(16.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Ale já se ptám, proč a jakým právem, proč je tady předkládán materiál, který ruší vlastně tyto principy a pravidla, na kterých tady vznikla dohoda.
Já prostě si dovolím tvrdit, a kdo bude trochu ochoten, tak mi to snad přizná, že tento způsob zacházení je úplně jiný, než je ten, který se zvolil vůči těm křivdám, které se napravovaly na začátku 90. let. A to je to, co mi vadí. Já si myslím, že tady mluvím především za ty občany, kteří zůstali poškozeni a zůstanou, kterým nepomůžeme. Asi nejsem schopen pomoci tomu z těch technických praporů, i když se o to pokusím, ale asi by někteří řekli dopředu, že je to marné. Nejsem schopen pomoci tomu, kterému stát v podstatě ukradl ty peníze, které si ukládal. To jsou tedy jenom individuální osudy, řeknete. Jenom individuální osudy? Všichni bychom se měli vyznačovat solidaritou vůči té nespravedlnosti, když takovouto věc řešíme.
Premiér Topolánek řekl, že když někdo řekne, že tady zadlužujeme příští generace, že to je postbolševický syndrom. Tak jsem to slyšel, aspoň to bylo citováno. Nezlobte se, já mám pocit, že jestli něco je nemorální, tak tohle chtít je nemorální. Ne upozorňovat na to, že to je. Chtít tohle je nemorální. Pro mě je to prostě určité selhání. Já si myslím, že křesťanství je složitá věc. To je jednak to hnutí, které se zastávalo chudých. A kdybychom dneska měli mluvit o penzijním fondu, tak bychom se měli starat o to, jak tedy naplníme fondy těch starodůchodců, kteří nemohli pracovat, kde chtěli, kteří dneska chodí se síťovkou nakupovat, kteří dneska opravdu žijí jako chudáci a na kterých se ten režim podepsal. Ale ne, tady se někdo rozhodne, že si prostě nakrmí vlastní kapsu! Jakým právem? Tahle filozofie, tahle kléropanská filozofie, rozumíte, to je duch tohoto návrhu, co mi na něm vadí. To není žádná dohoda, která by tady vznikla, kdybychom rozumně zvažovali spravedlnost a nespravedlnost, křivdy a na co máme. To je prostě to, že byl opravdu někdo vyňat a že je někdo privilegovaný. Já jsem přesvědčen, že o tomhle je tento návrh. Je to privilegovanost církví.
Pro mě je to také určité selhání reprezentantů církví, že místo tedy té církve, která se zastává těch chudších, tak místo toho se rozhodli stát součástí establishmentu. To mě mrzí. Ale já tu nejsem proto, abych tady moralizoval a kázal. Já pouze říkám, že já budu hlasovat pro zamítnutí tohoto kléropanského návrhu. (Slabý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Nyní s dalším přednostním právem bude patřit slovo panu místopředsedovi Filipovi, po něm s přednostním právem pan ministr financí Kalousek.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, já jsem jako velmi mladý poslanec Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky v roce 1991 byl přítomen při projednávání onoho výčtového zákona, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností. Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší. Na základě tohoto výčtového zákona Federálního shromáždění došlo k navrácení majetku církvím a náboženským společnostem včetně budovy, řekl bych, technické podpory Národního divadla, o který se sehrála právní bitva nekorektní, nemorální, dokonce si myslím, že i velmi nechutná. Protože ten omyl stál českou kulturu nejen mnoho peněz, ale zejména mnoho kvalitních divadelních her, mnoho kvalitních kulturních vystoupení. Onen příjem, který z toho vznikl církevní společnosti, si myslím, že náležel občanům této republiky.
Já jsem dlouhou dobu usiloval o to, aby vznikla restituční tečka. Zejména poté, kdy jsem se vrátil do politického života, jsem znal jako výkonný advokát problém, který se týkal § 28 a 29 zákona č. 87/1991 Sb. a 229/1991 Sb. To není legrace, to je vážný problém. Chtěl bych upozornit ty, kteří tady přednášeli, že nejde o žádný majetek zabavený bývalým režimem, že teprve deset let starý posudek, tedy posudek z roku 1998, který vypracovala Právnická fakulta Univerzity Karlovy - a nechci jmenovat všechny ty, kteří ho zpracovávali, napsali, že církve od roku 1781, tedy od vlády Josefa II., měly majetek propůjčeny státem a s tímto nakládaly. To není výmysl ani bývalé moci, ani rozhodnutí, které tady bylo popíráno v mnoha vystoupeních.
