(18.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Bylo řečeno, že tím rozdílem byla mimořádná arogance a touha po moci. Já bych rád připomenul, že tím rozdílem nebyla ani tak arogance nebo jakákoliv jiná vlastnost, ale především zhruba tak asi 20,5 procenta voličských preferencí. Svobodná vůle lidu vyjádřená u voleb. A jakkoliv dodnes chápu tu frustraci, kterou z toho tenkrát někdo mohl mít, jakým právem demokrat může svobodnému rozhodnutí voliče říct vítězství arogance, to fakticky nechápu.
A já z lidského hlediska rozumím té touze po revanši, která se promítá v té či oné občanské iniciativě, v té či oné politické straně od té doby. Na druhou stranu si nemyslím, že naší demokracii prospívá, že ještě šestnáct let po tomto historickém momentu tahle touha po revanši otravuje naši politickou scénu, ať už se týká České televize, Děkujeme, odejděte!, parlamentní diskuse či jakékoliv jiné iniciativy, které jsme byli kdysi svědky. Já myslím, že už je nad tím potřeba zavřít poklop.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí s faktickou pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče. Připraví se pan poslanec Dušek.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, jsem rád, že mě pan ministr Kalousek poslouchal. Obávám se, že mě poslouchal špatně. Budu tedy rád, když si přesně přečte to, co jsem říkal.
Já jsem netvrdil, že Občanské fórum prohrálo jenom proto, že oproti ODS bylo slušné. Já jsem si vědom toho, že hlavní síla Občanského fóra se přelila do vznikající ODS. To jsem nikdy nepopíral. Také mám řadu článků, kde si to můžete přečíst. Ale říkal jsem, že jednou z vlastností Občanského fóra bylo i to, že si zakládalo na určité slušnosti, což tehdy byla chyba. A připomněl jsem to jenom proto, že k tomuto se tehdy hlásil Martin Bursík, a že tedy své názory nebo postoje ve velmi krátké době dokázal změnit.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Dušek, připraví se pan poslanec Škromach. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Robert Dušek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte mi malou poznámku. Pan Topolánek je premiér, jeho partnerka Lucie Talmanová je místopředsedkyní Sněmovny. Pan Bursík je vicepremiér, jeho partnerka Kateřina Jacques má být nyní místopředsedkyní Sněmovny. Myslíte - rodinný podnik? Ne.
Jenom si nedovedu představit, co by se stalo, kdyby se něco takového stalo za vlády ČSSD. A dokážu si představit ty novinové titulky v médiích a bulvárních médiích: Chcete se stát místopředsedkyní Sněmovny? Tak sbalte někoho z vlády.
Děkuji za pozornost. (Smích a potlesk v levé části sálu.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Škromach, připraví se pan poslanec Exner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, tak jsme si zavzpomínali. A myslím, že mnozí by mohli vzpomínat na to, jak s kým a o čem v různých politických jednáních jednali, jak se chovali.
Já myslím, že docela hloupé až dětské mi připadají tady ty připomínky, kde se co rozdělilo, kdo jakou funkci dostal. Já myslím, že nejvíce by mohli vzpomínat naši společní koaliční partneři z KDU-ČSL, případně z těch stran, které postupně vznikaly - ODA, Unie svobody, dneska možná zelení, kteří nakonec hýbou českou politikou a kteří si vždycky samozřejmě rozdělí největší počet míst, křesel, jak ve vládě, tak v různých souvisejících funkcích, tak i v Poslanecké sněmovně. Já myslím, že na počet členů poslaneckého klubu je celkem jasné, že to takto je.
A paní předsedkyně klubu zelených určitě - já jí přeji tu funkci na empiru a myslím si, že by bylo dobré ovšem potom přepočítat jednotlivé poslanecké kluby na koeficient šest a podle toho přidělit počty místopředsedů Poslanecké sněmovny každému poslaneckému klubu, aby to bylo spravedlivé podle toho, jak vlastně jsme získali podporu ve volbách. Je to otázka mandátu, síly mandátu, o které jsme tady hovořili po volbách, kdy tady bylo říkáno, jak se přepočítávají hlasy a podobně.
