(9.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Čili v tomto směru tu ústava tehdy respektována nebyla. A nepovažuji za dobré, že to Ústavní soud posvětil svým nálezem.
Nicméně vychází se tady z toho, že tato zásada byla pro určité trestné činy změněna. Já nechci teď posuzovat, jak soud, pokud státní zástupce tuto věc soudu předloží, bude posuzovat, zda tam bude shledán důvod k promlčení, nebo nebude. Nejsem tu v roli soudce, nikdo z nás tu nechce být po mém soudu v roli soudce. To necháme nezávislému soudnímu orgánu.
Takže já se tady nebudu vyslovovat k trestněprávní stránce věci, ale osobně tu musím říci jako signatář Charty, že si myslím, že pan kolega Vondruška do Poslanecké sněmovny kandidovat neměl. Čili i já budu podporovat žádost o vydání.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Vidím pana poslance Jandáka, dalšího, který se hlásí do rozpravy.
Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, oproti mnohým zde jsem do těch Minkovic jezdil tři a půl roku, protože mnozí, kteří teď velmi intenzivně bojují proti komunismu, byli a rostli v komunistických rodinách. Já ne, ale nechci si tady dělat propagaci jako jiní před tou plnou galerií.
Ale víte, ta situace je dost nechutná. A já si myslím, že je pod úrovní této Sněmovny, abychom o tom dál diskutovali a všichni si tady vytvářeli body třeba před občany nebo před médii. Pojďme toho člověka vydat, ať soud rozhodne. Ale pojďme od toho, myslím, že máme dost hustý program. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se přesto ještě někdo? Ano, vidím pana poslance Vondrušku. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Vondruška: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, budu mluvit krátce, nebudu přepínat vaši trpělivost.
Chtěl bych v celé té věci zatím říct tolik. Pracoval jsem poctivě a zodpovědně (smích zprava) jako statisíce dalších lidí. Vykonával jsem práci, která je nezbytná pro stát kdykoliv, tedy i dnes. Při výkonu zaměstnání jsem se porušení zákona nedopustil, tudíž ani těch činů, ze kterých jsem obviňován. (Velká část poslanců koalice opouští sál.)
Již jsem sdělil své stanovisko a musím na něm trvat, že existuje výsostně politický zájem vést proti mé osobě soudní proces. K tomuto názoru jsem veden několika skutečnostmi, ale příkladmo uvedu jednu z nich. Úřad pro dokumentování a vyšetřování přešel, nebo záměrně opomenul lehce zjistitelný fakt, že jsem se s bývalým odsouzeným panem Vladimírem Hučínem nemohl v Nápravněvýchovném ústavu Minkovice vůbec setkat, a tudíž se ani vůči němu dopustit ničeho z toho, z čeho mě osočil. Nyní se pan Hučín ve věci tak neangažuje. Možná si uvědomil, že by se mohl on dopustit trestných činů pomluvy, křivého obvinění či křivé výpovědi.
Jistě, na jeho výpovědi až tak nezáleží. Lidé ochotní dosvědčit kdykoliv cokoliv proti komukoliv se dají najít i jiní a může ho někdo nahradit. Někteří z bývalých odsouzených by s radostí svědčili proti bývalému dozorci. Ale jakou váhu a spolehlivost mají výpovědi takových svědků? Připomíná mi to spíše něčí politickou hru, a to nejen se mnou, ale i s KSČM, za kterou jsem kandidoval. Jenomže ten hráč ji hraje s falešnými kartami.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, protože nemám žádnou obavu z případného vyšetřování ani ze samotného možného soudního řízení, pokud vůbec bude následovat, vydání se nebráním. Naopak, domnívám se, že v soudním řízení se lze lépe dobrat pravdy než v politickém rozhodování. Svěřuji se tudíž vaší rozvaze a zdravému úsudku. Věřím, že ať rozhodnete jakkoliv, bude to správné rozhodnutí, jako již tato Sněmovna rozhodla správně mnohokrát.
Děkuji za pozornost a trpělivost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dívám se, jestli se už nikdo nehlásí do obecné rozpravy. Ještě pan poslanec Kováčik. Omlouvám se. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, a také občanská veřejnosti. Víte, když ta věc začala, tak jsem se docela bránil pocitu, že jde jenom o jakési politické škádlení. Ostatně ve hře proti KSČM je cokoliv možné a všechno vhodné. Bránil jsem se tomu pocitu velmi intenzivně. Ale potom, když jsem si uvědomil, že pan kolega Vondruška již byl poslancem Federálního shromáždění, že pan kolega Vondruška poté, co skončilo Federální shromáždění, byl řadu let občanem bez imunity a že po něm nikdo ani nevzdechl, co se týká záležitostí, ze kterých je teď viněn, a že až teď v této době, kdy se znovu stal zákonodárcem, členem této ctihodné Poslanecké sněmovny, najednou se objevují, a já nezpochybňuji svědky, vůbec ne. Nejsem toho přítelem, aby se předem zpochybňovali svědkové, alespoň ti, kteří se nezpochybní postupně sami. A je důvodná obava, že někteří svědkové v té kauze vystoupili účelově, protože jejich ideové přesvědčení je prostě antikomunistické, a jak jsem již řekl, vše proti KSČM je dost dobré, aby se to mohlo použít.
Pak jsem také slyšel, jak říká pan předseda Vlček kdesi v kuloárech: No, Vondruška, kdyby ses nestal poslancem, tak po tobě ani pes neštěkl, tak sis mohl dožít, ale protože jsi za komunisty, no tak to víš, tak budeš trpět.
Pořád ještě jsem si myslel, že nejde o politizaci, ale myslel jsem si to už jenom trošku. Jsem v současné době přesvědčen, že politikum, v tomto případě antikomunistické politikum, tady hraje přinejmenším významnou hru.
Nechci být v této chvíli ani obhájcem Josefa Vondrušky a prosím, abychom nebyli ani žalobci. Ta tvrzení, která jsem tady slyšel od paní kolegyně Kateřiny Jacques, jsou docela závažná. Já bych si netroufl tak jednoznačně tvrdit, že někdo něco provedl, zvlášť když jde o záležitost starou kolem třiceti let.
Poslanecký klub KSČM z těchto důvodů, a věřte, nebylo to snadné zvažování (smích zprava), se zachová asi tak, jak byste se v podobné situaci zachovali mnozí ostatní. My ctíme demokracii a právní stát a nechceme bránit průchodu práva. Současně se, co moje paměť v této Poslanecké sněmovně sahá, nestalo, abychom opouštěli sál v situaci, kdy mluví kolega, který ještě ani nenastoupil k tomu trestnímu stíhání, a vy už jej, někteří kolegové a kolegyně, nechcete poslouchat, a tím jej odsuzujete předem. Obviňujete bývalý režim z toho, že lidi bez soudu, nebo se soudem zfabrikovaným posílal do vězení. Je to možné, možná se tak v některých případech stalo. Ale svými kroky, které činíte, jako byste připravovali půdu pro návrat možných podobných praktik.
Prosím, aby všechny věci byly brány v úvahu. Já nebráním vydání Josefa Vondrušky. Poslanecký klub KSČM chce umožnit průchod právu. Poslanecký klub KSČM věří, že česká justice na rozdíl od české Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky není zpolitizovaná, anebo alespoň ne natolik, aby výsledek onoho procesu nebyl spravedlivým naplněním práva.
Budete hlasovat o vydání, a jak jsem slyšel, budete hlasovat pro vydání Josefa Vondrušky.
***