(9.40 hodin)
(pokračuje Bursík)

Předně je potřeba říci, že kritika Evropské komise, která směřovala do oboru vodovodů a kanalizací, nezačala v momentě, kdy nastoupila tato vláda, ale začala v roce 2004. Výsledkem bylo zablokování evropských dotací nejen do investic do infrastruktury kanalizací a pitné vody, ale zablokování vyjednávání operačního programu Životní prostředí, který je druhým největším operačním programem v České republice ve výši zhruba 140 mld. korun, a z toho 40,4 % alokace je připraveno do projektů v oblasti vodního hospodářství. Ten problém se dostal tak daleko, že u smluv, které byly pro období 2004 až 2006, to znamená netýkaly se tohoto období, které pokrývá operační program Životní prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo Evropské komisi pouze projekty, kde provozní smlouvy končily k roku 2009. Jiné projekty neměly v té době de facto šanci na to, aby byly podpořeny z Fondu soudržnosti.

Ty hlavní výhrady Bruselu, které tady pan poslanec Klas adresuje, resp. snaží se vytvořit dojem, jako kdyby šlo o výhrady Ministerstva životního prostředí, byly následující - a to je to, co tady citoval pan poslanec: netransparentní výběrová řízení provozovatele vodohospodářské infrastruktury, která v některých případech vůbec neproběhla, to znamená, že soukromý provozovatel se dostal k poskytování služby bez jakékoliv soutěže, bez porovnání nabízené kvality vodohospodářských služeb jinými provozovateli, a přitom víme, že se jedná o miliardové zakázky, že se jedná o přirozený monopol bez jakékoliv konkurence na trhu. To za prvé. Za druhé, to, co kritizuje Evropská komise, je vágní a nedostatečná cenová regulace.

Čili pane poslanče, já se tady nepouštím do svých kolegů z vlády. Toto kritizuje Evropská komise od roku 2004, která vlastně - a to je, myslím, to nejdůležitější, co tady obhajuje pan poslanec - cenová regulace umožňuje používat model "náklady plus zisk", který u většiny provozních smluv znamená to, že zisk se počítá jako procento z vynaložených nákladů na provoz infrastruktury. Co to znamená? To znamená, že to podporuje ohromnou neefektivitu provozovatele, protože není vlastně jednoznačně definováno, co je to přiměřený zisk, a proto přicházíme s finančním modelem.

Když jsme analyzovali podrobně nepřiměřené zisky, o kterých mluví Evropská komise, a šli jsme do zisků jednotlivých provozních společností, které se vyskytují na trhu v České republice, tak se ukázalo, že v některých případech dosahují až 20 %, což je naprosto neodpovídající návratnost vloženého kapitálu. Je zcela jasné, na úkor koho tyto nepřiměřené zisky jdou. Totiž na úkor nájemného, které potřebuje vlastník, to znamená obec, k tomu, aby je investovala, resp. reinvestovala do infrastrukturního majetku.

Další výhrada Evropské komise tkvěla v tom, že smlouvy jsou nepřiměřeně dlouhé, že dosahují v některých případech délky až 30 let, aniž by tam byla vyvážená investice do infrastruktury, to znamená závazek při takovéto délce smlouvy.

Jenom pro vaši informaci: Z velkých společností, které se objevují na trhu v České republice, jsou dvě francouzské. Argumentace těchto společností je velmi nápadně podobná argumentaci, kterou zde předvedl pan poslanec Klas. Ve Francii je standard takový, že se uzavírají smlouvy na 12 let a smlouvy na delší dobu jsou povoleny pouze tehdy, jestliže součástí těchto smluv je závazek této společnosti investovat do infrastruktury.

Když to shrnu, tak Evropská komise odmítla kompenzovat dotačními prostředky chybějící zdroje vlastníků, které získaly soukromé provozní společnosti na úkor investic do infrastruktury. Důležité je, že tady nebyl žádný nárok České republiky. My jsme přišli k vyjednávání v momentě, kdy nám bylo doporučeno, abychom čerpali finanční prostředky na něco jiného, třeba na obnovitelné zdroje energie nebo úspory, a abychom oblast vodního hospodářství řešili jiným způsobem, protože je to roky zablokováno. Evropská komise nemá údaje, na základě kterých by mohla vytvořit a dohodnout se s Českou republikou na pravidlech uvolňování finančních prostředků ze strukturálních fondů.

Bylo tedy nutné tento kritický stav řešit. Proto jsem šel do vlády požádat o mandát k vyjednávání. Musím říci, že výsledek kompromisu - zdůrazňuji kompromisu - mezi Evropskou komisí a Českou republikou byl lepší, nežli byl mandát, který jsem dostal od vlády. Podařilo se nám vyjednat více, nežli bylo očekáváno vládou. Kompromisním řešením byly právě podmínky přijatelnosti financování vodohospodářských projektů pro období 2007 až 2013. Je potřeba formálně dodat, že tyto podmínky schválila vláda a potvrdila výsledky vyjednávání.

Pokládám výsledky vyjednávání za maximum možného, ale především za odblokování celého operačního programu Životní prostředí a zároveň za umožnění financování do drtivé většiny aglomerací, které ještě nesplňují požadavky směrnice; to znamená odkanalizování, když to zjednoduším, do roku 2010. Abych byl úplně přesný, tak podmínky přijatelnosti, které byly vyjednány s Evropskou komisí, z celkového počtu 515 aglomerací, kterých se týkají, nesplňuje pouze 36 aglomerací. Ve finančním vyjádření to znamená chybějící částku zhruba 13 mld. Kč, ale z toho je potřeba říci, že se kalkuluje zhruba 10 mld. Kč právě na hlavní město Prahu. Neexistuje riziko, že by v důsledku takto vyjednaných podmínek přijatelnosti nedošlo k vyčerpání finančních prostředků, to znamená těch 40 % celkové alokace operačního programu Životní prostředí, protože absorpční kapacita zdaleka přesahuje alokované prostředky.

V odpovědi na interpelaci jsem chtěl zdůraznit, že Ministerstvo životního prostředí není odpovědné za současný stav v oblasti vodovodů a kanalizací. My jsme neuzavírali smlouvy, my jsme nebyli partnery netransparentních výběrových řízení, která jsou kritizována Evropskou komisí a která vy tak vehementně argumentujete.

Pokud jde o hlavní město Prahu, tak samozřejmě tady jsme připraveni a vedeme jednání o poskytnutí asistence hlavnímu městu Praha, a vycházíme z toho a předpokládáme, že dojde k dohodě mezi provozní společností a hlavním městem Praha, tak aby Praha mohla čerpat finanční prostředky z operačního programu Životní prostředí.

Nicméně je bezpochyby potřebné zmínit, že situace hlavního města skutečně vykazuje znaky netransparentnosti a porušení zásad hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Jak totiž vnímat skutečnost, že hlavní město Praha prodloužilo provozní smlouvu o patnáct let, aniž by tato lukrativní zakázka byla předmětem jakékoliv soutěže? Myslím si, že nejtransparentnějším argumentem a důkazem toho, že situace, vztah mezi provozovatelem a vlastníkem, není vyvážená, je skutečnost, že za poslední tři roky klesla spotřeba vody v Praze o 5 %, zatímco zisk provozovatele stoupl o 20 %, pane poslanče.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP