(16.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Ve státním rozpočtu v roce 2006 jsou ještě uvedeny výhledy státních financí, nebudu je opakovat.
Rok 2007, tedy současná vláda. Navrhla financování církví v sedmi položkách v hodnotě 79 mil. korun, poslanci formou přijatých pozměňovacích návrhů, tentokrát bez mého návrhu, přidali 42 položek v hodnotě 145 mil. korun. Pro Orel tři položky v hodnotě 61 mil. korun. Navíc ve státním rozpočtu na rok 2007 je uveden výhled pro rok 2008 pro církve 4,9 mil. korun a pro Orla - podržte se - 285,6 mil. korun. 2008, nemusím opakovat, to jsou věci, které jsou vám známé.
Já bych chtěl jenom říct, že poprvé v historii České republiky od roku 1993 si vláda koaliční, ODS, KDU-ČSL a Strany zelených, dovolila zavázat občany České republiky na 60 let dopředu - na 60 let dopředu, aniž by tušila, jaká tady bude státní forma, jaká tady bude politická koalice, jaké tady budou poměry - tím, jak mají být financovány církve. Nedovolil si to ani Tomáš Garrigue Masaryk, ani Edvard Beneš, ani Klement Gottwald, ani Václav Havel, ani Václav Klaus.
Dovolte mi říct, že poprvé v této Poslanecké sněmovně je předkládáno vládou České republiky něco, čím zavazuje další generace způsobem, který si nedovolil v historii nikdo jiný. To považuji za tak nemístný politický krok, že mi nezbývá, než procedurálně navrhnout za prvé zamítnutí tohoto návrhu zákona, protože odporuje politické kultuře v České republice. Pokud tento návrh nebude přijat, jeho vrácení navrhovateli k přepracování, a to jedině v tom případě - to přepracování by bylo zpracováno tím způsobem, že by vznikla dočasná komise Poslanecké sněmovny složená ze zástupců všech politických stran, kteří by řešili restituční tečku.
Já se, prosím vás, nevyhýbám restituční tečce, a zdůrazňuji, že jedny německým kapitálem vlastněné, česky psané noviny o mně zveřejnily, že mám nevyjasněný vztah k církvím. Ano, mám mezi mnoha církevními hodnostáři řadu přátel, ať jsou to v církvi československé husitské, v československé pravoslavné církvi, v československé, podotýkám, v katolické církvi. Ano, mám tam řadu přátel. Řada mých přátel a mých spolužáků je v KDU-ČSL. Nijak se tomu nebráním, jsou to mí spolužáci, sousedi z mé vesnice. Mám takový prostě osud, tak jsem se narodil, tak žiju. Ale jediné, co nemohu přijmout v souladu se svými spolužáky, se svými sousedy, se svými přáteli věřícími, je to, že tento materiál neodpovídá potřebám České republiky, neodpovídá potřebám církví, které jsou registrovány v České republice, a odporuje tomu, co je historickou pravdou.
Já chápu tlak, který vytvořily státem uznané církve na vládu České republiky, že je potřeba přijmout restituční tečku a že je potřeba změnit modus vivendi. Chápu, že ve chvíli, kdy česká vláda bude podle zákona platného v České republice donucena uznat např. muslimské církve, církve asiatského ražení a podle modu vivendi je začít platit ze státního rozpočtu, že na to miliarda 200 milionů nebude stačit. To chápu, protože mzdy duchovních podle modu vivendi platí český stát. Problém je v tom, že zákonem 309 z roku 1990 jsme se vzdali kontroly počtu církevních hodnostářů. Já to chápu. Ona poloviční odluka církve od státu, která tady nastala, má dvě dimenze. Politické osvobození církví, které podporuji, a ekonomické náklady státu, které jdou donekonečna. V tomto ohledu restituční tečku již více než osm let podporuji.
Tato restituční tečka nemá nic společného s realitou, a proto trvám na tom, aby buď byl návrh zamítnut, nebo vrácen k přepracování a na přepracování se podílela dočasná komise Poslanecké sněmovny.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip a nyní má slovo ministr financí Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, dovolte jménem předkladatelů několik reakcí na argumenty, které zazněly v diskusi.
Padl zde požadavek z lavice opozice, abychom hned každému protiargumentu nedávali přívlastek komunistický. Padl zde také přívlastek pana místopředsedy Zaorálka pro tento návrh, že tento návrh je kléropanský. Já bych jménem předkladatelů chtěl slíbit, že už žádnému vystoupení nedáme přívlastek komunistický, protože vzhledem k řadě vystoupení je to úplně zbytečné. Termín kléropanský je ze slovníku, který nás nabádá, abychom zbytečně neupozorňovali na samozřejmosti.
Dovolte prosím, abych vysvětlil některé podrobnosti k částkám, které padají v rámci vyrovnání majetku mezi církvemi a státem. Částku 83 miliard korun myslím přehledně vysvětlil pan ministr zemědělství, a koneckonců druhé čtení je k tomu, aby byly předloženy konkrétní podklady, jak se k této částce, která logicky je také opřena o konsensus obou vyjednávacích stran, došlo. Padá však částka, která je matoucí, a to je částka 270 miliard. My nevyplácíme 270 miliard, my vyplácíme 83 miliard. A byl dohodnut pro veřejné rozpočty šetrný splátkový kalendář v délce 60 let s úročením, které ještě vysvětlím v další části svého vystoupení, kdy samozřejmě napočtete-li úroky, dostanete se k celkové nominální částce 270 miliard. Ale operovat s touto částkou je zhruba stejná logika jako logika v případě nákupu bytu na hypotéku. Rodina, která si kupuje byt na hypotéku v ceně 2 milionů korun, uzavírá zhruba třicetiletou hypotéku a během těch 30 let zaplatí nominálně nikoliv 2 miliony, ale 6,5 milionu korun. Znamená to snad, že si koupila byt v celkové hodnotě 6,5 milionů korun? Nikoliv. Koupila si byt v hodnotě 2,5 milionu korun, ten zbytek je cena peněz během oněch 30 let.
Jestliže se někdo domnívá, že je výhodné, a to se domnívá 40 % domácností v České republice, že je výhodné použít tento model, proč se probůh domníváte, že je to nevýhodné pro Českou republiku? Zajisté by bylo možné, technicky existují možnosti, jak vyplatit oněch 83 miliard - znovu zdůrazňuji, 83 miliard je konečná částka, ani o desetník víc - bylo by možné vydat dluhopisový program v objemu 83 miliard korun, vyplatit církvím 83 miliard jednorázově a poté nést náklady dluhové služby do dluhopisového programu, které by se pohybovaly někde mezi 8 až 10 % ročně a byly by mnohem nákladnější než úročení ve výši 4,85 a celkové náklady na tuto operaci by byly větší. Bylo by samozřejmě možné to, co tady zaznělo z řad opozice, vyplatit částku 83 miliard korun, ať už jednorázově nebo během dvou či tří let z privatizačních příjmů, a nedat ani o korunu víc.
***