(17.10 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Jestli chcete, pánové, privatizovat i české pošty, českou energetiku a další podniky, tak si řekněme, jestli vaším zájmem je ještě národ, nebo pouze ti, kteří chtějí nakupovat poměrně výhodně připravené privatizační balíčky. Protože pak ta kontrola už vlastně neexistuje. V praxi jsme si to mohli ověřit nad infrastrukturními podniky, jako jsou vodárny atd. Do dneška na to doplácíme.
Věřím, že poznámka, která tady od pana profesora zazněla, vás nepovede k zuřivému boji mezi státním a privátním vlastnictvím, protože i já jako vzděláním ekonom vnímám, že obě formy jsou nutné. Jde ale o to, zda ta státní forma má mít alespoň elementární kontrolu nad tím, kam tato země kráčí.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Toto byla faktická poznámka. Nyní řádná přihláška pana poslance Radko Martínka. Prosím, máte slovo, pane kolego. Potom je zde řádná přihláška pana poslance Jiřího Dolejše.
Poslanec Radko Martínek: Děkuji, paní místopředsedkyně.
Pan premiér při své replice říkal, že to, co se tady dneska odehrává, je divadlo. Divadlo, které vyvolává opozice. Myslím, že tomu tak není, a není tomu tak především proto, že tato vláda dělá jednu věc, kterou já sám považuji za největší hřích. Nepovažuji za nějakou tragédii, když někdo dělá chyby. Každý z nás, kdo něco dělal, ví, že se vždycky se dopouští určitých chyb a je to přirozené. Co považuji za hřích a za naprosto neomluvitelné, je skutečnost, když jsem nějaké chyby udělal, a místo toho, abych se z nich poučil, tak je opakuji. Myslím si, že právě toto je největší hřích této vlády, kterou páchá na našem státě a na našem obyvatelstvu. Kdyby tomu tak nebylo, vláda by zcela určitě nedělala to, co dělá. Kdyby tomu tak nebylo, tak by neomezovala například podporu bydlení - v letošním roce 34 % loňského stavu. Připomeňme si, jak to bylo v 90. letech. U nás se nestavělo nic, nebyly nové byty, neopravovaly se staré. Dlouhodobou a především systematickou prací se podařilo tuto věc změnit. Proč ničíme to, co se osvědčilo? Z jakého důvodu chceme zlikvidovat to, co přineslo reálný efekt? A stačí se podívat na statistické ukazatele.
Jednou z hlavních příčin pádu Klausových vlád z konce 90. let bylo hrubé podceňování mikroekonomických jevů. Vzpomeňme si, jak se tehdy hovořilo a jak v tichosti narůstaly rozdíly mezi jednotlivými regiony, a to až do té míry, že slabé a zaostávající postupně začaly strhávat do negativních čísel vývoj ekonomiky celého státu. Tehdy jsme se z toho poučili a vznikl celý systém opatření, kterým stát a veřejná správa začaly bojovat proti neobjektivním, nesmyslným a zbytečně dramatickým rozdílům ve vývoji jednotlivých regionů. Proč, když zde máme reálné úspěchy, reálné dopady, které znamenají snížení nezaměstnanosti, reálný růst v nejzaostalejších regionech 90. let, jako je Ostravsko, ale také Ústecko, proč rušíme tyto osvědčené programy? Proč na regionální rozvoj má Ministerstvo pro místní rozvoj 27 % peněz, které mělo v letošním roce?
Celá Evropa a v podstatě celý svět bojuje dnes o turisty, protože všichni přiznávají, že jedním z hlavních zdrojů HDP je rozvoj turistického ruchu, že je to průmysl, který má budoucnost a který přináší reálné peníze. Dělají to tak všechny okolní země a dělá to také země, která by právem měla být naším vzorem, protože ve střední Evropě a v Evropě vůbec není podle mého názoru druhá země, která tak systematicky, dlouhodobě pracuje v cestovním ruchu, jako je Rakousko. Rakousko zcela systematicky a dlouhodobě podporuje turistický ruch. Podporuje ho především v těch oblastech, které jsou perspektivní, ale v kterých z důvodu infrastruktury dosud není možné využívat potenciálu, který má.
Jaká je naše reakce? V letošním roce podpora nula. Nula. Vůbec nic. Jak se chceme srovnávat s ostatními zeměmi, jak chceme v zápase ve střední Evropě a Evropě vůbec uspět?
V současné době se zabýváme evropskými fondy. Nejsou samospasitelné a měli bychom si znovu a znovu připomínat, že jsou pouze dodatečným nástrojem a že většinu toho, co chceme udělat, bychom si měli udělat ze svých prostředků. Jen tam, kde naše prostředky nestačí, měli bychom používat evropské peníze. Měli bychom je soustředit především na to, co bychom stejně udělali i v případě, že bychom na evropské fondy nedosáhli. Tato země má mimořádnou příležitost, která se už nikdy nebude opakovat, dostat velké prostředky na věci, kterými můžeme reálně posunout Českou republiku dopředu.
Jaká je realita? Za peníze, které máme přiděleny na léta 2007 až 2013, v letošním roce neutratíme ani korunu a budeme rádi, když první projekty začnou fungovat někdy v polovině příštího roku. Co je ještě horší, za projekty, které by už měly být dokončovány v letech 2004 až 2006, je dnes zcela evidentní, a jedině nějaké účetní machinace, které si nedovedu představit, by tomu mohly zabránit, je zcela evidentní, že budeme vracet tyto peníze. Podle mého odhadu jich budeme vracet v částce cca 1 miliarda korun. Miliarda sem, miliarda tam, ve velkých číslech, která budeme zítra schvalovat v rozpočtu, se zdá být tato částka malá, ale vy, kteří jezdíte po svých volebních obvodech, po různých obcích a neziskových organizacích, tak víte, že tam jsou vděční za desetitisíce, a my takto prohazardujeme miliardu, ze které nebude vůbec nic.
Myslím si, že toto jsou důvodu, proč by tato vláda neměla pokračovat. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní jsou přihlášeni dva zástupci vlády. Nejprve dostane slovo paní ministryně Parkanová a poté pan ministr Gandalovič. Prosí, paní ministryně.
Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, chci jenom stručně reagovat k jednomu bodu. Byl zde zmiňován podíl výdajů na obranu. Tento podíl je sice důležitým kritériem, podle kterého jsou hodnoceny armády v rámci Severoatlantické aliance, ale na druhou stranu rozhodně to není kritérium jediné a ani ne to nejdůležitější, protože utrácení peněz nemůže nic vypovídat o tom, jak účelně jsou peníze vynakládány. Je také důležité si uvědomit, že snižování výdajů na armádu, respektive na obranu, je proces dlouhodobý a rozhodně nezapočal za této vlády. Docházelo k němu již za vlád minulých. Jistě si to všichni vzpomeneme.
Pro mě je důležitějším kritériem to, jak je česká armáda schopna plnit alianční závazky a jaká je její schopnost podílet se na společných operacích NATO nebo EU.
***