(9.50 hodin)
(pokračuje Čurdová)
Bohužel, předložený návrh, jak už jsem říkala v prvním čtení, nepřekročil stín liberálního myšlení vlády a vychází skutečně pouze z toho, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Pan ministr mě v prvním čtení vyzýval, abych věcně diskutovala. Pane ministře, dovolte tedy několik nedostatků návrhu, které nerespektují příslušné směrnice, pokud jde o tzv. minimální požadavky, tedy pokud jde o věcnou diskusi.
Až do 31. 12. 2006 upravoval zákoník práce zákaz přímé i nepřímé diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinnosti k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických organizacích, stranách a politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů. Nový zákoník práce tuto úpravu neobsahuje vzhledem k tomu, že se předpokládalo, že zásadu rovného zacházení a nediskriminace upraví zvláštní zákon. Předložený návrh však zajišťuje zákaz diskriminace jen z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Vládou navržený text tak znamená výrazné zhoršení právního stavu oproti předchozímu a je v rozporu s již platným právním stavem, pokud jde o přístup k zaměstnání, tedy je v rozporu se zákonem o zaměstnanosti - § 4 odstavec 2.
Dále je uvedený přístup vlády v rozporu s minimálními požadavky formulovanými dotčenými směrnicemi, např. článkem 6 odstavce 2 směrnice Rady 2000/44/ES ze dne 29. června 2000, kterou se provádí zásada rovného zacházení mezi osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, článku 8 odstavce 2 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, článku 8 odstavce 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73 ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 76/2007 o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Text těchto článků je téměř totožný. Provádění směrnice ale nesmí být v žádném případě důvodem pro snížení úrovně ochrany proti diskriminace, kterou členské státy již poskytují v oblastech upravenými směrnicemi. A k tomu právě v tomto zákoně dochází.
Jestliže je tedy návrh vládou uváděn jako návrh, který striktně vychází z nutných závazků, které máme ve vztahu k členství v Evropské unii, a z toho, co musíme transponovat do našeho právního řádu, pak to není pravda, protože onu transpozici využila vláda ke snížení dosavadní ochrany před diskriminací, která už v naší společnosti existovala.
Nerespektování principu minimálních požadavků se týká i stanovení mezí případných výjimek z obecného zákazu diskriminace. Úprava některých přípustných forem rozdílného zacházení pak staví obecný základ diskriminace nad hlavu. To znamená - my připouštíme výjimky z některých směrnic. Uzákonění výjimky ze zásady rovného zacházení a nediskriminace, která je uvedena ve vládním návrhu v § 6 odstavec 1 písmeno a), by znamenalo nezaměstnatelnost především absolventů škol. Je-li pro výkon povolání či zaměstnání vyžadována podmínka minimálního věku či odborné praxe, stanoví tyto podmínky zvláštní právní předpisy, např. zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů či nedávno upravený živnostenský zákon a jiné, a není třeba takovou výjimku obecně upravovat. Právní úprava platná do 31. 12. 2006 takovou výjimku ze zákazu diskriminace nepřipouštěla, a vládní návrh je tak v rozporu s minimálními požadavky formulovanými v příslušných směrnicích. Příslušné rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolení ve věcech pracovních, služebních poměrů nebo jiné závislé činnosti, popř. i z důvodu věku, je navíc obsaženo v ustanovení § 6 odstavce 3 vládního návrhu.
Nyní další důležitá připomínka, která, ačkoli se bude zdát přitažená za vlasy, bohužel k ní v praxi může dojít. Přestože se obecně zakazuje rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení a náboženského vyznání, víry či světového názoru, ustanovení § 7 odstavce 2 je ve věcech sociálního zabezpečení, přiznání a poskytování sociálních výhod, přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování, přístupu ke vzdělání a jeho poskytování a přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování, připouští. V praxi toto může znamenat, že pokud nebudete příslušného vyznání či politického přesvědčení, potom vám např. mohou odmítnout vás umístit do domova důchodců, který např. provozují charity.
