(10.50 hodin)
(pokračuje Seďa)
Vážené poslankyně a poslanci, závěrem svého vystoupení se zmíním ještě o problému personálním. Paní ministryně prosadila řadu personálních změn, které nepřispívají ke stabilitě resortu. Vynucená rezignace ředitele Vojenského zpravodajství bez dostatečného zdůvodnění, nekoncepčně prováděné personální změny náměstků a dalších zaměstnanců Ministerstva obrany, z nichž někteří jsou provázáni nejen se stranou lidovou, ale i se soukromým zbrojařským sektorem, ukazují na neochotu změnit tristní poměry, které panují především ve vojenských zakázkách.
Pokud současná vláda neplní své vlastní programové prohlášení, pokud její zájem o resort obrany spočívá v jeho mocenském obsazení a pokud vláda není schopna dostatečně finančně zabezpečit plnění úkolů obrany České republiky, pak si tato vláda důvěru opravdu nezaslouží.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. V rozpravě dále vystoupí pan poslanec Grebeníček, připraví se pan poslanec Hašek, který je posledním písemně přihlášeným. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, to co nyní předvádí pravicová vládní koalice ODS, lidovců a zelených, má jen málo co společného s respektováním ústavy a demokratických práv občanů. Předvolební lži, jinak tehdejší sliby ODS o výrazném povolebním vzestupu příjmů sociálně slabých a středních vrstev nazvat nelze, jsou nahrazeny tvrdou realitou. Pod krycím názvem reforem vláda Mirka Topolánka fakticky prosazuje další, ještě výraznější přerozdělení vytvářeného národního produktu a služeb ve prospěch nejbohatších. Hodnoty, které vznikají z práce milionů českých občanů i statisíců mizerně placených zahraničních dělníků, mají být ještě v daleko větší míře než dosud přerozdělovány ve prospěch privilegovaných horních statisíci nejbohatších a příjmově nejsilnějších rodin, ale také ve prospěch zahraničního kapitálu. Dosud ústavou formálně přiznávaná a státem garantovaná základní lidská práva, jako je právo na standardní zdravotní péči na základě veřejného pojištění, právo na bezplatné vzdělávání dětí a na solidární sociální zabezpečení občanů v nemoci, ve stáří nebo v sociální nouzi, mají být z rozhodnutí stran pravice výrazně omezeny. Přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání má být v rozporu s ústavou a Listinou základních práv a svobod pro sociálně slabé i střední vrstvy silně ztížen zavedením nových poplatků. Veřejné služby v oblasti zdravotnictví, vzdělání a sociální péče chce pravice dále privatizovat, a tak zatížit povinností přinášet privatizátorům často zcela nemravný zisk.
Příkladem sociálně a hospodářsky nezdůvodněné politiky vlády je i to, co nyní dělá státem kontrolovaný strategický výrobce elektřiny ČEZ. Ten již dnes s vládní podporou svévolně a bez ohledu na skutečné výrobní náklady zdražuje neúnosně elektřinu a z nabytého monopolního zisku ročně přerozděluje stamiliony korun do kapes dvou až tří desítek lidí ve státem formované správní a dozorčí radě a ve vrcholovém managementu. V porovnání s tímto rozhazováním stamilionů vyvoleným ostře kontrastuje snaha Topolánkovy vlády snížit pro letošní rok reálné mzdy učitelů.
Pokud nám jde o střízlivé posuzování činnosti a vyhlídek současné koaliční vlády, pak vedle celé řady důvodů, pro které bychom jí měli vyslovit nedůvěru, je jedním z velmi významných také její podivný, až přímo hazardérský přístup právě k resortu školství. Ještě dříve, než se rozhodlo o konání této schůze, nazrával čas k tomu, aby se přístupem kabinetu k potřebám českého školství začala důrazně zabývat Poslanecká sněmovna. Máme-li dnes posuzovat věcné argumenty pro současnou vládu nebo proti ní, pak proti kabinetu Mirka Topolánka svědčí jeho ostudné selhávání při řízení a zabezpečování této klíčové oblasti.
Připomenu, že už při svém nástupu koalice s otevřenou arogancí přiznala, že resort školství nepovažuje za prioritu. Skutečnost je ale horší, než se dalo předvídat. Také proto vlekoucí se reforma vzdělávací soustavy, na kterou byly už vydány značné prostředky a která nikdy nebyla bez chyb, nyní nabývá rysu doslova křečovitosti. Střídání vlád bývá sice obvykle spojeno s prvotními rozpačitými kroky nových ministrů, kteří hledají pevnou půdu pod nohama, ale pevná půda resortu školství vinou nekompetentní vlády, která jeho význam podceňuje, dnes chybí. V řadě případů je možné směle mluvit i o bezkoncepčnosti, a dokonce o chaosu. Ministerstvo školství v důsledku nezodpovědných přístupů koaliční vlády a nedostatečného a nejistého řízení už déle než třičtvrtě roku jedná velmi rozporně, není schopno jasně vymezit, o co mu jde, a nedokáže srozumitelně oslovovat ani zřizovatele škol a odpovědné manažery nejrůznějších stupňů řízení a ani pedagogů.
Neřeknu nic nového, když uvedu, že jak na úrovni regionu, kam se přesunulo množství kompetencí a s nimi velké břemeno odpovědnosti, tak na úrovni obcí, ale i ve školách panuje nejistota a vzmáhá se oprávněná nespokojenost. Ministryně školství má právo na vlastní pohled na problémy v resortu a má právo i na vlastní styl práce. Zatím ale jen veřejně poměrně nesystematicky přehodnocuje nebo zpochybňuje dosavadní koncepce a strategické cíle rozvoje vzdělávací soustavy a vlastní čitelný styl zásluhou koaliční vlády stále jen hledá. Přitom s výjimkou osoby ministryně už třičtvrtě roku nese, nebo by měla nést, za tento resort odpovědnost nynější koalice.
Dámy a pánové, regionální školství je rovněž vystaveno nejen v tomto případě zátěži reformy, která doléhá na kraje, na zřizovatele škol a učitele a která nemá dostatečnou podporu ze strany vlády. Chybí jak přiměřená podpora finanční, politická i mediální. Výzvy a příkazy k jejímu provádění jsou střídány zpochybňováním i pasivitou, nejistotou a rozpornými kroky ministerstva školství, koaliční vlády a někdy hodně dobrodružnými nápady koaličních poslaneckých skupin, zejména kolegů z ODS.
O čem jiném než o neschopnosti a malé kompetentnosti vlády a celé koalice svědčí to, jak se legislativní roli kabinetu a úlohu Legislativní rady vlády pokoušejí převzít lobbistické skupiny koaličních poslanců? Výsledky jsou někdy tak katastrofální, jako byly nekvalifikované a silně nedemokratické návrhy lobbistů na zrušení konkursních řízení při výběru a jmenování ředitelů škol a na uzákonění možnosti vyhazovat ředitele škol kdykoli bez udání důvodu. Dámy a pánové, naposledy nápad z řad koalice snížit kvalifikační požadavky na výkon profese učitele s tím, že by mohla do budoucna stačit jen maturita, je více než výmluvný.
***