(16.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
U občanů starších 60 let, kde v současné době máme 21 % obyvatelstva, se po roce 2030 překročí číslo 30 % obyvatelstva a u občanů starších 80 let, kde v současné době máme 340 000 takto starých našich spoluobčanů, tak po roce 2030 se dosáhne počtu 1 milionu. Znamená to tedy, že v České republice - a to je, dámy a pánové, pozitivní zpráva - se prodlužuje život a naděje dožití a tato naděje dožití vzrostla v roce 2007 oproti předchozímu roku přibližně o čtvrt roku na 73,7 roku u mužů a 79,9 roku u žen. Od roku 1989 se tak doba dožití prodloužila u mužů celkem o 5,6 roku a u žen o 4,5 roku. Chci zdůraznit, že je to během necelých 18 let, nesmírně rychlé nárůsty naděje dožití. Naděje dožití šedesátníků, kteří dosáhli 60 let v roce 2007, je u mužů více než 18 let a u žen, které dosáhly v loňském roce 60 let, naděje dožití je 22 let, čili naděje dožití může dosáhnout 82 let. Tolik z nových údajů Českého statistického úřadu.
Jak jsem již řekl, prodlužování života je jistě dobrá zpráva a mnozí senioři prožívají své seniorské období aktivněji než dříve. Prodlužování života však také znamená, že roste podíl osob, které se dožívají důchodového věku, a prodlužuje se doba pobírání důchodu. Například u mužů se za posledních 30 let zvýšila pravděpodobnost dožití se důchodového věku o zhruba 10 procentních bodů, to je velmi signifikantní nárůst. To znamená ze 77 % na 87 % mužů příslušného populačního ročníku. Doba pobírání důchodu se zvýšila o dva roky, a to i přes probíhající proces zvyšování důchodového věku. Stejné číslo u žen v české populaci. To znamená procento žen příslušného populačního ročníku, které se dožijí penzijního věku, je dokonce 93 %, čili je ještě o 10 procentních bodů vyšší. Důsledkem toho ovšem také je, že se zvyšují náklady na vyplácené důchody, a na to musíme být připraveni a musíme být schopni na tento vývoj důchodového systému reagovat.
Výraznější zvyšování sazeb pojistného, aby do systému přibylo více finančních prostředků, není reálné z ekonomických důvodů, neboť by se v České republice prodražila cena pracovní síly. Ostatně sazby sociálního pojištění jsou v České republice jedny z nejvyšších v rámci Evropské unie a z hlediska sazeb, kumulované sazby sociálního a zdravotního pojištění, patříme mezi pět zemí v rámci Evropské unie, které mají vůbec nejvyšší sazby tohoto pojištění.
Zvýšení počtu plátců, jak jsem již uvedl v té demografické části svého vystoupení, tak demografie nepředvídá. Naopak předvídá jejich úbytek a žádná propopulační opatření nemohou přinést výraznější obrat. Abych to dokumentoval na konkrétním čísle, tak ani úspěšná propopulační opatření, na která se někdo může odkazovat, která by vedla k výraznému nárůstu počtu narozených dětí, nedokážou zvrátit negativní tendence v důchodovém systému. Podle provedených projekcí by se při skokovém zvýšení úhrnné míry plodnosti na 2,1 od roku 2010 ze současných hodnot 1,3 až 1,4, čili velmi nepravděpodobný výsledek a čistě hypotetický, nicméně pro ilustraci je to přínosný příklad, tak by se začaly projevovat první efekty po roce 2030, s tím, že v roce 2050 by v takovém případě byly výdaje důchodového systému o 0,9 procentního bodu hrubého domácího produktu nižší než dle existující demografické prognózy, na druhou stranu o 0,4 procentního bodu HDP vyšší než při realizaci navrhovaných opatření. Zároveň je třeba brát v úvahu i náklady na tato vlastní propopulační opatření a náklady související s vyšším počtem narozených dětí např. ve zdravotním systému či v systému vzdělávání.Věřit tedy v nějaký demografický zlom je naprosto nerealistické, jakkoli bychom si to všichni přáli. Jak jsem již uvedl, i poměrně razantní nárůst míry plodnosti by tuto situaci i v letech kolem roku 2050 příliš neovlivnil.
