(9.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Na mou druhou otázku, co a kdy udělá vláda pro to, aby se republika podílem veřejných výdajů na školství na hrubém domácím produktu dostala alespoň na úroveň průměru zemí OECD, premiér odpověděl - prý dosažení určité výše podílu výdajů z veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu v procentech je třeba chápat jako politický cíl, který může a nemusí být realizován podle reálných ekonomických a populačních potřeb a možností veřejných rozpočtů. Když takto naznačil, že veřejné rozpočty a především vládní státní rozpočet podporovat přiměřeně školství nebude, fakticky přehodil vládní odpovědnost na jiné, neboť současná vláda má také za to - tvrdí premiér - že v České republice je nutné více zapojovat soukromé zdroje pro vzdělávání. Nechci být impertinentní, ale každý nemá tatínka prezidentem jako jistý ředitel jisté soukromé školy, aby dostal z ČEZ sto milionů.
Na mou třetí otázku, jaké záměry vláda sleduje tím, že bez ohledu na solidní růst ekonomiky a naléhavou poptávku moderní ekonomiky a společnosti po vysoce kvalifikovaných a vzdělaných zaměstnancích, manažerech a podnikatelích chce pro příští rok fakticky zhoršit či zmrazit příjmy učitelů, předseda vlády sdělil, že prý je to jedním ze základních prvků reformy veřejných financí v celém veřejném sektoru. Dále pak uvedl, že prvkem skutečného růstu mzdové úrovně se však v celém veřejném sektoru, školství nevyjímaje, musí v příštích letech stát stejně jako v sektoru výrobním růst produktivity práce. Dámy a pánové, pro růst produktivity práce ve školství jsou prý podle premiéra příznivé podmínky, jak výslovně uvádí, s ohledem na trvalý pokles počtu žáků, potažmo pokles počtu učitelů.
K mé čtvrté otázce, zda si je osobně vědom, že jeho vláda po zaměstnancích školství již letos požadovala a požaduje v souvislosti s prováděnou reformou vzdělávací soustavy značné objemy prací mimo standardní plnění pracovních povinností, aniž by jim tyto práce navýšením prostředků na platy zaplatila, předseda vlády odpověděl, že v rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se s nutným zvyšováním výdajů v souvislosti se školskou reformou trvale počítá. Bohužel, odkazuje tu přitom na standardní růst platů v roce 2006 a 2007. Pro jeho kabinetem prosazené období poklesu reálných příjmů zaměstnanců ve školství uvádí, že prý nelze spojovat každou změnu nebo zavedení nových pracovních a jiných návyků a postupů s navýšením mzdových prostředí nebo platovým přilepšením.
Na pátou, tedy poslední položenou otázku - co a v jakém časovém horizontu udělá vaše vláda pro to, aby dorovnala příjmovou úroveň učitelů a pedagogických pracovníků alespoň na statistiky vykazovanou obecnou úroveň průměrných příjmů zaměstnanců odpovídajících vzdělanostní úrovní - předseda vlády reagoval, že u pedagogických pracovníků prý nelze jejich průměrný plat automaticky srovnávat s průměrným platem vysokoškolsky vzdělaných pracovníků i jiných odvětví, a že nemají všichni pedagogičtí pracovníci vysokoškolské vzdělání, což není ani podmínkou pro vykonávání některých pedagogických činností, kde premiér uvádí jako příklad mateřské školy, domy mládeže, školní družiny a kluby. Dále pak premiér argumentuje specifičností práce ve školství, kterou je prý naprosto výjimečně vysoký podíl nekvalifikované, resp. málo kvalifikované práce na celkovém objemu nepedagogických prací ve školství.
Vážené dámy a pánové, jak je zřejmé, premiérovy odpovědi na mou písemnou interpelaci, byť v nich nechybějí i statistická čísla a určitá logika, jsem nemohl považovat za uspokojivé, protože stejným způsobem by dokázala podfinancování školství docela dobře zdůvodnit i kterákoli vláda rozvojové země nebo země s upadající ekonomikou. To - doufám - Česká republika není. Proto jsem využil příležitosti předložit je vám k posouzení a dát předsedovi vlády šanci dále se věcí zabývat a zaujmout moudřejší a vážnosti problému lépe odpovídající stanovisko. Tedy jakýsi, abych podržel pedagogickou terminologii, nabízím mu jakýsi reparát, a to v souvislosti s projednáváním státního rozpočtu na příští rok, na rok 2008, kde se mu a celé vládě nabízejí obrovské možnosti.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Otevírám k této interpelaci rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím.
Ptám se pana poslance Grebeníčka, jaké navrhuje usnesení. Pane poslanče, budete navrhovat nějaké usnesení? Prosím, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Pan premiér by si zasloužil řád ptáka loskutáka nebo ptáka kujóna. Takže nehodlá reagovat na moji ústní interpelaci. V tom případě, dámy a pánové, je zcela logické, že se obracím k jednacímu řádu naší Sněmovny a žádám vás, abyste podpořili nesouhlasné stanovisko s odpovědí premiéra na moji interpelaci
Předseda PSP Miloslav Vlček: Registruji žádost o odhlášení. Odhlásil jsem vás, poprosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Ještě zazvoním, aby mohli přijít poslanci, kteří chtějí hlasovat.
Pan ministr Langer má náhradní kartu číslo 5.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto usnesením souhlasí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 111 poslankyň a poslanců pro 54, proti 53. Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.
Končím tedy interpelace na pana předsedu vlády Mirka Topolánka.
Dalším je místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík. Místopředseda vlády a ministr životního prostředí Martin Bursík odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Petrů ve věci stanoviska k dopisu obce Bulhary. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 307. Projednávání této odpovědi na písemnou interpelaci bylo na minulé schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno. V době přerušení projednávání této odpovědi na interpelaci byl do rozpravy přihlášen poslanec Jiří Petrů.
Pane poslanče, máte slovo.
***