(14.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
My politici často podléháme dojmu, že kdo chce vyhrát volby, nesmí lidem říkat tvrdou pravdu, že kdo chce mít úspěch, musí naopak každému něco dát, něco slíbit, něčím ho potěšit, koupit si ho. Nyní nám ale sami občané říkají: Dost. Říkají: Nechceme politiku vyhazování peněz oknem, nechceme zadlužovat naše děti, nechceme ohrozit výplaty důchodů a zdravotní péče pro potřebné populistickým plýtváním. Toto je kapitál, který podle mě nesmíme promarnit. Když nezastavíme růst dluhu, právem ztratíme u veřejnosti zbytek věrohodnosti. A především za pár let bude nutné provést drastičtější škrty, které postihnou ty nejslabší, nejchudší, které postihnou rodiny s dětmi, penzisty, těžce nemocné.
Paní poslankyně, páni poslanci, dnes jsme tu kvůli jedné jediné věci. Jsme tu proto, abychom odvrátili hrozící brzký kolaps státních financí. Nic více, ale také nic méně. Toto je podstata reformního balíku, který dnes budeme v tom lepším případě obohacovat o pozměňovací návrhy.
Reforma, kterou dnes projednáváme, je pro jedny příliš měkká, pro druhé příliš tvrdá. Já odpovědně říkám, že reforma byla dlouho a uvážlivě připravována a projednávána a je taková, jaká v této chvíli může být a jaká musí být. Je to podmínka nutná a snad i podmínka postačující k tomu, aby země mohla dále fungovat. Není to však podmínka postačující k tomu, aby se mohly věci začít zlepšovat. K tomu jsou nutné další systémové reformy, na kterých, doufám, že budeme spolupracovat - penzí, zdravotnictví, sociálního systému, ale také policie, justice, služeb. Ty ale nebudou bez toho prvního kroku, dámy a pánové. Když neuděláme tento první krok, logicky neuděláme ani ty další, které má vláda v programu. Řekl bych, že tato reforma je malý krok pro vládu, ale velký skok pro Českou republiku.
Reforma je nutná. To není klišé, ale fakt. Reformu veřejných financí chtěl už Vladimír Špidla. Neuspěl a to byla zajisté i jedna z důležitých příčin jeho pádu. Reformu chtěl i Jiří Paroubek, když se po volbách jednalo o nové vládě. A ta jednání nezkrachovala na programu, ale na nedůvěře a nevěrohodnosti. Ta nevěrohodnost bohužel dosud přetrvává, když dnes ČSSD popírá, s čím včera souhlasila.
A proč je reforma nutná? Co by se stalo, kdyby neprošel tento reformní balík, tento nultý reformní krok základní fáze stabilizace veřejných financí? Odpověď se vejde do jedné holé věty: Systém veřejných financí by se zhroutil. Ne za padesát, ne za třicet, ne za dvacet let. Už za dva roky by mandatorní výdaje převýšily příjmy státního rozpočtu. Za pouhé dva roky nečinnosti, dámy a pánové! Vezmete si toto na odpovědnost, paní poslankyně a páni poslanci? Já tedy ne. A nevezme si to na odpovědnost ani vláda. Ostatně ani velká část české veřejnosti, která přes masivní antikampaň žádá po vládě reformu.
Reforma je tedy nutná. A znovu opakuji, že to víte. Vědí to i návštěvníci na galerii, a pokud to nevědí, ať si udělají průzkum mezi řadovými odboráři, jestli jim vyhovuje kolosální vršení dluhu, které krátkodobě ohrožuje veškeré sociální standardy.
Zadlužování země nevyhovuje rodičům s dětmi, nevyhovuje penzistům, nevyhovuje nemocným, nevyhovuje chudým ani bohatým. Nevyhovuje nikomu kromě těch, kteří zneužívají systém, kromě černých pasažérů, kromě byrokratů a poručníků, kromě těch, kteří si kupují hlasy za cizí peníze. Ano, tyto úzké skupiny obyvatel na reformě prodělají zejména dlouhodobě, protože přijdou o snadné živobytí, o moc, o vliv. Všichni ostatní na reformě vydělají, zejména dlouhodobě, protože jim zůstanou zachovány jistoty a otevře se prostor na iniciativu a aktivitu. Neděláme reformu ani pro bohaté, ani jenom pro chudé, ani jen pro voliče koalice. Děláme ji pro všechny s výjimkou těch, kteří zneužívají sociální dávky a vyhýbají se práci.
Ptáte-li se mě na cenu reformy, říkám: samozřejmě že není nulová. Kromě postihu černých pasažérů je onou cenou zpomalení růstu sociálních výdajů. Zdůrazňuji - zpomalení růstu, nikoliv pokles. Každý má samozřejmě strach, aby reforma nepostihla právě jeho. Nicméně garantuji, že v absolutních číslech na ní krom oněch černých pasažérů nikdo neprodělá. To se netýká jen daní, ale i sociálních dávek. To znamená, reforma je připravená tak, aby na ní profitovali rodiče s dětmi, důchodci a sociálně potřební. A za to ručím.