Vraťme se, prosím vás, do vámi obdivované první republiky, do zákona z roku 1919, do první pozemkové reformy, do druhé pozemkové reformy, do roku 1947, a zjistíme, že na základě tohoto zákona z roku 1781 se rozhodovalo opravdu od vzniku Československé republiky, tedy po 28. říjnu 1918. Přesto KSČM po roce 1990 vždycky hlasovala pro to a usilovala, a mohl bych přednášet návrh, dokonce ho mám připraven, ale nebudu ho tady citovat, bývalého předsedy Komunistické strany Čech a Moravy Jiřího Svobody, který předložil takový návrh zákona Federálnímu shromáždění a který se týkal i dalších církví a církevních společností, v roce 1992, bylo to před volbami. Nebudu to vzpomínat z jednoho prostého důvodu, protože paměť je krátká a lidé nechtějí uvažovat v historických souvislostech zejména ve chvíli, kdy mají řešit ony historické reminiscence.
Dovolím si jenom připomenout posledních několik pár let. V kapitole Ministerstva kultury jsou ve státním rozpočtu dva programy speciálně určené na financování církví a náboženských organizací. Investice, které se netýkají platu duchovních, protože ty jsou v kapitole Ministerstva kultury pod zcela jinou položkou. Nakonec deník nebo čtrnáctideník, abych se vyjádřil přesně, CEVRO, což je organizace zřízená Občanskou demokratickou stranou, v materiálu, který se týká této věci, zcela jasně publikuje, jakým způsobem se vyvíjely platy duchovních v letech 2000, 2003 a 2007. To znamená dovolte mi, včetně pojistného na sociálního a zdravotního pojištění: 2000 - 611 mil. 675 tisíc, 2003 - 861 mil. 249 tisíc, 2007 - 1 mld. 224 mil. 900 tisíc. To není žádná komunistická propaganda, to je materiál ODS.
Já si ale dovolím se vrátit k tomu, co jsem říkal. Pod položkou 234.410 - program rozvoje obnovy materiálně technické základny církví a náboženských organizací, a pod položkou 334.110 - podpora reprodukce majetku ve vlastnictví církví, finanční zdroje jsou rovněž na tento účel v dalším programu Ministerstva kultury 298.110 - podpora rozvoje a obnovy regionální infrastruktury a rovněž investice do organizace Orel, jsou zdroje, které jsme od roku 2005 v těchto kapitolách přijali.
V roce 2005 ve státním rozpočtu vláda navrhla - vláda sociální demokracie, KDU-ČSL a Unie svobody - na financování investic 6 položek v hodnotě 39,5 mil., ale poslanci formou pozměňovacích návrhů přidali 42 položek v hodnotě 111,9 mil. Kč. Pro Orel vláda nevyčlenila žádné položky. Poslanci navýšili 5 položek v hodnotě 67,9 mil. Kč. Navíc ve státním rozpočtu pro rok 2005 jsou ještě uvedeny výhledy státních financí pro církve a Orla v roce 2006 v objemu 135 mil. Kč, z toho Orel 14 mil. Celková částka určená pro církve a Orla dosáhla tedy v roce 2005 219,5 mil. Kč, čili 5,5krát více, než byl návrh předložený vládou do Poslanecké sněmovny.
Rok 2006. Ve státním rozpočtu bylo vládou navrženo k financování investic církví 19 položek v hodnotě 129,7 mil. Kč, ale poslanci formou přijatých pozměňovacích návrhů, včetně mého dofinancování kostela ve Studené, přidali 74 položek v hodnotě 229,9 mil. Kč. Pro Orel vládou navržené dvě položky v hodnotě 14 mil. korun, ale poslanci formou přijatých pozměňovacích návrhů přidali dalších sedm položek v hodnotě 91,5 mil. korun.
***