(17.00 hodin)
(pokračuje Urban)
Ono těch limitů je víc. Je to prudce stoupající cena energií, tedy různých nákladů, je to nekvalitní dopravní infrastruktura, je to posilující koruna atd., ale jedním ze skutečně vážných problémů českého hospodářství je nedostatek kvalifikovaných lidí. Zčásti je to dáno tím, že se rozpadlo některé technické školství, mám na mysli hlavně řemesla, zčásti je to dáno tím, že není velký zájem a motivace studovat střední a vysoké technické školy, ale je to i tak, že absolutně v České republice chybějí pracovníci.
A tady jsem ve schizofrenní situaci. Dovedu si představit podporu své osoby v této části, v této pasáži zákona. Velmi mě mrzí, že v těch dalších kapitolách jsou věci, které jsou v docela zásadním rozporu s některými dlouhodobými záměry sociální demokracie. Zkuste přemýšlet o tom, pokud stojíte o nějaký konsensus v této Sněmovně k řešení tohoto problému, hledat trochu více shody s opoziční sociální demokracií a neřešit všechny problémy dohromady. Totiž řešit to jako balíček je podle mého názoru neřešitelné. Zkuste vyjmout ty zelené karty, pojďte se bavit o tom, jak upravit režim zelených karet, tedy jak upravit, aby lidé, kteří sem přijdou, tady žili důstojně, aby tady nerostla kriminalita, aby to nebyl dumping pro české zaměstnance apod., a neřešte věci, které se týkají různých sociálních aspektů, dávek v nezaměstnanosti, či věci, které se týkají různě nemocných lidí, jak ten zákon tady navrhuje.
Abych se vrátil k začátku. Já bych byl rád, aby debata byla věcná, aby nebyla černá nebo bílá, protože život není ani černý, ani bílý, ale má spoustu odstínů.
Říkám tady docela nahlas, že princip zelených karet, ať se to líbí nebo ne, je jedním z možných řešení dalšího dynamického rozvoje českého hospodářství. Jestli ten systém zelených karet bude v takové kodifikaci nebo jiné, o tom můžeme vést diskusi, ale neobejdeme se bez toho, aby v České republice v současné době i do budoucna pracovali zahraniční pracovníci, kvalifikovaní i nekvalifikovaní.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Svůj limit rozhodně nepřekročím. Doufám, že pan poslanec David Rath chápe, že jakkoli se nyní budu obracet přímo také k němu, mluvím prostřednictvím předsedajícího.
Situace v Dačicích, kterou zde významným způsobem posunul, tomu se říká, pane kolego, respekt rozhodování suverénního sboru. Může se nám jakkoli nelíbit, můžeme s ním jako poslanci i jako lidé jakkoli nesouhlasit, dokonce můžeme podstoupit i jistá osobní rizika a jakkoli je skandalizovat způsobem, kterým jste se o to pokusil, nicméně nám do toho vůbec nic není a nemáme žádné právo do toho zasahovat. Nemohu teď nic jiného, než vás počastovat odpovědí, že pro tu smlouvu, kterou jste zesměšňoval, hlasovala i poslankyně, resp. zastupitelka městského zastupitelstva za sociální demokracii. A podotýkám, že je za něj stejně odpovědná jako kterýkoli jiný zastupitel, který se ve smyslu priorit toho města v tom kterém čase rozhodl tak, jak se rozhodl.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Rath. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Rath: První věc je, že nesdílím vaši představu, že se nás to netýká. Žijeme v této zemi a máme zodpovědnost jako volení politici za osudy lidí v této zemi. Nejenže se nás to, pane kolego, týká, ale my za to neseme odpovědnost. Vy dokonce mnohem větší než my, protože vy jste to vlastně způsobili. Ano, máte pravdu, že pokud pro to hlasovala i naše zastupitelka, udělala chybu, já to tady klidně řeknu. Ale daleko větší chybu udělal váš místostarosta Dačic, který je předsedou dozorčí rady, a zodpovědnost jeho jako předsedy dozorčí rady je mnohem větší. A je to váš člen, váš místostarosta a realizoval váš program. Pokud naše zastupitelka pro to zvedla ruku, porušila program sociální demokracie a udělala chybu.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí paní poslankyně Čurdová, jako poslední přihlášená do rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, předchozí diskuse ukázala, jak mnohovrstevná je problematika a jak široký záběr má předložený zákon o zaměstnanosti. Samozřejmě ode mne se nemůže očekávat, že budu chválit, nicméně si myslím, že pokud vláda chtěla, aby některé záležitosti byly schváleny, tak měla přijít dřív se zákony, jak o tom hovořil můj kolega Urban, protože samozřejmě v tuto chvíli to vypadá tak, že mícháme hrušky s jablky, řešíme hendikepované, nezaměstnané, sociálně slabé, řešíme nemocnice, řešíme zelené karty. Možná někdy méně znamená více, a nikoli obráceně.
