(9.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Zvyšování důchodového věku je z krátkodobého hlediska, dámy a pánové, jistě nepopulární opatření. Nicméně je to zásah jednoznačně ve prospěch občanů, to je současných i budoucích důchodců, neboť zvýšení důchodového věku nejvíce přispěje ke stabilizaci důchodového systému. Je logické, že budeme-li déle žít, musíme také déle pracovat.
Podle demografických předpokladů bude stárnutí populace v České republice velmi výrazné a s vysokou pravděpodobností i na základě komparačních studií máme zřejmě nejvyšší míru dynamiky stárnutí populace v rámci celé Evropské unie. Trvale rostoucí střední délka života povede ke značnému nárůstu počtu starších osob.
V závěrečné zprávě výkonného týmu se například uvádí, že pokud by se důchodový věk u mužů zastavil na 63 letech, zvýšila by se průměrná délka pobírání důchodu mezi roky 2015-2100 o více než 10 let, v případě žen pak o více než 11 let. Mohu uvést ještě jiné demografické údaje. Například v roce 2006 bylo téměř 1,5 milionu osob ve věku 65 let a více. V roce 2050 to bude již více než 3 miliony osob, tedy více než dvojnásobek. Pokud si vezmeme počty osob starších 80 let, tak těch je v současné době 340 tisíc. V roce 2010 jich bude 380 tisíc a v roce 2025 jich bude 1 milion. To znamená, že stárnutí, prodlužování střední délky života i naděje dožití je jednoznačný demografických fenomén. Je to objektivní fakt, který se nedá obejít žádnými politickými řečmi a je na něj nezbytné reagovat politickými kroky.
Zvýšení důchodového věku je tedy, dámy a pánové, naprosto nezbytnou podmínkou jakékoli důchodové reformy, má-li to být reforma a ne pouze předstírání reformy. Nepůjde-li se cestou zvyšování důchodového věku, nelze dosáhnout finanční stability důchodového systému jinak než - pomineme-li nereálné zvyšování pojistného - posílením příjmové redistribuce a nadměrné solidarity, tedy snížením důchodů, což by vyvolalo negativní efekty na trhu práce zejména z hlediska ochoty pojištěnců platit relativně vysoké pojistné do systému, který bude stále méně a méně zásluhový.
Navrhované zvýšení důchodového věku je tedy tak jako dosud postupné. Postupné zvyšování důchodového věku až do dosažení věku 65 let bylo obsaženo již v návrhu politické dohody z prosince roku 2005 připravené, jak jsem už řekl, vládou České strany sociálně demokratické. Jen konstatuji, že tenkrát Česká strana sociálně demokratická zvyšování důchodového věku akceptovala. Opět jen konstatuji, že další prodlužování důchodového věku po roce 2006 navrhla a prosadila v roce 2003 vláda České strany sociálně demokratické.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dalším významným navrhovaným opatřením v zákoně o důchodovém pojištění je úprava podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod. Dosavadní doba 25 let se postupně prodlužuje na 35 let. Tato cílová doba bude aktuální podle tohoto návrhu po roce 2018. Pro zjišťování potřebné doby pojištění se budou tak jako dosud započítávat i takzvané náhradní doby, avšak nově v tom rozsahu, v jakém se dnes započítávají pro výši důchodu. Přihlíží se k tomu, že náhradní doby jsou doby, za které se neplatí pojistné. Alternativně se však stanoví, že doba pojištění pro nárok na starobní důchod bude 30 let, avšak bez zápočtu náhradních dob, tj. zohlední se jen ty doby, za které bylo placeno pojistné.
V současné době má žadatel o starobní důchod v průměru započteno 42 let. To znamená, že již v současné době naprosto v pohodě drtivá většina populace splňuje tuto podmínku, ke které by došlo až po roce 2018. Takže tato nová úprava nebude znamenat podstatnou redukci nároku na tento důchod. Je však účelné, aby pojištěnci byli účastni důchodového pojištění po delší dobu a měli snahu být zapojeni na trhu práce a podílet se tak na vytváření zdrojů důchodového systému.
