(V 10.35 oznámil předseda PSP Miloslav Vlček prodlužení přestávky do 10.45. Jednání pokračovalo v 10.45 hodin.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Čas na jednání poslaneckého klubu uplynul. Mezitím mi sem dorazila omluva pana ministra Langera. Pan ministr odchází do Senátu a pak si jde lehnout. (Smích v sále.) Náhradní kartu číslo 6 má pan poslanec Paroubek. Pan ministr Langer je nemocen, takže proto si jde lehnout.
Zazvoním, protože budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Exnera, abychom přerušili tento bod do doby, než budou rozdány materiály pod sněmovním tiskem, plus tři týdny. Je tomu tak, pane poslanče? Ano, je tomu tak. Ještě zazvoním počkám a umožním poslancům, kteří chtějí hlasovat, aby se mohli dostavit do jednací síně.
(Po chvíli:) Pohledem zkontroluji předsedy poslaneckých klubů nebo jejich zástupce, jestli můžeme hlasovat. Nevidím žádný náznak přihlášení se některého z těchto funkcionářů poslaneckých klubů. Ano, registruji žádost na odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Ještě jednou zazvoním. Jakmile se kvorum ustálí, nechám hlasovat o návrhu pana poslance Exnera.... Zdá se, že se kvorum ustálilo.
Zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Exnera. Kdo je pro jeho návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 229 z přítomných 138 poslankyň a poslanců pro návrh 26, proti 102. Tento návrh nebyl přijat.
Budeme tedy pokračovat obecnou rozpravou, do které je přihlášen pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, včera nás pan místopředseda vlády Vondra ve svém úvodním slově informoval o tom, že máme k dispozici skoro devět měsíců na projednání této problematiky, a nyní najednou nemůžeme počkat ani do doby, než budou rozdány řádné podklady.
Připomenu, že na 22. schůzi Poslanecké sněmovny 30. října pan předseda vlády Mirek Topolánek hovořil o tom, že reformní smlouva vlastně nepředstavuje příliš nového, a zdůvodnil to mezi jiným tím, že zástupci Francie a Holandska se nemohli domů vrátit, aby přinesli stejnou smlouvu. Myslím si, že v zásadě má pravdu.
K té smlouvě máme celou řadu výhrad. Ty podstatné jsou především ty, že to není cesta k Evropě národů, budovaná zdola na základě konzultace s evropským veřejným míněním. Zatímco evropská ústavní smlouva byla nakonec navržena za účasti tzv. Konventu, ve kterém aspoň byly zastoupeny parlamenty a vlády členských zemí, reformní smlouva z tohoto hlediska je stvořena jenom prací úředníků a na základě jednání Evropské rady, aniž by veřejnost byla do této záležitosti zahrnuta. Dohoda na základě mandátu mezivládní konference k vypracování nové smlouvy dosažená hlavami států na zasedání Evropské rady je jasným ukazatelem obcházení vůle občanů členských zemí, zejména pokud jde o strategické rozhodování, jehož důsledky nakonec ponesou právě ti obcházení.
S cílem ochránit neoliberální koncepci a zajistit, že se Evropská unie bude stále držet této orientace a zbavit národy jejich nezadatelného práva rozhodovat přímo, byl text nyní nazván Smlouva o Evropské unii, resp. druhá Smlouva o fungování Evropské unie namísto ústava. Taková změna umožnila, aby tato smlouva byla diskutována a přijímána v rámci mezivládní konference za zavřenými dveřmi. Jsme svědky nadřazení politiky svobodného trhu nad demokracii a účast lidu.
Evropští lídři shromáždili v jediném textu hlavní politické zásady a zákony společnosti, jinými slovy, usilují o jakousi konstitucionalizaci zákonodárství. Navrhují novou, upravenou smlouvu, pozměňující ty předešlé z Maastrichtu, Nice atd., a dodávají k nim nutné doplňky a protokoly, aby to podstatné, co zdánlivě vypustili z ústavní smlouvy, vrátili do původního stavu v doplňcích a protokolech. Následkem toho se evropská legislativa stane ještě nesrozumitelnější a zmatenější.
***