(10.50 hodin)
(pokračuje Škromach)
Proto sociální demokracie nakonec nedospěla s vládní koalicí k dohodě v otázce parametrických změn, které jsou zde předloženy. A já chci znova zdůraznit - parametrických změn důchodového systému, nikoliv důchodové reformy. Určitě to může být jeden z kroků, jedna z etap, ale bez zásadní politické dohody na celkových parametrech je velmi těžké hledat k těmto krokům společné stanovisko.
Uvedu proč. Jedním z hlavních prvků, a dlouhodobě i velmi mediálně zajímavým, je samozřejmě otázka věku odchodu do důchodu. Ano, je samozřejmě možné o tom hovořit, dlouhodobě dopad tohoto opatření se vlastně projeví až v letech 2017 a později, čili nebude mít fiskálně nějaký zásadní dopad na veřejné rozpočty přibližně do roku 2017, 2020, nejvíce se bude projevovat až v letech 2030, 2040. Ale měl by mít zásadnější vliv na případné chování lidí v důchodovém systému. Z tohoto hlediska je samozřejmě potřeba, aby ta dohoda byla širší, aby byla právě o tom, kam důchodový systém má směřovat.
Tady vlastně i v rámci Bezděkovy komise která, myslím si, vytvořila předpoklady k tomu, aby byly jasné postoje a stanoviska jednotlivých politických stran, tak předpoklad říká, že jsou určité průniky, kde se strany shodují, pak jsou věci, kde je potřeba hledat nějakou politickou dohodu, a potom jsou oblasti, kde asi zřejmě k nějaké širší dohodě těžko dojde. Ale jsem přesvědčen o tom, že tato země a občané této země - obzvlášť mladší generace si zaslouží, aby věděla, jak důchodový systém bude vypadat za dvacet třicet let a aby se podle toho mohla ve svém životě zodpovědně či méně zodpovědně chovat.
Musím říci, že z tohoto hlediska mě mrzí neochota vlády hledat společné řešení rámcovou dohodou na tom, jak by tento systém měl pokračovat. Rozumím tomu, že vláda v rámci koaliční spolupráce ODS, KDU a zelených našla nějaký průnik, který je prezentován v koaliční dohodě, byť musím říci, že ani tam nejsou tyto prvky jasně stanoveny a koalice zřejmě hledala dohodu až v rámci následných jednání. Ale měla-li by sociální demokracie převzít zodpovědnost za tyto kroky, pak chceme samozřejmě vědět, jak bude vláda pokračovat dále. A k těmto dohodám jsme bohužel na těchto jednáních nedospěli.
Hlavní problém vidíme ve věci dalších kroků, jak - a tady se ptám v tuto chvíli již nepřítomného pana premiéra…
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan premiér je přítomen, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Ano, je přítomen a pozorně naslouchá. Ale samozřejmě i místopředsedy vlády a ministra Nečase… (Předseda vlády se ohrazuje - oživení v sále.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane premiére, hovořit můžete od mikrofonu.
Poslanec Zdeněk Škromach: Tady je potřeba říci, že tato dohoda samozřejmě by měla obnášet taky dohodu o příštích krocích. Nerozumím výrokům, které se objevily. Prostřednictvím řídícího bych se zeptal pana premiéra, případně vašeho ministra financí, na to, že do budoucna nebudou výdaje a náklady spojené s důchodovým pojištěním nebo připojištěním daňově zohlednitelnými položkami, čili v podstatě budou jakoby lidé postaveni, a firmy, které dneska platí svým zaměstnancům pojištění, do role těch, kteří v případě, že si budou chtít přispívat do důchodového systému, tak to budou platit nikoliv z nákladových položek, ale budou to v podstatě platit z čistých výnosů. To by samozřejmě znamenalo určitým způsobem vlastně omezení dalších kroků, které by měly vést například ke zmírnění dopadů dalšího prodlužování důchodového věku, obzvláště u těch profesí, které jsou fyzicky i psychicky náročné; uvedu příklad, ať už to jsou profese hornické, hutnické, ale i takové profese jako například baletky a baleťáci, případně třeba zaměstnanci ve zdravotnictví, sestry apod.
