(10.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
Chtěl bych upozornit na ještě jedno souběžné riziko spojené s tímto návrhem. Jak už zaznělo ve vystoupení pana zpravodaje - a považuji to za velmi korektní zmínku, budeme projednávat návrh na zrušení fondu družstevních záložen, toho zajišťovacího fondu. Budeme projednávat ten návrh mimo jiné také proto, že v minulosti už Poslanecká sněmovna dovolila vydat mimořádnou emisi dluhopisů ve výši 8 miliard korun právě na příběh odškodnění družstevních záložen.
Tehdy se se mnou pral bývalý předseda vlády Miloš Zeman o to, jaký z těch titulů je oprávněný. A tvrdil, že takto vydaná emise - splatná, tuším, v roce 2022 - je tím oprávněným titulem, protože do té doby družstevní záložny naakumulují tolik kapitálu a odvedou do zajišťovacího fondu tolik zdrojů, že ta emise bude splacena. Nikdy nic splaceno nebude! Česká republika byla nucena právě proto, že došlo k zásadnímu zpochybnění likvidity tohoto titulu, 8 miliard korun odepsat, odepsala je v bilanci roku 2007. A vy říkáte, že ten zajišťovací fond má přijmout další závazky ve výši zhruba 1,85 miliardy korun a ty závazky znovu zvýšit.
Jinými slovy, Česká republika už odepsala 8 miliard na příběhu kampeliček. Nikdy zaplaceny nebudou. Zaplatí to totiž daňoví poplatníci ze svých kapes. Zaplatí tedy i dalších 1,85 miliardy a v zákoně, který budeme projednávat, si budeme muset připustit, že jsme České republice na tomto příběhu dokázali způsobit další ztrátu.
Z logických důvodů, které vyvozuji z toho, co jsem uvedl, se připojuji k návrhu pana ministra pro legislativu Cyrila Svobody a navrhuji hlasování o zamítnutí této věci.
Považuje-li pan předkladatel stanovisko ODS, kterým jsme zablokovali zrychlené projednávání, za lehkovážnost Občanské demokratické strany, snad za projev nepřipravenosti, tak já tedy z hlediska časové osy, protože v té kauze kampeliček se pohybuji od samého začátku, a zdůrazňuji znovu, že na začátku jsem vedl ODS k tomu, aby pomohla alespoň garantovat těch 100 tisíc, ale ve chvíli, kdy jste se tady zvedli a začali navrhovat plnění další, retroaktivní, se ODS důsledně oddělila a od té doby s vámi nehlasuje stejně, tak zdůrazňuji, že takto důležitou věc není prostě možné hlasovat ve Sněmovně bez vážné a odpovědné debaty a bez této zvyšovat zadlužení české země.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ptám se, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy k tomuto návrhu. Nikdo se nehlásí. - Ano, hlásí se pan poslanec Jiří Dolejš, zpravodaj. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Já si samozřejmě vážím korektního a věcně odborného přístupu kolegy Doktora, neboť jako člověk, který se dlouhodobě věnuje finančnictví a je i předseda bankovní komise, tak samozřejmě tu osmiletou historii tohoto problému zná do detailu. Ale také jistě přizná, že na začátku, tedy před těmi osmi lety, ten problém nebyl standardní. A jestliže dnes máme na stole nestandardní řešení nestandardního problému, tak moje osobní pozice k tisku je neutrální, a to proto, že si myslím, že právě zvážení oněch nestandardností by mělo být předmětem standardní diskuse ve všech třech kolech. A proto jsem se v podstatě přimlouval za to, abychom si tuto debatu absolvovali.
Je pravdou, že oněch 8 miliard, které jsou vlastně pasiva onoho rušeného záložního fondu, pak bychom vlastně tímto krokem rozšířili na necelých 10 miliard. Ale také je pravda, že ty peníze by tímto fondem pouze protekly, těch 8 miliard pasiv by asi už bylo k odepsání při zrušení onoho fondu, a že v podstatě jenom přistupujeme k určité nerovnosti, která tady je, protože stát, když řešil potíže bankovního sektoru, a přiznejme, že kampeličky, byť měly určitý vzestup, tak jejich bilanční suma byla zcela nesrovnatelná se standardními komerčními bankami, jejichž míra rizikových vkladů byla taková, že do bankovního sektoru jsme za oněch x let napumpovali řádově stovky miliard, a že z tohoto pohledu vlastně srovnáváme nesrovnatelné, když strašíme tady veřejnost tím, že teď roztáčíme jakousi dluhovou spirálu.
Já si myslím, že buďme přiměření v té argumentaci, včetně toho, že jestliže tady je určitý právní názor, že se dopouštíme retroaktivity, že se vlamujeme do ústavnosti - no, kéž bychom vždycky byli tak purističtí, protože kdybychom se nedopouštěli různých těch apendixů legislativních, popřípadě kdybychom zvažovali, jaký je duch ústavy v ústavním pořádku, v Listině základních práv a svobod, tak by vlastně dneska měl daleko méně práce dnes zasedající Ústavní soud.
Zkrátka je to problém, který si zaslouží pozornost. Myslím si, že nejde jenom o nedrobné družstevníky a nedrobné vkladatele, protože onu drobnost můžeme dořešit právě v onom druhém čtení. Já si také nemyslím, že by to nutně měly být ty čtyři miliony. Osobně bych spíš šel pod onu hranici dvou milionů, protože to můžeme srovnat i s tím, jaké jsou dneska normy na krytí v Evropské unii. A tam se pohybujeme v řádu, tuším, tři čtvrtě milionu, když to přepočteme z eur. Takže dejme tomu šanci.
Já osobně tedy opakuji, že pro zamítnutí nejsem. A v tuto chvíli jsem nad tímto tiskem řekněme v neutrální pozici.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Hlásí se pan poslanec Tlustý. Prosím.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte i mně se k tomuto tématu vyjádřit. Ostatně vyjadřoval jsem se k němu v uplynulém období poměrně často.
Já bych chtěl konstatovat, že problém zvaný kampeličky prostě existuje. Že je to smutná epizoda ve vývoji našeho finančního trhu. Že stejně jako krach některých malých bank nebyla tato kauza nikdy uspokojivě a systematicky vyřešena jednotným způsobem, který by nezanechával hořkost, která ve vás je, když se pokoušíte některým lidem vysvětlit, že velmi podobné případy, jiné případy, vyřešeny byly a některé jiné nikoliv. To se prostě vysvětlit nedá. Je to podobné i u malých bank.
Já sdílím většinu stanoviska pana kolegy Doktora. Rozumím tomu, že jako člověk, který se v tom angažoval a už mnohokrát zjistil, jak těžké je v tomhle pokoušet se najít pravdu. Ona totiž není typu 99:1 ani 1:99. Toto je typický příklad, kdy naleznete 51 argumentů jednoho typu a 49 opačného typu.
Dopředu v žádném případě nechci předjímat, jakým způsobem se k tomu řešení, které tady budou jiní, nikoliv já, hledat, jak se k němu postavím. V tuto chvíli nechci deklarovat ani odhodlání k tomu, takový návrh podpořit, protože ještě nevím, jak ta jeho finální podoba bude vypadat. Takže v tuto chvíli ovšem považuji za korektní prostor k diskusi, možná marné diskusi, o dalším pokusu tenhle problém vyřešit neblokovat. Nic víc. Já tady v žádném případě nechci deklarovat odhodlání k jednomu či druhému, ale zamítnout pokus, byť si o něm mohu myslet, že asi skončí stejně špatně jako všechny předchozí, jenom proto, že přichází z opozičních lavic, považuji za nefér. Byl jsem tady u tohohle mikrofonu mnohokrát prosit tehdejší vládní představitele, aby stejně nepřistupovali k návrhům mým, které měly možná podobnou naivní motivaci, možná byly taky velkým idealismem, také řada z nich špatně dopadla. Ale jenom proto, že si myslím, že i tohle špatně dopadne, nepovažuji za fér blokovat diskusi o tom. A dámy a pánové, promiňte mi to konstatování - poslouchám tady tolik marných řečí, proč bych si nevyslechl i tyhle.
Takže já návrh na zamítnutí nepodpořím. Děkuji za pozornost.
***