(10.40 hodin)
(pokračuje Laudát)
Prostě se dá přestavět systém parametrickými změnami. Domnívám se, že se dá oddálit krize, nicméně nedá se - nebo dá se přestavět jenom parametrickými změnami, ale za cenu toho, že skutečně budeme odebírat peníze vydělávající generaci. Projeví se to zase v jiných položkách, v tlaku na podpory na bydlení, v tlaku na zdravotní pojištění a další a další záležitosti, v tlaku na další přijímání úvěru, protože komu by se nechtělo žít v moderně vybavené domácnosti ve slušné nemovitosti. Takže dá se to přestavět, můžeme nadirigovat o hodně větší procenta odvodů pracovně aktivní generace, nicméně bude to na úkor zase té generace, které v ten okamžik, kdy skutečně se rozhoduje o kvalitě jejího života a vzdělání a zejména potom pracovního života, tak jim ty peníze budeme odebírat.
Další etapy důchodové reformy. Samozřejmě já se netajím tím, že bych byl velice opatrný v objemu těch procent, která se dají do opt outu, jaká část důchodové ekonomiky se přesune do soukromého sektoru, zvláště při dnešní dynamické, dramaticky se vyvíjející světové ekonomice, kdy nikdy nevíte, co způsobí krizi a jak daleko se ta krize prohloubí. Dostáváme se tam samozřejmě do složité problematiky, kterou zcela uspokojivě až na vzácné výjimky nevyřešil na světě nikdo. Na jedné straně, má-li být opatrnost v investování soukromých penzijních fondů s řadou regulací, asi těžko lze očekávat, že dojde k výrazným ziskům a tím pádem přínosu soukromých peněz do toho důchodového systému, o což běží zejména. Nicméně měla by být dána občanům jistá šance, byť pod opatrným a přísným dohledem státu, na to, aby se pokusili si dát ještě nějakou přidanou hodnotu ke svým penzím.
Takže tolik několik poznámek. Já naopak bych považoval za velice nešťastné, pokud by došlo k zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní bude hovořit paní poslankyně Mazuchová a po ní pan poslanec Škromach jako poslední z přihlášených prozatím.
Poslankyně Lenka Mazuchová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, aby i já jsem se vyjádřila k důchodovému pojištění, nebo k návrhu zákona o důchodovém pojištění.
Současný zákon o důchodovém pojištění náhradní dobu studia omezuje maximálně šesti lety po dosažení 18. roku věku a navíc je tato doba hodnocena v rozsahu pouze 80 %. Už nyní se to se stoupajícím věkem maturantů, který je průměrně 19 až 20 let, to znamená, že student, který se rozhodne pokračovat ve studiu na vysoké škole, část z oněch šesti let vyčerpá ještě za pobytu na střední škole. Od roku 2010 se doba studia dle vládního návrhu zákona jakožto náhradní doba studia zrušení úplně.
Co na tom, že vláda se ve svém programovém prohlášení zavazuje vytvořit podmínky pro větší zpřístupnění vysokoškolského vzdělávání a snížit sociální bariéru v přístupu k vysokoškolskému vzdělání? Ministerstvo práce a sociálních věcí má ale jako vždy po ruce řešení. Dobu studia bude možné prostřednictvím dobrovolného důchodového pojištění opět hodnotit jako dobu účasti na důchodovém pojištění. Co to v praxi znamená? Pokud dojde ještě k zavedení školného na vysokých školách, tak student po absolvování studia nebude vědět, co platit dříve - odložené školné, dobrovolné důchodové pojištění, nebo snad zariskovat ještě víc a pořídit si vlastní bydlení na hypotéku?
Trendem v posledních letech je snaha o maximální udržení osob na trhu práce co nejdéle a vzdělanostní společnost je obecně považována jako prostředek tohoto. Navzdory tomu vláda ruší podporu studia společně se zvýšením počtu odpracovaných let z 25 na 35 let. Tento vládní krok k žádné velké finanční úspoře nepovede, bude však jistě dalším faktorem pro mladé absolventy, zda za těchto podmínek nastoupit do školství a státní správy. Zvláště zmiňuji tyto dvě oblasti, protože všichni víme, že tam vysokoškolák není finančně ohodnocen. Platy vysokoškoláků jsou stále velmi tristní v těchto oborech. A na doplacení dobrovolného důchodového pojištění, natožpak na školné a hypotéku se z nich bude jen velice těžko spořit.
Je to jeden z faktorů, kvůli kterému i já doporučuji zamítnutí návrhu důchodového pojištění. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Škromach a potom pan poslanec Opálka.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci…, pan premiér a jeho jeden ministr nebo dva. Dovolte, abych se vyjádřil k návrhu.
Myslím si, že v úvodu hodněkrát zaznělo, jak se sociální demokracie zasloužila o důchodovou reformu v České republice. To si myslím, že je velmi pozitivní, a myslím, že pan ministr to celkem dobře odreferoval.
Je potřeba říct, že pokud hovoříme o důchodové reformě, tak ta v podstatě v České republice, nebo už tenkrát ještě v Česko-slovenské republice - pardon, v České republice - začala v roce 1995. Prakticky první náznaky byly už po roce 1989, ale zásadní změna nastala v roce 1995 schválením nového zákona o důchodovém pojištění. Od té doby v podstatě permanentně v České republice probíhá důchodová reforma.
Je potřeba říct, že tady se nepřipravuje ani není možné tvrdit: teď začne platit důchodová reforma, teď jsme to vymysleli. Prostě tak to není. A realitou je, když se podíváte i do těch podkladů, je to tam jasně ukázáno, že výsledkem špatně nastavených parametrů tenkráte přijatého zákona bylo, že důchodový systém se dostal do deficitu. Kdybychom vycházeli ze stejné filozofie, kterou dneska zastává pan ministr Nečas a vláda ODS, KDU a zelených, tak v podstatě by v té době nebylo možné na důchodech přidávat, ale naopak by bylo potřeba důchody snižovat.
Koncem 90. let minulého století byl deficit řádově kolem 15 až téměř 20 miliard korun každý rok. Byl vyvolán tím, že byly špatně nastaveny příjmy tohoto systému tím, že se vlastně podsekla výše pojistného. Vyřešilo se to začátkem tohoto tisíciletí v době vlád sociální demokracie, kdy se převedla část příspěvku na politiku zaměstnanosti, kde byl určitý přebytek, do systému důchodového. Tím se důchodový systém stabilizoval a vytvořil se stav, který je dnes, tzn. že systém byl v mírném přebytku a umožňoval, aby důchody bylo možné valorizovat více, než rostly životní náklady našich spoluobčanů seniorů, důchodců.
Problém samozřejmě je dlouhodobý. Jak už bylo vzpomenuto, už minulé vlády si byly vědomy toho, že je potřeba upravovat průběžně důchodový systém, a to tak, aby tady byla vytvořena jakási perspektiva pro budoucí generace; obzvláště lidi, kterým je dneska čtyřicet a méně, tak aby věděli, jakým způsobem se mají chovat, jakým způsobem mají postupovat. Protože není možné lidem říct za pět, za deset let půjdete do důchodu, ale za výrazně jiných podmínek, než se kterými jste mohli počítat v době, kdy vám bylo dvacet třicet let.
Základním problémem, a ukazují to vlastně i grafy uvedené v předloženém tisku, je, že v tomto systému bude přibývat lidí, kteří jej budou užívat, a je potřeba zajistit zdroje, ze kterých budou financovány důchody.
***