Už to tady zaznělo myslím od pana kolegy Laudáta a je to samozřejmě myšlenka, která je dlouhodobě správná, a to je, aby u těchto profesí zaměstnavatelé, kteří si vlastně kupují zdraví svých zaměstnanců za práci, kterou vykonávají, jim přispívali na to, aby mohli odejít dříve do důchodu. Myslím si, že to je správné, protože dneska už se nejedná o státní podniky. A tak jak můžeme číst i v dnešním tisku, například hornictví zdaleka není ztrátovou činností a přináší miliardové výnosy pro majitele. Čili otázka důchodového připojištění například pro horníky, které by jim pak zlepšilo možnost odejít do důchodu třeba v 55 letech, by neměla být až takový problém. Ale - a to je otázka, kterou klademe vládě i panu premiérovi - jak tedy toto zajistíme, když zrealizujete vaše další kroky v rámci daňové reformy a motivace firem přispívat zaměstnancům na důchodové připojištění v podstatě nebude.
Stejně tak, a to je klíčová záležitost pro sociální demokracii, to je otázka na jedné straně úspor na výdajové stránce. A pan ministr často hovoří o tom, že nepůjde do deficitního systému. Ale deficit se skládá nejenom z výdajů, ale i z příjmů toho systému. A tady je potřeba jasně říci: jestliže vláda i nadále má ve svém programu a její někteří představitelé se vyjadřují pozitivně, že to provedou, tak jak chce zdůvodňovat úspory na výdajové stránce, když na druhé stránce si podřízne příjmy. Takový malý krok se udělal už tím, že se zastropovalo pojistné, což znamená, že dneska lidé, kteří mají příjmy přibližně nad 80 000 korun měsíčně a více, tak z toho, co mají nad tuto hranici, už neplatí žádné pojištění. A pokud jde o další návrhy, zaznamenal jsem, že by mělo dojít k dalšímu snížení této hranice k úrovni 60 000 korun, což by v tomto systému znamenalo samozřejmě výpadky už možná několika desítek miliard korun.
Z tohoto hlediska, pokud by se zavedl ještě tzv. opt out, obecně řečeno, vyvedení finančních prostředků ze stávajícího průběžně financovaného systému, ze kterého jsou placeny důchody stávajících důchodců, do systému, který by byl vlastně kapitálovým spořením, to znamená, že tyto finanční skupiny, fondy, by spravovaly peníze, které by dostávaly ze zákona jako pojištění - řádově by se mohlo podle úvah, tak jak bylo nastíněno, jestli by se jednalo o 4 %, o 6 %, o 8 %, tak pokud jde o 4 %, je to řádově možná 40 až 60 miliard korun ze stávajícího systému - tak tyto prostředky by v základním systému samozřejmě chyběly. Okamžitě v té chvíli by tento systém byl deficitní. A proto je potřeba o tom hovořit.
Zkušenosti z Polska, ze Slovenska, z Maďarska ukazují, že výsledky nejsou dobré. A tady musím určitým způsobem ocenit přístup pana ministra Nečase v tom smyslu, že se nad tímto velmi zamýšlí. V těchto zemích zrealizovali to, co jim bylo doporučeno různými renomovanými mezinárodními institucemi apod. A výsledek? V Maďarsku dneska museli zvyšovat pojistné o 3 procentní body, protože jim chybějí prostředky na základní důchody. Na Slovensku po Dzurindově vládě zůstaly dluhy. V důchodovém systému, tak jak je nastavený, se ukazuje, že budou chybět desítky miliard korun.
V té souvislosti mě napadá, když se tady často hovoří o tzv. slovenských důchodech, tak slovenská vláda by přece měla plnit jaksi své zákonné nároky vůči svým občanům z dob federace. A často tady diskutované slovenské důchody. Ano, myslím si, že i slovenští občané by měli mít nárok na srovnatelné důchody, jako mají občané v České republice. Ale - a myslím si, že by bylo dobré v té souvislosti obnovit tuto diskusi - platit by to měli ze slovenského rozpočtu, nikoliv z českého na úkor českých důchodců. To si myslím, že je to, co tady často nezaznívá. Ale to je jenom poznámka.
***