Migrace, další navrhovaný potenciální zdroj nebo řešení tohoto demografického vývoje, je jen dílčí řešení. Navíc je třeba si uvědomit, že postupem času budeme také exportovat stále více dávek v podobě dílčích důchodů, jak nám to ukládají příslušné právní předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy o koordinaci sociálního zabezpečení.
Další cestou by teoreticky mohlo být snižování náhradového poměru, to je snižování výše všech nově přiznávaných důchodů a já jsem přesvědčen, že touto cestou nechce jít žádná politická síla a žádná politická reprezentace v České republice, a proto jakýkoli teoretický rozbor na toto téma považuji za naprosto zbytečný, jakkoli jsme schopni ho dodat.
Cestou, jak důchodový systém pro další období finančně stabilizovat a udržet, je cesta, kterou nyní navrhuje vláda České republiky, tj. přijmout potřebná opatření obsažená v tomto předloženém návrhu zákona. Pro pojištěnce je velmi důležité mít před sebou jasnou perspektivu jejich zabezpečení ve stáří. Nejhorší přístup je schvalovat opatření na poslední chvíli, neboť takováto opatření musí být nutně skoková a také radikálnější. Proto je potřebné, víme-li o budoucích problémech, schválit parametrické změny včas, řešení neoddalovat a naopak rozložit v čase. Chtěl bych opravdu zdůraznit tento faktor. To znamená čím dříve přijmeme navrhovaná řešení, tím pozvolnější může být proces těchto parametrických změn. Čím více budou odkládány tyto změny, tyto neodvratné změny - já to chci zdůraznit - tím prudší potom musí být onen charakter změn.
V této souvislosti bych učinil tři poznámky, abych předešel námitkám, že některé věci, které jsou obsaženy v tomto návrhu, např. nezapočítávání doby studia i změna sazby u invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně, budou znamenat snížení důchodu, či tomu, že některých těžkých profesí se samozřejmě velmi dotýká návrh prodloužit věk odchodu do důchodu na 65 let.
Ke studiu bych chtěl uvést, že se jedná opatření, který se týká studia po 18. roce věku, které se ostatně již dnes nehodnotí plně, a sice jenom v rozsahu 80 %. Jde o opatření, které se týká jen některých pojištěnců, nejvíce vysokoškoláků, tedy osob, které mají v průměru výrazně vyšší příjmy a mohou si dobu studia podle tohoto návrhu kdykoli ve zvoleném rozsahu doplatit, což tento zákon, jak jsem již řekl, umožňuje. Dochází zde vlastně ke zrušení stávajícího systému paradoxní solidarity nízkopříjmových pojištěnců s pojištěnci s vyššími příjmy. Jenom jako doklad této teze bych uvedl údaje o průměrném platu. Průměrný plat vysokoškolsky vzdělaného člověka v České republice je 39 900 korun, průměrný plat občana České republiky, který má střední vzdělání bez maturity, čili je vyučen, je pouze několik stovek korun přes 17 000. Tady je vidět tento nepoměr v souvislosti se vzděláním velmi silně. Chtěl bych také zdůraznit, že pojištěnci mají možnost za náhradní dobu, za kterou se jinak neodvádí pojistné, kdykoli dobrovolně pojistné zaplatit a zápočet této doby jako doby pojištění tak v plném rozsahu získat. To znamená neomezená doba a kdykoli je možno tuto věc doplatit zpětně. Je přitom účelné dát včas o této úpravě signál, aby pojištěnci s tímto mohli počítat.
Pokud jde o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, to je pro invaliditu, kde pokles pracovní schopnosti je nižší než 50 %, předpokládá se další pracovní aktivita a návrh směřuje k objektivizaci důsledků zdravotního stavu, neboť dnešní procentní rozpětí částečné invalidity je příliš velké a zkresluje reálný dopad zdravotního stavu na výdělkové možnosti.
***