(12.30 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Myslím, že věta generálního tajemníka NATO "v nejistém světě nemůžeme čekat až do chvíle, kdy hrozby nazrají do konkrétní podoby" je odpověď na některé výhrady, které jsem zaznamenal z opozičních lavic, které říkaly: až ta hrozba bude reálná, tak se tím zabývejme. - To znamená ta hrozba podle všech informací je reálná v horizontu já nevím, pěti nebo sedmi let, a proto je třeba se tím už dnes seriózně zabývat.
Francouzský zástupce Michel Billard, což je programový manažer ALTBMD, což je zkratka protiraketové obrany v rámci EU, představil velmi detailní technickou prezentaci ukazující možné propojení amerického systému protiraketové obrany se systémem aliančním, který je budován pro rakety krátkého a středního doletu. Až do takového detailu ta diskuse šla.
Pominu projev Jaapa de Hoop Scheffera, ale pokusím se zastavit u hlavních tezí dalších řečníků.
Witold Waszczykowski, což je polský náměstek ministra zahraničních věcí, který je mj. zodpovědný za vyjednávání, zdůraznil ve svém příspěvku hrozby plynoucí ze zvyšující se globální proliferace zbraňových systémů a velkého nárůstu počtu států vlastnících balistické technologie. Hovoří o naprosté nutnosti vzájemné solidarity mezi spojenci z NATO.
Edgars Rinkevics, státní tajemník ministerstva obrany Lotyšska, označil ve svém příspěvku bukurešťský summit za jednoznačný úspěch. Dlouze hovořil o současných světových bezpečnostních rizicích a zdůraznil, že vedle rizik, která známe, je také řada dalších, o kterých dosud ani netušíme. Že je neznáme.
Jan Petersen, bývalý ministr zahraničních věcí Norska a předseda parlamentního výboru pro obranu, kladl podobně jako další řečníci důraz na celosvětovou bezpečnost a uvedl, že právě protiraketová obrana je ze stávajících možností tou nejlepší a tuto bezpečnost zajistí v této oblasti. Obsáhle se věnoval hlavnímu zájmu NATO, kterým je zejména stabilita, což se dle jeho slov týká i vztahů s Ruskem. Doložil, že norsko-ruská hranice je dokladem této stability. Dle jeho názoru by Rusko mělo poskytnout státům NATO více důvěry ze zkušeností posledních let.
Marko Mihkelson, předseda parlamentního výboru pro EU z Estonska, označil některé hrozby pro naši společnost, které přicházejí zvnějšku, za menší než hrozby vnitřního charakteru, což je například nesladěnost postojů vzhledem ke společné bezpečnostní politice EU, neschopnost spojenců atd.
Isaac Ben-Israel, izraelský poslanec Knessetu. Je to pro něj téma, které se řeší více než 60 let. Zdůraznil především vážnost dané problematiky atd.
Profesor Pfaltzgraff z Tufts University ze Spojených států amerických říká větu, která je podle mě klíčová: Neměli bychom nadále držet civilní občany jako rukojmí naší bezpečnosti, tak jako to bylo ve skutečnosti během studené války.
Nebudu mluvit o tom, co říkal Saša Vondra, ale náměstek ministra obrany SRN Christian Schmidt podobně jako další řečníci zdůraznil potřebu jednoty, kterou výstižně dokumentují jeho slova: Pokud nám hrozí společné nebezpečí, musíme přemýšlet nad společnou odpovědí, jak na ně reagovat.
Jim Marshall, demokratický člen Kongresu USA, symbolicky uvedl, že právě v Černínském paláci začala úmrtím Jana Masaryka studená válka. Zdůraznil, že americký Kongres vždy peníze na protiraketovou obranu najde, ať už v jeho čele bude stát republikánský nebo demokratický prezident.
Myslím si, že to dokumentuje diskusi, která víceméně reflektovala bukurešťský summit, který se fakticky shodl ve svých závěrech, které přijalo všech 26 reprezentantů států NATO. Ty hlavní závěry - a já je přečtu, protože jsou podle mě důležité.
Mezi závěry patří - přijaté jednomyslně - potvrzení, že šíření balistických raket představuje zvyšující se hrozbu pro alianční jednotky, území a obyvatelstvo. Podle NATO je protiraketová obrana součástí širší odpovědi na takovou hrozbu.
