(9.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Tím se sleduje cílenější dávková kompenzace a rovnost všech pojištěnců ve vztahu ke zdravotnímu postižení. Posudkový proces se pozitivně orientuje i na zhodnocení zachované pracovní schopnosti a posiluje se i význam hodnocení stabilizace zdravotního stavu a adaptace na zdravotní postižení. Posudkový proces tak směřuje k větší individualizaci a objektivizaci.
V návaznosti na zrušení dělení invalidity na plnou a částečnou se zavádí rozdělení invalidity do tří stupňů s tím, že tomu odpovídá i nový dávkový model invalidního důchodu. Účelem tohoto nového modelu je spravedlivěji diferencovat kompenzaci snížení nebo ztráty příjmů z důvodu poklesu pracovní schopnosti. Je zřejmé, že pokles této schopnosti o 35 % má jiné dopady než pokles ve výši 65 %. Přitom podle dosavadní úpravy se vždy jednalo o částečnou invaliditu, v případě stejné délky pojištění a stejného platu byl výsledkem stejný částečný invalidní důchod. Znovu opakuji, i při 35procentním poklesu pracovní schopnosti úplně stejný jako při 65procentním poklesu pracovní schopnosti.
K případné námitce, že dochází ke zpřísnění, když se dosavadní hranice 33 % a 66 % mění na 35 % a 70 %, lze uvést, že se jedná pouze o administrativně technické opatření bez věcného dopadu, neboť v praxi se používají hodnoty poklesu s přesností na 10 % a výjimečně na 5 %. Nižší hodnoty nelze totiž medicínsky spolehlivě odůvodnit. To znamená, mluvíme-li např. o oné podmínce 33 %, tak posudkový lékař je schopen stanovit, že pokles pracovní schopnosti je buď 30procentní a méně, pak nárok na částečnou invalidní penzi není, nebo je 35procentní, a pak samozřejmě překračuje tuto hranici 33 %. Čili v žádném případě, a to chci zdůraznit, se nejedná o zpřísnění, ale o respektování stávajícího medicínského posuzování částečných invalidit.
Chtěl bych ještě upozornit na přechodné ustanovení, které u dosavadních poživatelů částečných invalidních důchodů trvale zachovává dosavadní výši důchodu, i když se u nich bude jednat jen o invaliditu prvního stupně. To znamená stávajícím osobám, které jsou v částečném invalidním důchodu, po přijetí tohoto opatření i v případě, že budou přeřazeny z druhého stupně do prvního stupně, tak výše jejich invalidního důchodu bude zachována. Tato změna byla zahrnuta do této vládní novely na základě jednání s představiteli sociální demokracie a já považuji toto opatření za dobré a za kvalitní. Dosavadní poživatelé těchto částečných invalidních důchodů se tedy nemusí obávat, že se v důsledku nové úpravy sníží jejich invalidní důchody. Navíc se u dosavadních poživatelů plných invalidních důchodů, u nichž dojde při první lékařské prohlídce konané za účinnosti navrhovaného zákona ke změně stupně invalidity, tj. bude se jednat jen o invaliditu prvního nebo druhého stupně, zachovává dosavadní výše důchodu ještě po dobu 12 následujících splátek důchodu.
V oblasti invalidních důchodů dochází ještě ke změně u institutu tzv. dopočtené doby. Jako doba pojištění se podle současné právní úpravy hodnotí pro výši invalidních důchodů doba od vzniku invalidity do dosažení důchodového věku, přičemž u žen se vychází z důchodového věku stanoveného pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. U tohoto institutu dochází ke sjednocení věku, k němuž se doba dopočítává, a to tak, že u mužů se bude brát v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy stejného data narození, které nevychovaly žádné dítě. Tím zde dochází k nastolení rovnosti mezi muži a ženami.
Dále se u dopočtené doby diferencuje v závislosti na rozsahu doby pojištění získané před vznikem invalidity. Dnes se totiž každému pojištěnci dopočte doba vždy plně bez zřetele na to, v jakém rozsahu byl do vzniku invalidity výdělečně činný. Jinými slovy, podporujeme princip zásluhovosti. Navrhuje se, aby se dopočtená doba úměrně krátila se zřetelem k době, která v období od 18 let do vzniku invalidity není kryta dobou pojištění. Přitom se bude samozřejmě tolerovat určitá nekrytá doba, např. u pojištěnců nad 40 let až tři roky.
