujeme takzvaný daňový klín, procento pracovních nákladů, které zahrnují také odvody na sociální a zdravotní pojištění, jsme sice nad průměrem Evropské unie, ale nijak výrazně. Přitom je také nutno říci, že celkové pracovní náklady vyjádřené v dolarech a paritě kupní síly jsou páté nejnižší ze všech zemí OECD.
Pokud se týká daně z příjmů fyzických osob, pak zrušení progresivity zdanění příjmů fyzických osob považuji za nevhodné. Podotýkám, že jedna daňová sazba neexistuje nikde v západní Evropě. A dokonce ani v tak liberální ekonomice, jaká je ve Spojených státech. Nedávné studie z loňského září výhody rovné daně také zpochybnili pracovníci Mezinárodního měnového fondu.(?) A to je instituce, která jistě nebude obviňována z nějakého přehnaného sociálního cítění.
K argumentu, že nemůžeme trestat úspěch, bych rád dodal, že i na úspěchu úspěšných se podílejí desítky a stovky dalších řadových pracovníků, bez jejichž úsilí by nebyl úspěch myslitelný. Proto jsem přesvědčen, že solidarita prostřednictvím vyššího zdanění vyšších příjmů by měla zůstat zachována a zvyšování snížené sazby DPH by mělo být maximálně o dvě procenta - na sedm procent.
K části zákona, která se týká změn ve zdravotnictví, mám největší výhrady. Zde se pod rouškou reformy provádějí různé, spolu nesouvisející kroky. V některých případech se jedná o zcela zásadní zásahy do fungování zdravotnictví, které jsou mnohdy nevratné. Charakteristické také je, že tyto návrhy nijak nesouvisejí se stabilizací veřejných financí.
Jak souvisí se stabilizací financí způsob jmenování ředitele VZP nebo zrušení výběrových řízení na uzavření smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče nebo změny v dohodovacích řízeních? Tyto a další kroky jsou velmi kontroverzní. S reformou veřejných financí nijak nesouvisí, a není tady jasné, proč by s nimi měl být spojován osud této vlády.
Obdobně zavedení regulačních poplatků je zcela vytrženo z kontextu potřebné zásadní reformy zdravotnictví, definování standardů péče, kontrola toků ve zdravotnictví apod.
Poplatky jsou problematické s ohledem na jejich slučitelnost se současným zněním Listiny základních práv a svobod. Podle článku 31 občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. V důvodové zprávě sice je argumentováno, že tomu tak není. Uvedená argumentace mi však nepřipadá příliš přesvědčivá. Vláda odkazuje na jeden rozsudek Ústavního soudu, který však pouze potvrdil, že rozsah bezplatné péče může stanovit zákon. V navrhované novele jde však o zcela jiný problém, kdy prakticky jakákoliv lékařská péče, až na určité výjimky, je zpoplatněna. Listinou stanovený požadavek bezplatné péče se tedy stává již zcela prázdným pojmem, když se uplatní pouze u dětí do tří let, u preventivních prohlídek a dalších úzkých výjimek.
I když mám výhrady i k jiným zaváděným poplatkům, pak nešťastná je zejména otázka placení regulačních poplatků u dětí. V návrhu se stanoví pouze výjimka pro děti do tří let. Zde si však je nutno uvědomit, že děti obecně nemají vlastní příjem a jsou závislé pouze na příjmech od rodičů. Co když někteří nezodpovědní rodiče odmítnou jít s dítětem k lékaři kvůli penězům a dítě potom z toho bude mít vážné zdravotní problémy? I kdyby se jednalo o jeden jediný případ, tak je to o jeden více, než by mělo být. Jistě existují problematické rodiny, kde na nemocné dítě může být nahlíženo jako na přítěž. Zdraví dítěte se pak stává zcela závislým na ochotě jeho rodičů zaplatit za vyšetření. Dítě by nemělo být trestáno za špatné rodiče, které si nevybralo. Naopak, dítě je hodno ochrany. A tento princip je zakotven i v Listině základních práv a svobod, kde článek 32 obsahuje větu: "Zvláštní ochrana dětí a mladistvích je zaručena." Zavedení poplatku za návštěvu lékaře a dalších pro děti jde proti smyslu tohoto ústavního principu. Rovněž je nutno uvést, že i kdyby děti více, než je třeba, navštěvovaly praktického lékaře, tak to nemá žádný negativní dopad na systém, protože praktičtí lékaři jsou placeni kapitační platbou, a nikoli za výkon. Proto se domnívám, že děti by měly být od jakýchkoliv regulačních poplatků zcela osvobozeny.
Vzhledem k tomu, že existují zcela zásadní výhrady k několika bodům v této části, jsem přesvědčen, že nejlepším řešením bude tuto zdravotnickou chaotickou část zákona zcela vypustit z tisku 222 a tyto návrhy projednávat až v rámci komplexnější reformy v oblasti zdravotnictví. Považuji za nepřípustné některé nevratné změny, které mohou poškodit české zdravotnictví, projednávat takto zrychleným způsobem. Připomínám, že zdraví je často na nejvyšším místě žebříčku lidských hodnot, a proto bychom neměli změny systému brát na lehkou váhu. Je pro mě nepřijatelné vyžadovat platbu od lidí, dokud nedojde k zásadním změnám v kontrole finančních toků ve zdravotnictví a stanovení standardů péče. Dokud k těmto zásadním změnám nedojde, není ani možné omezovat platby státu za státní pojištěnce.
Nevím, jak ostatní kolegové v koalici se cítí být ztotožněni s tímto návrhem souboru opatření. Od samotného vzniku této koalice zřejmě vláda nepotřebuje znát názor svých poslanců, když vládní prohlášení bez minimální diskuse předložila jeden den před hlasováním o důvěře vládě.
***