Já jenom bych byl rád a očekával jsem tedy, že v této diskusi vláda - myslím si, že pan místopředseda Bursík hovořil o tom, že by tady měl být nalezen nějaký konsens, že vláda chce pracovat, že on nemůže jezdit na zahraniční cesty. Jednu z možností tady nastínil už pan předseda klubu Hašek, tedy že v podstatě členové vlády mají možnost se vzdát svých poslaneckých mandátů, a pak můžou cestovat vesele po celém světě.
Myslím, že docela neférové bylo připomenutí pana ministra financí o exotických cílech parlamentních cest. Já, pokud si vzpomínám, tak poslanci příliš exotické země na rozdíl od členů vlády nenavštěvují.
A myslím si, že je možná dobré připomenout ten konsens a ochotu obzvláště některých vládních stran, kdy docela arogantně přehlížejí několikrát nabídku sociální demokracie k tomu, že chceme, aby Česká republika reprezentovala v rámci svého předsednictví.
Ovšem za situace, kdy přišla vládní koalice - a myslím si, že je docela zajímavé, že za podpory nebo možná na požadavek právě těch menších koaličních stran - s tím, že tedy nastal čas přerozdělit povolební uspořádání v Poslanecké sněmovně. No fajn. Nejednalo se s opozicí, vládní koalice se tak dohodla, má většinu, tak si to prohlasuje. No co se s tím dá asi dělat? Ale proč se tady zástupci vlády dovolávají nějaké tolerance ze strany opozice? Proč chce pan Bursík schvalovat nějaké své vládní zákony s opozicí? Ať si je prosadí ve vládní koalici. Taková je matematika, taková je realita.
Vy přece, vážení přátelé - přátelé? - kolegové (směje se), vládní koalice, nemůžete na jedné straně vést válku s opozicí a využívat toho, že máte holt momentálně, a nebudeme to rozebírat, z jakých důvodů, jakousi těsnou většinu, a já vám ji nezávidím. Myslím si, že naše zkušenost z těsné většinové vlády je docela dobrá a myslím, že (opět se nahlas směje) vám nezávidíme vaše koaliční partnery, ale na druhé straně, pokud vláda chce hledat konsens v této Sněmovně, no tak by měla přijít a říct: Budeme o tom jednat. Ale to já jsem tady neslyšel. Já jsem slyšel: My tady máme převahu dvou hlasů - možná tří, já nevím - a prostě my si to prosadíme. Fajn. Zdravím jeden a druhý hlas (celý sál se nahlas směje), ale já jsem nikdy nebyl nepřejícný.
Tady přece dneska nejde o to, že paní Kateřina Džakesová bude místopředsedkyní Sněmovny. (Hlasitý smích a potlesk.) Tak fajn jako. Ale na druhé straně věřím tomu, že získá podporu všech hlasů poslanců vládní koalice. Já pamatuju dobu, kdy takhle několikrát se snažili prosadit unionisté svého místopředsedu a v tajné volbě - holt radši to vzdali a pak už ani nikoho nenavrhovali. (Směje se nahlas. Hlasité projevy a smích ve vládní lavici a obecné veselí v sále.) Ta volba byla tajná, takže je to vždycky složité.
Já myslím, že mnozí dobře pamatují, dneska pan ministr financí Kalousek, ten už tady toho hodně zažil. Někdy jsme spolu i toho dost vypili, když jsme byli jako vládní koalice. (Sál se chechtá.) Nebylo to vždycky jednoduché. (Opět smích.) KDU-ČSL byla vždycky hodně drahá, hodně stála (výbuch smíchu a tleskání), ale blaho národa je přednostní.
***