Chci také upozornit, že stávající minimální povinná délka pojištění 25 let pochází z roku 1964, čili je starší více než 40 let, a je jasné, že od roku 1964 se významným způsobem prodloužila délka života, střední délka života i naděje dožití a že z tohoto pohledu se musí k tomuto prodloužení minimální povinné délky pojištění sáhnout.
Chci také zdůraznit, že k usnadnění přechodu na novou úpravu se v přechodných ustanoveních stanoví, že náhradní doby získané před účinností nového zákona se u pojištěnců, kterým vznikne nárok na důchod před rokem 2019, budou pro vznik nároku na důchod započítávat plně. To znamená podle stávajícího zákona.
V České republice se v důchodovém systému zohledňuje velký počet nepříspěvkových dob. Až jednu čtvrtinu všech dob započtených při vyměřování důchodu představují právě tyto nepříspěvkové doby, což je i v mezinárodním srovnání naprosto unikátní. V podstatě v rámci Evropské unie se těžko najde země, kde by až jednu čtvrtinu započítávaných dob činily tyto nepříspěvkové doby. Je tedy nezbytné snížit vliv těchto nepříspěvkových dob. To je naprosto logické.
Navrhuje se proto nezapočítávat nadále dobu studia jako náhradní dobu. Protože obecné uplatnění této zásady by samozřejmě dopadlo příliš tvrdě na ty pojištěnce, kteří tuto náhradní dobu již získali a s jejím zápočtem počítají, stanoví se v tomto návrhu, že doba studia před účinností navrhovaného zákona se bude nadále započítávat podle dosavadní úpravy. V návaznosti na nehodnocení doby studia za účinnosti navrhovaného zákona se doplňuje možnost - a to chci zdůraznit - dobrovolné účasti na důchodovém pojištění právě za dobu studia. Přihlásit se k této účasti a zaplatit zpětně pojistné bude možné. Bude možné kdykoli a v libovolném rozsahu.
Chtěl bych zdůraznit, že již podle dnes platné právní úpravy se hodnotí pro důchodové účely jen doba studia po 18. roce věku, a to jen v rozsahu šesti let. V praxi se tedy jedná převážně o vysokoškolské studium. Statistika nám přitom ukazuje, že osoby s vysokoškolským vzděláním dosahují podstatně vyšších příjmů než ostatní osoby, a není proto nepřiměřené požadovat u těchto osob s vyššími příjmy, aby si dobu studia, které je základem jejich vyšších příjmů, zaplatily v důchodovém systému. Podle současné statistiky mimochodem, dámy a pánové, je průměrný plat člověka s vysokoškolským vzděláním v České republice o 90 % vyšší než průměrný plat člověka se středoškolským vzděláním.
Chtěl bych také ještě dodat, že uvedená úprava týkající se zápočtu doby studia po 18. roce věku se nijak nedotkne nároku na invalidní důchod, neboť v návrhu zákona jsou zapracovány ochranné mechanismy, aby se studium pro účely vzniku nároku na invalidní důchod hodnotilo v dosavadním rozsahu.
Další významná navrhovaná změna, dámy a pánové, se týká pojetí invalidity a invalidních důchodů. Já chci velmi zdůraznit, že není možné mluvit o reformě důchodového systému bez toho, abychom se omezili pouze na starobní penze. Z hlediska analýzy výdajů starobní důchody představují pouze zhruba 70 % výdajů celého důchodového systému. Není možné mluvit o reformě a ponechat prakticky jednu jeho třetinu mimo reformní opatření. Není tedy možné omezit se pouze na starobní penze. Je naprosto nezbytné reformovat též systém invalidních důchodů a pozůstalostních penzí. A tento návrh tímto směrem jde.
Dosavadní zkušenosti ukázaly, že platná konstrukce výše invalidních důchodů neodráží objektivně faktický rozsah ztráty pracovních schopností. Navrhuje se proto, aby dosavadní dělení na plné invalidní a částečné invalidní důchody bylo zrušeno a byl zaveden jeden invalidní důchod přiznávaný pro invaliditu ve třech stupních. Zároveň se přímo v zákoně vymezují posudková kritéria invalidity, přičemž invalidita se vymezuje jen se zřetelem k míře poklesu pracovní schopnosti.
***