Za druhé uznání, že evropský pilíř - a tedy i radar v ČR - je podstatným příspěvkem k ochraně spojenců.
A za třetí zdůraznění, že tento radar bude integrální součástí jakékoli budoucí protiraketové obrany na aliančním základě a že za tímto účelem již v NATO spojenci pracují na propojení evropského pilíře s probíhajícím aliančním úsilím.
Za čtvrté úkol, aby do příštího summitu NATO, jak jsem o tom už hovořil, v roce 2009 byly předloženy ke kompetentnímu politickému rozhodnutí varianty všezahrnující protiraketové architektury pokrývající celé území NATO.
Za páté ocenění pokroku spolupráce Rady NATO - Rusko v oblasti protiraketové obrany bojiště. Výzva Rusku, aby pozitivně reagovalo na americké návrhy zaměřené na transparentnost a zvyšování důvěry.
Nepřímou souvislost s Missile Defense je možno nalézt i v dalším odstavci závěrečné deklarace, v odstavci 41, který se týká aliančního angažmá na poli odzbrojování, kde se přímo explicitně zmiňují hrozby pocházející z proliferačních aktivit Íránu a Severní Koreje.
Spolu s těmito závěry, které jsou součástí veřejného komuniké v odstavcích 37 a 38, byla na bukurešťském summitu potvrzena shoda i na obsahu doplňujících neveřejných zpráv, které se týkají samozřejmě této otázky a potvrzují jak hrozby, tak cestu k řešení v rámci protiraketové obrany.
Myslím, že je dobré se vyjádřit k aktuálnímu vývoji v Polsku.V Polsku na rozdíl od České republiky diskuse zdaleka není tak vzrušující, tak excitovaná, podpora případnému umístění interceptoru na polském území je průřezová a s ratifikací tam neočekávají takový problém, jako právem očekáváme u nás doma. Proto také mají jiné tempo, jiné priority a jiným způsobem jednání vedou. Nicméně výrazně zrychlili svá jednání o umístění americké protiraketové základny nebo interceptoru. Samozřejmě jejich požadavky v této chvíli přesahují možnost té dohody. Optimistický scénář dalšího postupu počítá s tím, že pokud se shodnou na akceptaci nabídky Spojených států, tak před letními prázdninami by mohly být teoreticky podepsány paralelně dvě smlouvy o Missile Defense a případné modernizaci armády.
To, že my jsme zvolili jiný přístup, že jsme preferovali náš přístup ke zbrojnímu výzkumu, k raketovému výzkumu, je rozhodnutí české vlády a pokládám ho za rozhodnutí správné. Ukazuje se, přestože není ještě podepsán framework agreement, ukazuje se první ovoce této ještě nepodepsané dohody, a to je spolupráce ČVUT k vytipovávání celé řady pracovišť, která by na podobném výzkumu, sofistikovaném výzkumu, mohla spolupracovat.
Jednání Ruské federace a USA proběhlo nejdříve koncem března ve Washingtonu na expertní úrovni náměstků zahraničí. K vyřešení sporů nedošlo, i když došlo, slovy diplomatickými, k velkému progresu. Obě strany hodnotily jednání 2 plus 2, která proběhla, jako zajímavá, konstruktivní.
Šestého dubna se v ruském letovisku Soči, jak už jsem uvedl, setkal Bush s Putinem. Na závěr svého setkání přijali strategický rámcový dokument, který se zabývá také Missile Defense. V dokumentu obě strany vyjádřily zájem na vytvoření společného systému, ve kterém by byly rovnocennými partnery USA, Evropa a Ruská federace. Rusko sice nadále potvrzovalo, že nesouhlasí s evropským pilířem Missile Defense, zároveň však ocenilo opatření na transparentnost a posílení důvěry, která přišla, ta nabídka, z americké strany.
Ve vztahu k fyzickým kontrolám radaru na území České republiky byla nabídnuta opatření zdůrazňující nutnost souhlasu České republiky a jejich reciproční charakter.
Myslím si že si zaslouží komentář jednotlivé dohody a stav jejich projednávání.
***