Reforma tedy bude bolet opravdu jenom ty, kteří se vyhýbají práci. Ostatní za ni zaplatí relativně menším nárůstem sociálních výdajů. Všichni se ale snad shodneme na tom, že růst v roce 2007 je anomální, způsobený předvolebním kolektivním šílenstvím. Šílenstvím, za které v různé míře, ale přece jenom, nesou odpovědnost všechny strany. Tak to napravme, paní poslankyně a páni poslanci! Napravme tuto chybu ve jménu budoucnosti zejména našich dětí.
Já chci, aby bylo jasno, že opravdu neděláme reformu jen a pouze proto, aby dnes někdo něco ušetřil na daních. Ten cíl je přece dlouhodobý - udržet sociální standardy pro potřebné. Stabilizovat veřejné finance a vytvořit si prostor pro další změny, které zaručí, že dlouhodobě budou peníze na důchody, na léčbu nemocných, na podporu rodin, na zásadní snížení daní. Abych uvedl alespoň dva příklady, jak reforma myslí na budoucnost. Snižujeme porodné, ale toto snížení se rodičům vrátí už první rok díky tomu, že se razantně zvyšuje daňová sleva na dítě. V součtu se zachováním přídavků na děti pro nízké a středněpříjmové rodiny jde o posílení ekonomického postavení rodiny. Chceme dlouhodobě podporovat řádnou výchovu potomků, nikoliv rozdávat jednorázové populistické dávky. Rovněž opozicí tolik kritizované snížení daňových sazeb je krokem k budoucnosti.
Nedílnou součástí reformy je také podpora vzdělání, vědy a výzkumu. Všichni o tom mluvíme a všichni víme, že to je priorita. My musíme ale mít peníze na investice do budoucnosti. Již nyní tato vláda dává do této oblasti relativně nejvíc. Ale pro skutečnou modernizaci země, pro zvýšení výkonnosti, pro smazání náskoku, pro přeměnu České republiky z levné montovny a z centrály inovací potřebujeme daleko více. Tak nám umožněte vytvořit prostředky pro tyto inovativní cíle.
Reforma se těžko prosazuje, protože lidé konzervativně tíhnou k názoru, a já s ním víceméně souhlasím, že každá změna je k horšímu. I ti, kteří chtějí reformu, se zároveň obávají, zda nedopadne zrovna na ně nebo na jejich blízké. Chápu tyto obavy, ale zároveň říkám: Když se tyto reformy nepovedou, dopadnou důsledky na všechny, a zejména na ty potřebné. Problém přitom není na straně příjmů. Česká daňová soustava je dostatečně robustně efektivní a s růstem ekonomiky dodává veřejné sféře dostatečné množství financí. Za neschopnost státu s nimi vyjít nelze trestat schopné tím, že se jim zvýší daně, jak navrhuje levice. Problém je totiž na straně výdajů, které rostly v minulých letech rychleji než ekonomika.
Speciálně vám, paní poslankyně a páni poslanci sociální demokracie, chci říci, že reforma prospěje vaší straně. A jsem přesvědčen, že vy to dobře víte. Až se totiž jednou - a doufám, že za dlouho - dostanete k moci, nebudete ji muset dělat vy sami. Budete mít peníze na výplatu sociálních dávek, na penze, na zdravotnictví a kromě toho na spoustu zbytečností, pro které máte velkou slabost. Nebudete muset dělat reformu, jak už mluvil kolega Nečas, po vzoru vašich maďarských socialistických kolegů, jejichž problém je přiznat, že lidem lžou ráno, v poledne i večer. Ono lhaní nakonec způsobilo tak kolosální dluhy, že tamní reforma nemohla být ani zdaleka tak sociálně citlivá jako ta naše. Já ale vzdávám premiéru Gyurcsanymu hold, hold za to, že našel odvahu poučit se z chyb, přiznat je a pak i napravovat, byť maďarská léčba je drastická. A vyzývám vás, naše socialisty: najděte alespoň odvahu neházet klacky pod nohy těm, kteří řeší vaše dluhy za vás.
Reforma přijde v každém případě. Jde jen o to, zda zvolíme maďarskou, nebo slovenskou cestu. Právě dnes přišla zpráva, že slovenská ekonomika roste tempem 9,2 %, o tři procenta rychleji než česká. Slovensko je dnes díky osmiletému reformnímu snažení Mikuláše Dzurindy ekonomickým tygrem. Maďarsko se krvavými škrty dostává z dluhů.
Já a vláda volíme první cestu - cestu včasné akce, cestu odpovědnosti, cestu, na které se lidem nelže.
***