(15.30 hodin)
(pokračuje Julínek)
My se přeci musíme ptát po mechanismech, abychom věděli, že tyto peníze budou potom určeny pro konkrétního pacienta konkrétní pojišťovny. A opakuji: Pojištěnec jedné pojišťovny na jednom konci republiky a pojištěnec téže pojišťovny na druhém konci republiky dostává rozdílnou péči. Má rozdílný přístup k péči. Někteří mají absolutně nedostupnou moderní metodu, někdo má běžně dostupnou metodu. Někdo za to platí, někdo za to neplatí, neví, jaký má nárok, jestli má platit, nebo nemá platit, až co mu řeknou ve zdravotnickém zařízení, když je nemocný.
To přece není situace, kterou můžeme nechat jen tak. O tom jsme se bavili x-krát, a proto se bavíme také o reformách zdravotnictví a proto se o ní baví celá Evropa. Přece není možné, aby pacient jedné pojišťovny měl rozdílné podmínky v republice než pacient druhý, a to nemluvím o tom, že velmi významný základ by měli mít všichni čeští pacienti naprosto stejný. To míním nárok ze zdravotního pojištění, který máme připravený v těch nových zákonech. Dnešní zákon už žádnou takovou garanci nedává. Opravdu, přečtěte si dnešní zákony. Tam není vůbec povinnost zdravotních pojišťoven zajistit péči pro své pojištěnce. Takovouto elementární povinnost tam vůbec nemáte! Ani v zákoně o VZP, ani o zaměstnaneckých pojišťovnách. Podívejte se na to. To je situace naprosto neudržitelná.
Byly tady o tom citovány určité statistiky. To, že to byla statistika z druhého ledna po mediální masáži, chápu. Počkejme si na opravdu objektivní údaje statistiky, já jsem připraven mít průzkumy a budeme je klidně hodnotit. Samozřejmě lidé potom zjistili, že ten problém takový není a to strašení. Třeba například limit, tak jak to bylo tady opakováno, že nefunguje, se ukáže, že prostě funguje a že pokrývá většinu těchto nákladů. Není potřeba ho žádným způsobem zlehčovat typem, že se týká jenom nejlevnějšího léku ve skupině. Není to, paní poslankyně, pravda, není to nejlevnější lék ve skupině. Není to pravda. Týká se to léků, které jsou předepisovány lékařem. V případě, že lékař trvá na stejném léčivu, ale na té dražší variantě, pak v lékárně potom pacientovi započítají ten nejlevnější lék toho druhu, nikoliv ve skupině, toho druhu. Jestliže pacient dostane předepsaný lék bez vymezení lékařem, že nemůže lékárník zaměnit, dostane ten levnější a zaplatí méně. To je prostě prostý fakt. Anebo samozřejmě pacient trvá na svém léčivu a pak zaplatí doplatek a je mu započítán ten nižší doplatek. Pořád chci upozornit na to, že není možné bagatelizovat limit, který je ochranný a nastavený, tudíž nedochází a nemůže docházet na straně poptávky k žádnému úrazu pro pacienty.
Znovu zdůrazňuji, že jak dneska, tak v navrhovaných zákonech je zachována jak finanční solidarita, tak solidarita nemocných se zdravými. Ale to, že tam je v nároku zagarantována dostupnost zdravotní péče, stejné podmínky pojištěnce stejné pojišťovny, čekací doby na operace, to jsou zásadní, úplně nové výdobytky a nová práva, která my připravujeme pro pacienty. Tak je prosím vás nezlehčujte, čtěte ty zákony, pojďme se bavit konkrétně a věcně o některých detailech. Moje nabídka na seminář samozřejmě velmi vážně platí.
Zároveň chci zdůraznit, že u kulatého stolu se opravdu bavíme o budoucnosti financování a že my současným návrhem zákonů do tohoto systému nezasahujeme, to znamená, že nezasahujeme do spoluúčasti, nezasahujeme do systému daně a nezasahujeme ani do systému cen pojistek a podobných věcí. To je opravdu předmětem kulatého stolu. My jenom chceme, aby český zdravotní systém měl funkční zdravotní pojišťovny, které budou provádět zdravotní pojištění ve prospěch pacienta, a ne že si budou posílat peníze mezi sebou a zdravotnickým zařízením.
Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. O slovo se přihlásila s faktickou poznámkou paní poslankyně Marková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji. Pane ministře, já vám děkuji za to, že jste tady veřejně řekl, že zdraví není zboží a že zdravotnictví je veřejnou službou. Dále vám chci poděkovat za nabídku semináře pro poslanecký klub KSČM, protože nenacházíte si čas na to, abyste přišel na jednání zdravotního výboru, takže doufám, že si najdete čas právě na tuto věc.
Poslední věc - zlehčování výzkumu veřejného mínění. KSČM mezi občany České republiky rozšiřuje v této době petici proti poplatkům ve zdravotnictví. V současné době máme už více než dvacet tisíc podpisů. Já si myslím, že to není zmanipulovaný výzkum veřejného mínění. Děkuji. (Slabý potlesk z levé části jednací síně).
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Rath, připraví se pan poslanec Sobotka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, tak pan ministr tady hodně hovořil, ale byly to fráze, fráze a prázdná slova. Místo frází by bylo skutečně lepší - a místo nabízených seminářů - kdyby plnil své povinnosti a chodil na zdravotní výbor diskutovat o svých záměrech, tak jak mu ukládá zákon, což on nečiní. Nicméně pokud chce přijít na klub sociální demokracie, bylo by asi standardnější, aby chodil na ty zdravotní výbory, ale pokud chce přijít na klub sociální demokracie, tak ho tam rádi uvítáme. Míváme takové různé části, řekněme humornější. Tak tam by mohl vystoupit, tam by se to asi hodilo, i když je to trochu černý humor.
Dámy a pánové, vládou zavedené poplatky vlastně obohatily český jazyk o jedno zajímavé slovo. Já nevím, jestli jste si toho všimli, ale objevilo se slovo julínkovné. To je termín, kterým lidé označují všechny vládou zavedené poplatky. Vyjadřuje to, jak jsou nesmyslné, jak nic neřeší, jak jsou zbytečné, jak vlastně snižují životní úroveň lidí, kteří je mají platit. Dokonce ve svém důsledku se podepsaly i na výši inflace, která je v letošním roce neuvěřitelně vysoká. Jsou nastaveny tak neobvykle, že něco podobného nenajdete v žádné zemi té staré Evropské unie. Ano, většina zemí staré Evropské unie nějaké poplatky má, ale jsou konstruovány úplně jinak, protože právě mají za úkol jistou regulaci. Jsou konstruovány třeba tak, že neplatí lidé pod určitý sociální statut. Ti jsou z toho vyjmuti. Nebo jsou placeny jen po nějakou definovanou dobu, třeba třicet dnů za pobyt v nemocnici. Nebo jsou placeny jako takzvané otevírací či vstupní poplatky za první návštěvu u lékaře, a kamkoliv ten lékař vás pak posílá dál, tak to je již zdarma. Česká republika má ty poplatky stanovené prakticky bez výjimek, tedy v podstatě jsme se ze systému, kdy byla nízká míra spoluúčasti, okamžitě skokem dostali do systému, který je jeden z nejtvrdších v Evropské unii. Skutečně jeden z nejtvrdších. Prosím, prostudujte si třeba seznamy výjimek z poplatků na Slovensku ještě předtím, než ty poplatky byly novou vládou zrušeny. Zjistíte, že drtivá většina těch poplatků byla směřována tak, aby skutečně neznamenala bariéru pro sociálně slabší.
Dámy a pánové, málo se hovoří, že ty poplatky znamenají, že se na nich vybere 8 mld. ročně. Tedy 8 mld. zaplatí ze svých peněz naši občané, a ne každý stejně. Samozřejmě to zaplatí ti, kteří zdravotní péči potřebují, to znamená děti, staří občané, čili nějakých zhruba 20 procent obyvatelstva. Těmto dvaceti procentům, z nichž většina patří do sociálně slabších vrstev, vytaháme v průběhu roku 8 mld. z jejich kapes. Nejabsurdnější je to na poplatek za položku na receptu, protože to tvoří zhruba 4 mld. ročně. Tyto 4 mld. zůstanou jako zisk lékáren, protože ministr Julínek nesnížil odpovídajícím způsobem marži. On zmínil degresi, a to takovým způsobem, že u lacinějších léků dokonce marže stoupla, u těch dražších tedy progresivněji klesá, ale museli bychom se podívat na strukturu lékáren, že bychom zjistili, na koho to dopadá. Dopadá to na ty nemocniční lékárny, naopak vydělávají na tom ty běžné pouliční lékárny.
***