(10.10 hodin)
(pokračuje Bursík)
Na otázku, zda a v jaké míře česká vláda realizuje reformy, které si vytkla do svého programu, odpověděla před necelým týdnem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, ve zprávě o hospodářských výhledech České republiky. Minulý týden jsem měl příležitost mluvit osobně s ředitelem OECD Angelem Gurríou, a tak dovolte, abych se s vámi podělil o nejdůležitější závěry hodnocení výkonu české vlády mezinárodní autoritou, která sdružuje třicet nejrozvinutějších ekonomik světa včetně České republiky, které společně pracují na řešení ekonomických, sociálních a environmentálních výzev globalizace.
Podle OECD je vloni odhlasovaný reformní balíček v oblasti hospodářské politiky hlavním dosavadním úspěchem současné vlády. Podle doporučení OECD by měla vláda zajistit fiskální udržitelnost tak, aby se snížil deficit veřejných financí, a prostřednictvím reformy veřejných financí se ekonomika dostala více do souladu se stárnutím populace. Rychlý hospodářský růst představuje jedinečnou příležitost pro snížení rozpočtového deficitu a uskutečnění strukturálních reforem, avšak předchozí ani současná vláda jej plně nevyužily, píše se ve zprávě. Kvůli nynějšímu snižování nezaměstnanosti je podle OECD třeba zvýšit motivaci lidí k práci. Vláda by také měla dále reformovat školství a odstraňovat překážky hladkého fungování trhu. I daňovou reformu této vlády hodnotí OECD pozitivně. Přináší vítané změny zmenšení rozdílu mezi zdaněním příjmů fyzických a právnických osob a posun od přímého k nepřímému zdanění.
OECD zároveň střízlivě konstatuje, že uskutečnění mnoha dalších reforem je nejisté, i když by jejich zavedení dlouhodobě zlepšilo výkonnost české ekonomiky. Toto lze v kontextu dnešního jednání o nedůvěře vládě považovat za adresný vzkaz této ctihodné Sněmovně.
Strana zelených nese přímou odpovědnost za řízení čtyř vládních resortů a to je přímá přidaná hodnota do společného vládního projektu. Dovolte mi proto shrnout hlavní výsledky práce v oblasti životního prostředí, ochrany lidských práv a svobod, školství a vzdělání a zahraničních věcí.
Na konci loňského roku jsme po tvrdém vyjednávání podepsali spolu s evropskou komisařkou Hübner operační program Životní prostředí. Jde o druhý největší program, jehož prostřednictvím bude v následujících šesti letech investováno více než 140 miliard korun do ochrany životního prostředí. Bilance odsouhlasených projektů v oblasti ochrany vod, odpadového hospodářství, zateplení škol a dalších činí do dnešního dne 10,2 miliardy korun. Během týdne bude rada fondu rozhodovat o prvních projektech v ochraně přírody ve výši 1,5 miliardy korun a o dalších zhruba 4 miliardách na dalších více než 400 projektů zateplení škol, to znamená, že o těchto letních prázdninách bude realizováno zhruba 580 projektů zateplení škol.
Součástí schválené reformy veřejných financí byla i vlajková loď Strany zelených - ekologická daňová reforma. Moderní ochrana životního prostředí se opírá dominantně o využití ekonomických nástrojů, a právě zavedení spotřební daně z uhlí, zemního plynu a elektřiny od 1. 1. tohoto roku v rámci ekologické daňové reformy se stalo jedním z nejvýznamnějších ekonomických impulsů v oblasti ochrany životního prostředí. Reforma poskytuje české ekonomice hned dvojí dividendu. Za prvé je nástrojem naší ekonomiky na nízkouhlíkovou ekonomiku. A protože se výnosy ze spotřebních daní z energií vracejí do ekonomiky snížením vedlejších nákladů práce, je druhou dividendou příspěvek k aktivní politice zaměstnanosti. Právě výnosová neutralita reformy, která odstraňuje apetýt jakékoliv budoucí vlády využít výnosy ze spotřebních daní k posílení příjmové strany veřejných rozpočtů, byla hodnocena ekonomickými analytiky velmi kladně společně s realizací principu přesunu zdanění od přímých daní k daním nepřímým.
