(17.10 hodin)
(pokračuje Martínek)
Jsme připraveni ke všem pozměňovacím návrhům, které budou řešit problémy měst a obcí, ale nebudou přinášet neodůvodněný prospěch jedněm a neodůvodněnou ztrátu jiným. Samozřejmě také nechceme, aby se na obce a města neúměrně přenášely ztráty, které bude zažívat státní rozpočet, a nechceme dopustit, aby se úkor měst řešily problémy, které v budoucnosti státní rozpočet mít bude. To jsou jediné limity pro vyjednávání. Všechny ostatní návrhy jsme připraveni projednat a eventuálně tento návrh upravit.
Vzhledem k tomu, že vláda nepřipravila, nepředložila Poslanecké sněmovně žádný návrh, je v této chvíli jediná možnost, jak upravit rozpočtové určení daní od 1. ledna pro města a obce. Myslím si, že bychom této možnosti měli využít, a my tuto možnost nabízíme.
Dámy a pánové, pokud tento návrh projde do druhého čtení, navrhujeme zkrácení lhůty k projednávání o 20 dnů, abychom stihli tento návrh projednat a jeho efekt se mohl projevit už v příštím roce. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, abyste návrh na zkrácení přednesl ještě v příslušné rozpravě, abychom o něm potom mohli hlasovat.
Nyní má slovo zpravodaj a tím je pro prvé čtení určen pan poslanec Vladislav Vilímec. Prosím, pane kolego.
Poslanec Vladislav Vilímec: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Sněmovní tisk 210 obsahuje poslanecký návrh novely zákona o rozpočtovém určení daní. Je potřeba zdůraznit, že se sněmovní tisk zabývá dílčí změnou rozpočtového určení daní ve vztahu k obcím.
Tento návrh byl předložen v květnu 2007, a tudíž navrhovatelé nemohli promítnout a ani znát přesné dopady zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Pan poslanec Martínek mluvil o dopadu 8 miliard korun, já mám trochu jiná čísla, také čísla z Ministerstva financí. Nechci se přetahovat o relevanci těchto čísel, číslo, které jsem získal z Ministerstva financí, je plus 12 mld. korun proti stávajícímu stavu. Nechci ale debatovat o tom, jestli dopad je 8 nebo 12 mld. korun, to v tuto chvíli není to zásadní.
Pan poslanec vzpomenul, že rozpočtové určení daní prošlo od devadesátých let mnoha změnami. Ví to většina starostů a asi většina poslanců. Stávající stav až na dílčí změny platí od 1. ledna 2001. Systém devadesátých let, který popisoval pan poslanec Martínek, byl založen, jak většinou víme, na silnějším propojení místa vzniku daňových výnosů definovaných v podobě trvalého bydliště, v podobě sídla firem, resp. právnických osob, či umístěním tzv. plátcových pokladen s jejich rozpočtovým určením. Zákon z roku 2000 přinesl zásadní odklon od principu motivace či zásluhovosti do podoby plošného systému zavedením tzv. čtrnácti velikostních kategorií obcí. Byla ponechána tzv. motivace ve výši 30 % z výnosu daně z příjmů fyzických osob vybíraných na základě daňového přiznání a později zavedena jakási motivace 1,5 % z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Hlavním motem změn v roce 2000, motem předkládaných podporovateli onoho zákona, bylo zastavení zvyšujících se rozdílů vlastních příjmů obcí z daňových výnosů v souvislosti s koncentrací umístění plátcových pokladen a také, jak si možná vybavíte, přetahování významných daňových poplatníků především u menších obcí.
I po 6,5 letech je třeba přiznat, že se změna nesetkala s jednoznačnou podporou všech skupin obcí a dosud jednoznačnou podporu nemá. Po bezmála sedmi letech je tedy evidentní, že se systém rozpočtového určení daní musí obměnit.
Nevýhodou stávajícího rozpočtového určení daní jsou především skokové změny, které považuji za chybu ve stávajícím systému, a to skokové změny ve sdílených daňových výnosech při přechodu obcí do jiné velikostní kategorie. Je nelogické, aby jeden či dva občané rozhodovali o snížení či zvýšení daňových výnosů v řádu milionů či desítek milionů korun, i sto milionů korun, pokud bychom vzali kategorii 100 000 obyvatel. Další nevýhodou je velký počet velikostních skupin, přičemž jediným kritériem, jak víme, je počet obyvatel. Ekonomická výkonnost daňových poplatníků v obcích není dostatečně propojena s rozpočtovým určení daní, a to jak obcí, tak krajů.
Z hlavních nevýhod, o nichž mluvil také pan poslanec Martínek, je sladění dynamiky daňových příjmů státního rozpočtu a rozpočtů územně samosprávných celků. Navrhovatelé tisku 210 správně uvádějí, že daňové změny v roce 2005 především znamenaly relativně vyšší dopady na daňové příjmy obcí ve srovnání se státním rozpočtem. Mohu poskytnout i čísla. V roce 2005, tedy po daňových změnách, podíl územně samosprávných celků, a to nejen obcí, ale i krajů, na celkově vybíraných daňových výnosech činil 26,66 %. V roce 2007 podle predikce Ministerstva financí použité při schvalování státního rozpočtu podíl měl být snížen o více než 1 %.
Nelze však věcně souhlasit s názorem, že předpokládané dílčí změny, jak je navrhují předkladatelé, zajistí do budoucna konzistenci veřejných rozpočtů. Také bych velmi polemizovat a nesouhlasil, že stávající systém rozpočtového určení daní je dlouhodobě stabilním systémem vyžadujícím pouze drobné úpravy.
Návrh novely snižuje počet velikostních skupin v pásmu do 1500 obyvatel, kdy počítá s jednou velikostní skupinou, navyšuje motivaci obcí na 3 % u podílu na daňových výnosech ze závislé činnosti a do okruhu sdílených daní nově zavádí spotřební daň, ale pouze - a to podtrhuji - ve výši tříprocentního podílu. Na rozdíl od stanoviska i Ministerstva financí zastávám názor, který jsem vždy zastával na každém jednání, že spotřební daně by měly být součástí rozpočtového určení daní obcí i krajů, ale procentuální podíl by měl být jinak nastaven, měl by být plnohodnotný ve srovnání s podílem na ostatních výnosech. Jinak žádnou konzistenci veřejných rozpočtů zajistit nemůžeme. Tříprocentní podíl je v návrhu zvolen proto, aby se navrhovatelé dopočítali do záměru předpokládaného navýšení příjmů obcí. Jiný argument, proč je to právě 3 % a není to 5 %, 6 % nebo 1 %, asi nalézt nelze.
Navrhovatelé neměli ambici odstranit největší problém rozpočtového určení daní pravděpodobně z toho důvodu, že považují současný systém rozpočtového určení daní za dlouhodobě stabilní a snaží se pouze zareagovat na dopady některých daňových změn v minulých letech do rozpočtu obcí.
Na konto dopadů - když pan poslanec Martínek mluvil o zavedení společného zdanění manželů - je třeba zdůraznit, že dopad do rozpočtu obcí je dramaticky zesílen právě vratkami daní z položky výnosů daně vybrané na základě daňového přiznání, kde je motivace 30 %. To je závada celého systému rozpočtového určení daní.
Chtěl bych obecně zdůraznit, že rozpočtové určení daní obcí je velmi citlivou záležitostí. Je velmi složité najít model, který by vyhovoval všem skupinám obcí. Existují obce malé, obce s velkým počtem obyvatel, přičemž je evidentní, že struktura výdajů menších obcí a velkých měst se výrazně liší.
***