Pan ministr Říman nám tady dnes vyčetl, že jsme to byli my jako sociální demokraté, kteří dovedli zemi do Evropské unie, a vyčítá nám, že tento klub je takový, jaký je. V jiném vystoupení zde zase zazněla pochvala, takže i vláda by si měla ujasnit, jak na tom s tou Evropskou unií jsme nebo nejsme.
Pan premiér nás tady mlátil do hlavy OECD, která po nás požaduje plnění určitých kritérií, která jsou v tomto zákoně zakotvena a která jsou restrikční cestou. Paní ministryně tady hovořila o údajích Světové banky. Je jen škoda, že jste také nenahlédli do Světového ekonomického fóra v Davosu, které nemluví jenom o restrikcích a o HDP, ale mluví také o lidech a jejich kvalitě života, a o tom v první řadě by měl být tento zákon.
Já si v tuto chvíli nejsem jista, zda si předkládající příslušný ministr uvědomuje, co opatření, která budou přijata, pokud tento zákon v této podobě bude přijat, znamenají a na jaké problémy si zaděláváme. Pan ministr asi tuší, kam mířím. Z té struktury nezaměstnanosti, tak jak je, vyplývá, že nejhůře zaměstnanými lidmi jsou ženy, které se vracejí z rodičovské dovolené, protože v české společnosti stále přetrvává obraz, že žena je v prvé řadě matka, a teprve potom je schopna se vrátit na trh práce. Pak jsou to ženy, kterou jsou od padesátky nahoru.
Pane ministře, pokud víte nebo nevíte, tak pokud v této podobě tento zákon přijde, tak zaděláváte na problém, kterému se říká feminizace chudoby. A ten problém je řešen všemi evropskými zeměmi a zeměmi Evropské unie.
Pane ministře, nekruťte hlavou, já vás vidím! (Velmi ostře.) Zaděláváte na něj! (Ohlas v sále.)
A zároveň také zaděláváte na to, z různých jiných záležitostí, že se klidně může stát, že klesne i počet vzdělaných žen v České republice. A to přece také nechcete. A zároveň tím v podstatě obcházíte lisabonské strategie, které vedou k tomu, aby byla v České republice plná zaměstnanost. To je první část mých obav, které v této chvíli já sdílím.
Pan ministr v pondělí v Senátu prohlásil, že se ženeme příliš za penězi a že je třeba zlepšit prestiž rodiny. On už ji v některých bodech zlepšuje a já jsem pouze zvědavá, co na nás ještě vykoukne z jeho prorodinného balíčku, který v takovém utajení chystá již několik měsíců a o kterém ani jeho úředníci na ministerstvu nevědí, co v něm bude. Když jsme se na jednom ze seminářů dotázali, jaká tam vlastně budou opatření třeba v péči o děti, tak nám bylo řečeno, že tam něco bude, ale my ještě nevíme co, protože jsme to na ministerstvu ještě nediskutovali.
***