(10.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
K samotnému důkaznímu břemeni. Já si myslím, že to je v tuto chvíli asi to klíčové, co i v rámci hlasování o pozměňovacích návrzích budeme řešit.
Chci tady podpořit stanovisko pana kolegy Bendy, a to jak návrh, který zde rozdal, ale to budu říkat v rámci třetího čtení, tak tu argumentaci, kterou tady říkal.
Tady si dovolím vyslovit nesouhlas s paní kolegyní Orgoníkovou, protože zkrátka a dobře jde o civilní sporné řízení. Toto je typ civilního sporného řízení, kde je tradičně v kontinentálním právu na účastnících řízení, aby prokázali. Materiální pravdu soudy v civilních sporných řízeních v zásadě tradičně nehledají. Nepleťme si to s trestním soudním řízením nebo s nespornými civilními řízeními s jinými agendami. Je tedy legitimní vést diskusi o tom, kdo má prokázat. A není to automaticky soud, tak jak by to možná mohlo vypadat. Soudy samozřejmě hledají spravedlnost, to já nerozporuji, ale v civilním řízení stejně tak jejím cílem má být efektivně uklidnit spor a najít nějaké řešení. Spravedlnost a pravdu hledají hlavně v trestním řízení.
Já tedy tuto diskusi vítám. A návrh, který zde deklaroval kolega Benda, jaksi rozložit tuto povinnost mezi oba účastníky, jak navrhovatele, tak odpůrce, považuji nejen za efektivní, že to nezavalí soudy, ale i spravedlivý, protože asi nelze spravedlivě požadovat u tohoto typu řízení, aby pouze jedna strana prokazovala. Souhlasím tedy s úvahou, nechť jedna strana předloží relevantní skutečnosti a druhá strana tyto případné skutečnosti vyvrací, resp. poukazuje, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. To je podle mne kompromis, který vyplývá i z judikatury Ústavního soudu v této problematice. Tolik tedy na dovysvětlenou, že ze strany Ministerstva spravedlnosti bude tato tematika v rámci diskuse o pozměňovacích návrzích nejvíce akcentována. A předem deklaruji, že princip rozdělení důkazního břemene mezi účastníky považuje Ministerstvo spravedlnosti za efektivní a za spravedlivý.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. Vážená paní zpravodajko, přejete si přednést své závěrečné slovo?
Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Nikoliv, paní místopředsedkyně. Pouze připomínám, že v tuto chvíli bychom měli rozhodnout o návrhu na zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtení na 48 hodin. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám za toto připomenutí děkuji. Přivolám kolegyně a kolegy, kteří se chtějí tohoto hlasování účastnit, a o tomto návrhu rozhodneme bezprostředně.
Bude to v hlasování pořadové číslo 63, které tímto zahajuji, a táži se vás, kdo souhlasí s návrhem na zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 48 hodin. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji vám.
Z přítomných 150 poslankyň a poslanců pro návrh 78, proti 38. Tento návrh byl schválen.
Prosím vás ještě o chvilku strpení, proběhne kontrola výstupu z hlasování. Je vše v pořádku, nebo si někdo přeje vznésti námitku? Ano, pan poslanec Ohlídal. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se. Hlasoval jsem ne, a ve výpisu mám uvedeno ano. Proto zpochybňuji hlasování. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano. O této námitce rozhodneme bezprostředně v hlasování s pořadovým číslem 64. Kdo souhlasí s takto vznesenou námitkou, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti této námitce? Děkuji vám.
Z přítomných 151 poslankyň a poslanců pro 116, proti dva. Tato námitka byla schválena.
Budeme tedy opakovat hlasování o zkrácení lhůty pro třetí čtení na 48 hodin. Na žádost z pléna vás odhlásím a poprosím vás všechny o novou registraci. Chvilku počkáme, aby se všichni mohli zaregistrovat.
Myslím, že se již zastavil vzrůstající počet přihlašujících se. Mohu tedy zahájit hlasování s pořadových číslem 65 a táži se vás, kdo souhlasí s návrhem na zkrácení lhůty ke třetímu čtení. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji vám.
Z přítomných 137 poslankyň a poslanců pro návrh 83, proti 40. Tento návrh byl schválen. Končím druhé čtení tohoto tisku.
Naším dalším bodem k projednání je bod
7.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení
soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 258/ - druhé čtení
Z pověření vlády předložený návrh zákona uvede ministr spravedlnosti pan Jiří Pospíšil. Vážený pane ministře, prosím, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v rámci druhého čtení stručně odůvodnil tuto novelu trestního řádu, kterou jsme nazvali odposlechovou novelou. Byla podrobně zdůvodněna v rámci prvého čtení, byla též diskutována podrobně ve výborech, takže mé úvodní slovo bude v zásadě stručné.
Jde o to, že snahou vlády bylo zpřesnit pravidla pro povolování odposlechů a stanovit práva občanovi obrátit se na nezávislý soud po ukončení odposlechu s požadavkem, aby tento nezávislý soud přezkoumal, zda odposlech byl povolen legálně, zákonně, či nikoliv. Důvodem této novely byla ta skutečnost, že Česká republika stále trpí vysokým počtem odposlechů, které jsou legálně povolovány, a dále pak, že česká právní úprava ve srovnání se standardem Evropy je neurčitá a některá práva, například právě toto právo obrátit se následně na nezávislý soud s požadavkem přezkumu legálnosti odposlechu, v českém právním řádu doposud není. Toto byly hlavní důvody, proč jsme předložili tuto nepříliš rozsáhlou, ale velmi důležitou novelu trestního řádu. Měla by vést k tomu, že se s tímto mimořádně citlivým prostředkem, kterým zasahujeme do soukromí našich občanů, bude nakládat uvážlivěji a bude pod větší občanskou a soudní kontrolou.
Nyní dovolte několik slov k samotnému projednávání ve výborech. Chci poděkovat jak ústavněprávnímu výboru, který byl garančním výborem a projednal velmi pozorně a citlivě tento návrh zákona, a taktéž bezpečnostnímu výboru, kterému patří dvojnásobný dík, protože projednal tuto normu, aniž by Sněmovna přikázala tento návrh zákona tomuto výboru.
Chci konstatovat, že máme před sebou usnesení obou těchto výborů, a je třeba upozornit na to, že na určité problémy mají tyto výbory rozdílný názor. Jde zvláště o bod, který v zásadě paradoxně ani nebyl samotnou novelou upravován, byť se týká odposlechů. Týká se řešení situace, kdy odposlech není povolován soudem, protože dotyčná osoba, dotyčný uživatel telefonní stanice, vysloví souhlas s tím, že bude odposloucháván. Dosud platná úprava nepožadovala povolení soudu.
***