Smyslem těchto změn u dopočtené doby je zohlednit i dosavadní výdělečné činnosti, tj. těm pojištěncům, kteří získali jen kratší dobu této činnosti, nedávat plnou bonifikaci v podobě plného rozsahu dopočtené doby, a jak jsem již řekl, podpořit tím princip zásluhovosti v důchodovém systému.
U invalidních důchodů bych se chtěl, dámy a pánové, zmínit ještě o jednom návrhu, a to o zavedení alternativní podmínky u potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod. Jedná se o to, že vedle dosavadní podmínky spočívající v získání doby pojištění alespoň pěti let v období deseti let před vznikem invalidity se zavádí možnost splnit podmínku potřebné doby pojištění také v období 20 let před vznikem invalidity, bylo-li v tomto období získáno alespoň 10 let pojištění, jedná-li se o pojištěnce staršího 38 let. Tato změna vyplývá z požadavků praxe a umožní získat nárok na invalidní důchod těm pojištěncům, kteří získali delší dobu pojištění, byť ne v posledních 10 letech před vznikem invalidity. I na této úpravě je vidět posílení vlivu pojištěné doby.
Jako poslední změnu u invalidních důchodů bych chtěl uvést automatickou přeměnu invalidního důchodu na starobní důchod při dosažení věku 65 let. Dosavadní poživatelé invalidních důchodů však nebudou nijak poškozeni, výše důchodů se zachová, za den přiznání starobního důchodu se bude považovat den přiznání invalidního důchodu a je rovněž zachována možnost požádat o obecný starobní důchod. Navržené opatření je obvyklé i v zahraničních důchodových systémech a odpovídá principu fyziologického stárnutí. Současná právní úprava fakticky uměle navyšuje počty invalidních občanů, především u plných invalidit, u nichž by se i nadále měly provádět kontrolní lékařské prohlídky. To znamená, že je to výhodnější i pro tyto občany.
Já bych chtěl velmi zdůraznit i tuto oblast, znovu to opakuji, která se týká i invalidních penzí, že není možné provádět reformu důchodového systému a vyhnout se oněm 30 % výdajů, které jdou na invalidní a pozůstalostní penze, nemluvě o tom, že invalidní důchody jsou vůbec tou nejvíce dynamicky rostoucí složkou našeho důchodového systému. V současné době máme k 31. prosinci loňského roku zhruba 380 tisíc úplných invalidních penzí a více než 200 tisíc částečných invalidních penzí. U těch částečných invalidních penzí, dámy a pánové, za posledních 11 let došlo k nárůstu o více než 65 %. O více než 65 % se během 11 let zvýšil počet částečných invalidních penzí.
Vedle uvedených změn, které se týkají nároku na starobní a invalidní důchody, jsou předloženy ještě návrhy na změny, které se týkají výplaty starobního důchodu.
Předně se navrhuje zrušit podmínku sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, pro výplatu starobního důchodu při další výdělečné činnosti. Tato podmínka totiž neřeší žádný z problémů důchodového systému a v praxi znamená jen administrativní komplikace pro zaměstnance i důchodce. Další výdělečnou činnost je účelné podporovat, a nikoliv ji administrativně ztěžovat.
Dále se navrhuje umožnit postupný přechod do starobního důchodu. Tento postupný přechod bude spočívat v možnosti pobírat polovinu starobního důchodu a současně zvyšovat procentní výměru o 1,5 procentního bodu výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti. To znamená, že vedle stávajícího systému, kdy je možné dosáhnout důchodového věku a nepobírat penzi a tím, že je člověk výdělečně činný, tak si zvyšuje výpočtový základ o 1,5 % za každých 90 dní, kalendářních dní výdělečné činnosti, tak je tady ještě další možnost, to znamená polovina důchodu, práce a zvyšování výpočtového základu o 1,5 procentního bodu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti.
***