Absolutní prioritou resortu životního prostředí je ochrana klimatu. Resort připravuje zcela novou politiku ochrany klimatu, kterou hodlá představit a projednat v této vládě ještě před koncem tohoto roku, tj. před zahájením předsednictví Evropské rady. Ta bude obsahovat jak konkrétní opatření v oblasti mitigace, to znamená snižování emisí skleníkových plynů, tak v oblasti adaptace, to znamená přizpůsobování se na dopady klimatické změny.
Česká vláda je připravena akceptovat závazný cíl podílu 13 % výroby energie z obnovitelných zdrojů na čisté spotřebě energie v České republice v roce 2020, stejně tak se zavázala k náhradě 10 % benzinu a nafty biopalivy, přičemž podtrhuji, že česká vláda klade veliký důraz na dodržení kritérií udržitelnosti, která se v tuto chvíli na půdě Evropské komise vytvářejí. Za součásti projektu politiky ochrany klimatu lze považovat i připravené omezení víkendové jízdy kamionů anebo rozšíření systému elektronického mýta na silnice nižších tříd a vozidla nad 3,5 tuny. Na stole máte k projednání novelu silničního zákona, jehož hlavním kritériem je právě zvýhodnění aut s nízkými emisemi oxidu uhličitého a s alternativním pohonem. A mohl bych pokračovat v dalších opatřeních, která lze všechna považovat za opatření, která jsou zastřešena tématem ochrany klimatu.
Toto jsou domácí akce. Ale daleko důležitější bude výsledek českého předsednictví v Evropské radě v průběhu první poloviny příštího roku. Je přitom zřejmé, že základem úspěšné politiky ochrany klimatu v Evropě a ve světě je evropský a globální trh s uhlíkem, přičemž nejefektivnějším nástrojem, který dá uhlíku skutečnou cenu, je obchodování s emisními povolenkami.
Je vám asi, dámy a pánové, známo, že v průběhu českého předsednictví bude finalizováno vyjednávání evropského energeticko-klimatického balíčku, který musí být evropskou sedmadvacítkou projednán nejpozději do dubna 2009, kdy de facto Evropský parlament ukončuje svoji aktivitu před kampaní do evropských voleb; že tudíž břemeno, které leží na České republice, je v tomto ohledu naprosto unikátní. Výsledek vyjednávání na úrovni Evropy bude totiž nezbytným předpokladem pro úspěšné vyjednávání v prosinci 2009, kdy se v Kodani sejde konference smluvních stran spolu s rozvojovými zeměmi a Spojenými státy a bude se jednat o nové globální dohodě, tzv. post-Kjóto, o snižování emisí skleníkových plynů.
Tady mi dovolte, abych také upozornil na to, že to bude Česká republika, která bude jménem Evropské unie tím prvním, která bude hovořit s novou administrativou Spojených států o změně politiky ochrany klimatu ve Spojených státech, kterou lze očekávat, ať už bude ve Spojených státech zvolena za prezidentku Clinton, Obama nebo McCain, a bude tudíž rozhodující, nakolik bude české předsednictví úspěšné ve vztahu ke koordinaci společné klimatické politiky na úrovni Evropy i světa.
Velmi bych si, dámy a pánové, přál, kdyby opozice ve Sněmovně porozuměla této odpovědnosti, kdyby přistoupila včas na dohodu o elementární stabilitě v průběhu českého předsednictví.
Tady mi dovolte jenom jednu krátkou poznámku, kterou utrousil můj kolega švédský ministr Andreas Carlgren v Lubljani, když jsme se minule potkali na neformální radě ministrů. Andreas mi řekl, že do určité míry ctí prostředí, ve kterém prosazuje jako ministr životního prostředí politiku ochrany klimatu, a prostředí, které je nesrovnatelné s prostředím ve Švédsku, kde jeho politika má významnou podporu veřejnosti, ale jeho vláda je také velmi stabilní a jeho politika je podporována také králem.
Dámy a pánové, něco takového samozřejmě vpravdě v České republice neočekávám. Ale očekávám, že si odpovědnost za české předsednictví a odpovědnost České republiky jako takové za úspěšné zvládnutí předsednictví včas uvědomí i opozice a že si také včas uvědomí, kdy je ten zralý moment býti natolik pokorný a uvědomit si, že čas na změnu politickou již není, že proto je potřeba umožnit stabilní prostředí pro úspěšnou realizaci českého předsednictví.
***