Zákaz diskriminace z důvodu pohlaví včetně sexuální orientace je zajištěn v oblastech uvedených v § 1 písmeno f) a j) příslušnými směrnicemi Evropského společenství, naposledy směrnicí Rady 2004/113/ES ze dne 13. 12, 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami, přístupu ke zbožím a službám a jejich poskytování. Přitom přípustná výjimka ze zásady rovného zacházení v oblasti služeb je upravena v § 6 odstavce 7 vládního návrhu. Je tedy nepřípustné stanovit výjimky nad rozsah daný příslušnými směrnicemi.
Pokud jde o výjimky ze zásady rovného zacházení z důvodu náboženského vyznání, víry či světového názoru, je obecně nepřijatelné připustit takovou výjimku např. pro přístup ke vzdělání, pro přiznání a poskytování sociálních výhod nebo pro přístup ke zdravotní péči. Církve a náboženské společnosti jako zřizovatelé církevních škol, sociálních či zdravotnických zařízení, která jsou často financována též z veřejných rozpočtů, by neměly mít dovoleno například klást si jako podmínku přijetí ke studiu příslušnost žadatele k určité církvi nebo náboženské společnosti. Dikce ustanovení § 7 odstavce 1 vládního návrhu však takovou aplikační praxi připouští.
Vážené kolegyně a kolegové, jelikož se snažíme, aby tento zákon měl skutečně zuby a nebyl bezzubý a nebyl přijatý jenom kvůli tomu, že ho po nás požaduje Evropská unie, právě ve znění těchto našich připomínek jsme předložili už na minulé schůzi pozměňovací návrhy, ke kterým se přihlásím v rámci tohoto druhého čtení. Dovolte mi i poznamenat, že od podpory těchto pozměňovacích návrhů se bude odvíjet i naše další podpora a přístup k vládnímu návrhu antidiskriminačního zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážená paní poslankyně.
Dovolte mi ještě, abych rozšířila okruh omluvených o pana ministra zdravotnictví Tomáše Julínka a pana poslance Karla Korytáře.
Nikdo další do obecné rozpravy z řad poslankyň a poslanců. - Opět jsem přehlédla. Omluvte mě, pane poslanče Šťastný, a prosím, ujměte se slova.
Poslanec Boris Šťastný: Vážené dámy, vážení pánové, vážená paní předsedající, samozřejmě paní ministryně, páni ministři, dovoluji si v souvislosti s projednávaným návrhem antidiskriminačního zákona vystoupit a říci pár slov, i když jsem to předtím udělat nechtěl. Velmi jsem dlouhou dobu váhal.
Je zajímavé pozorovat, že diskutovaný návrh zákona, který v rámci Sněmovny získal pověst nutné daně za naše členství v Evropské unii, je jakousi demarkační linií mezi těmi, kteří jsou nakloněni sociálnímu inženýrství, a těmi, kteří stojí na straně individuálních svobod. Obhájci zákona, kteří se obecně kloní ke státním zásahům a jsou zastánci permanentního dozoru státních institucí nad každým okamžikem našich životů, totiž musí nepochybně plesat. Jako bychom zapomněli, že odlišnost a rozlišování je jedním z průvodních znaků lidské existence.
Jako lékař bych snad mohl zajít až k odborným kořenům problematiky a vyjmenovat tady chemické reakce, které v lidském mozku probíhají na odlišné podněty z vnějšího prostředí. Člověk se v nich chová, formuluje své emoce a přizpůsobuje jim své úsudky. Na základě tohoto velmi často provede to, z čeho někteří zastánci tohoto zákona nemohou zjevně ani spát. Bohužel diskriminuje. Jinak se chová k lidem nízkým a vysokým, jinak se chová k lidem špatně a dobře oblečeným, jinak se chová vlastně ke každému, koho potká. Člověk je také formován prostředím, ve kterém se vyvíjí, a každodenní zkušenosti si s sebou nese dál. Proto má své názory na různá náboženství, na různé sexuální orientace nebo třeba na národnostní minority.
***