(10.00 hodin)
(pokračuje Šťastný)
A já jsem přesvědčen, že i podle těchto preferencí se člověk chová. Jde samozřejmě o jednání zcela subjektivní, ale podle mého názoru jeho zpochybňování, které tímto zákonem navrhujeme, narušuje základní práva jednotlivců na vlastní preference.
Pokusím se tedy celou věc velmi stručně zjednodušit. Já jsem přesvědčen, že dnes nevedeme spor o to, zda je správné, nebo nesprávné nepřijímat třeba pracovníky do své firmy na základě jejich příslušnosti k nějaké menšině. O tom to vůbec není. Jsem přesvědčen o tom, že dnes se zabýváme zákonem, který celou tuto otázku otáčí vzhůru nohama a říká, že je správné, aby stát držel dozor nad subjektivním - opakuji subjektivním - rozhodováním jednotlivce, nad jeho preferencemi, které někdy mohou mít samozřejmě podobu předsudků, což je přirozené, a to ve všech oblastech lidského konání. Stát tímto získává právo zpochybnit to nejvíce soukromé, co má - svobodu volby.
V dnešních dnech možná moje slova znějí nepochopitelně, ale úplně stejně žijeme v době, kdy vstup státní moci do rodin se blíží zakazování výchovného pohlavku, který je často namístě, ale podle mě - vezměte to, prosím, s lehkou nadsázkou a určitě to není osobní - rozdílem mezi budoucím dospělým spořádaným občanem nebo kriminálníkem bude v rozporu s vůlí státu a bude protiprávním činem.
Já jsem přesvědčen, že stejně brutální je i vstup státu do rozhodování ohledně preferencí a volby z hlediska takto subjektivních věcí, které činí jednotlivec ve vztahu ke svému okolí. A vůbec již nezmiňuji fakt, že tento unijní zákon je, přiznávám se, alespoň podle mého názoru, dalším zaplevelením našeho právního řádu a nesmyslnou extenzí již existujících dokumentů, například ústavy a Listiny základních práv a svobod.
Vážené dámy a pánové, musíme-li tento zákon schválit, abychom naplnili ideu našeho souznění s evropskou legislativou, pak to tedy udělejme, ale považuji za slušné, abychom tuto nutnost vyjádřili formou doprovodného usnesení, které si dovolím předložit v podrobné rozpravě.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Žádnou další přihlášku z řad poslankyň a poslanců do obecné rozpravy opravdu nevidím, a prosím tedy pana doktora Otakara Motejla, aby se ujal slova.
Veřejný ochránce práv Otakar Motejl: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já jsem se ujal tohoto slova ze dvou víceméně malicherných důvodů. Jeden malicherný důvod je ten, že nesdílím názor, že by problém diskriminace nebyl naším problémem. Dokonce si dovolím ze svých zkušeností z výkonu funkce veřejného ochránce práv potvrdit, že ten problém tady existuje, že ten problém tady je.
Ta slova, která zde pronesl pan poslanec Šťastný, jsou jistě velice silná a platná. Ale typický fenomén diskriminace je, že vždycky silný utlačuje slabšího, že většinový utlačuje menšího, že tady není rovnost instrumentů, není tady jednoznačně svobodná vůle vyjádřit se proti emocím toho druhého, že tady opravdu to není žádný brutální vstup do práv jednotlivců, že tady jsme povinni do značné míry institucionálně, ale přiměřeným způsobem, při respektování osobnostních práv, určité instrumentarium slabšímu vytvořit. Říkám to s veškerou odpovědností, protože do jisté míry to instrumentarium mám vytvářet já, a já vás chci ubezpečit, že rozhodně o žádné brutální metody nepůjde - konečně ani tento zákon o žádných brutalitách v tomto směru nehovoří.
A jenom při této příležitosti, používaje svého slova, bych vás chtěl požádat, abyste tedy propustili tento zákon, abyste zejména respektovali ta ustanovení pozměňovacích návrhů navržených ústavněprávním výborem, přičemž si dovolím upozornit, že existuje jakýsi rozpor mezi pozměňovacím návrhem petičního výboru a ústavněprávního výboru, pokud se týká účinnosti zákona, s tím, že samozřejmě doporučuji, aby v tomto směru byl respektován pozměňovací návrh ústavněprávního výboru pod bodem 10.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Končím obecnou rozpravu. Zahajuji rozpravu podrobnou. Přečtu vám, kdo byl do této rozpravy přihlášen: paní poslankyně Orgoníková, Rujbrová, Benda, Carbol, Čurdová a Šťastný. Táži se zpravodajů, zdali si přejí využít svého přednostního práva, nebo nechat pořadí takto přihlášených. Děkuji vám.
Prosím paní poslankyni Orgoníkovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych se také vyjádřila ke sněmovnímu tisku 253. Vede mě k tomu zejména to, jaká opatření přijal ústavněprávní výbor.
Já bych doporučila, aby byl ponechán § 120 odst. 1 až 4 občanského soudního řádu v současném znění a § 133a se upravil takto:
"Nasvědčují-li označené důkazy tomu, že se účastník dopustil přímo nebo nepřímo diskriminace
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní a jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách - poznámka pod čarou 56b -, nebo
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb - poznámka pod čarou 56c -, nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám - poznámka pod čarou 56d,
má soud tuto skutečnost za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak."
Poznámka pod čarou 56b zní: Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování. Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví.
Poznámka pod čarou 56c zní: Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Poznámka pod čarou 56d zní: Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování.
Ještě mi dovolte velmi krátké odůvodnění. Jedním ze základních právních institutů antidiskriminačního zákona je, a bylo zde již o tom hovořeno, tzv. přechod důkazního břemene. Tento institut reaguje na jednu specifickou vlastnost diskriminačních sporů, totiž že prokazování diskriminačního motivu je velmi obtížné.
***