(11.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Podobně bych si přál, kdyby pan poslanec Kosta Dimitrov podal informaci o jednání výboru pro zdravotnictví jako určený zpravodaj k tomuto tisku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Kosta Dimitrov: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, bych vám sdělil usnesení č. 63 výboru pro zdravotnictví z mimořádné schůze konané dne 6. června 2008 k senátnímu návrhu na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2000 Sb., zákoník práce, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, sněmovní tisk 475. Výbor pro zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas se senátním návrhem na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2000 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk č. 475.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji, pane poslanče. A teď otevírám obecnou rozpravu. Je obecná rozprava k tomuto senátnímu návrhu, k zákoníku práce. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, nemám tady ani žádné písemné přihlášky, takže obecnou rozpravu mohu zřejmě ukončit.
A je tu tedy před námi rozprava podrobná, kterou zahajuji a do které mám písemnou přihlášku pana poslance Jaroslava Krákory. A hlásí se do podrobné také poslanec Zdeněk Škromach. Nejdřív vystoupí poslanec Jaroslav Krákora. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Krákora: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, můj pozměňovací návrh se týká článku 1 bodu 1 paragrafu 93a odst. 2, a to jedné věty, která zní, pozměňovací návrh zní: "Individuální souhlas zaměstnance s výkonem další dohodnuté práce přesčas lze platně poskytnout, jestliže s tím vysloví souhlas odborová organizace, pokud na pracovišti působí."
Toto je všechno. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím pana poslance Zdeňka Škromacha.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolil bych si osvojit svůj návrh, který jste obdrželi písemně na lavice jako pozměňovací návrh pod mým jménem k tomuto návrhu zákona. I když původně jsem neměl záměr předkládat návrhy k této poměrně jednoduché normě, která sice je diskutabilní, ale je možné ji zřejmě akceptovat z hlediska i požadavků zástupců odborů v rámci zdravotnictví, tak poté, co pan ministr Nečas jako ministr a poslanec načetl pozměňovací návrhy k původně nekonfliktnímu zákonu o nemocenské, které se týkaly prvních tří dnů nemoci na základě rozhodnutí Ústavního soudu, myslím si, že je to náznak dobré praxe v tom, aby se podávaly i návrhy v jiných předlohách jiných zákonů, které řekněme nejsou konfliktní, tak v tom smyslu abychom reagovali i na některé právě tyto návrhy.
Vzhledem k tomu, že k Novému roku nastupuje nový zákon o nemocenské a vlastně se mění podmínky v prvních 14 dnech, tak tady v podstatě se jedná o změnu zákoníku práce. A protože pan ministr Nečas si stěžoval na to, že Ústavní soud de facto vlastně nerozhodl o placení či neplacení prvních tří dnů nemoci od Nového roku, tak já bych mu chtěl tedy poděkovat, a bohužel jaksi vzhledem k tomu, že to nebylo možné udělat v rámci zákona, který se týkal přímo nemocenské, a tato změna se netýká zákona o nemocenské, ale zákoníku práce, tak mi dovolte, abych krátce odůvodnil návrh této změny, který by měl, a řeknu to velmi jednoduše, znamenat, že první tři dny nemoci, které jsou řešeny náhradou mzdy od Nového roku, by měly být hrazeny 30 procenty, tak jako to bylo původně. (Poznámky ministra Nečase: Nebylo 30, ale 25!) Bylo původně 30! Já bych požádal pana…
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych tady rovnou požádal pana ministra Nečase, aby nevstupoval do vystupování pana…
Poslanec Zdeněk Škromach: Hlavně, aby si přečetl zákon, který bude platit od Nového roku, kde na rozdíl od - a on si to plete se stávajícím zákonem, kde bylo 25 %, tak v novém zákoně, kde se jedná o náhradu mzdy, bylo 30 %. A ten důvod je velmi jednoduchý - protože podle stávajícího zákona o nemocenské se platí i nepracovní dny, čili kalendářní dny, tak podle nového zákona se platí pouze pracovní dny. Proto byla zvýšena sazba za první tři dny na 30 %. Ale to je celkem nepodstatné. Důležité je, že tento návrh navrhuje, aby první tři dny nemocenské byly hrazeny náhradou mzdy ve výši 30 %.
Odůvodnění. Od 1. ledna 2009, kdy vstoupí v účinnost zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a na něj navazující ustanovení paragrafů 192-194 zákoníku práce, bude v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti poskytovat náhradu mzdy, platu svým zaměstnancům zaměstnavatel. Podle původního záměru měla náhrada mzdy, platu náležet od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, byla do příslušných ustanovení zapracována třídenní karenční doba, po kterou nemocnému zaměstnanci nemá náležet žádná náhrada mzdy nebo platu. Zaměstnavatelům se současně v povinnosti poskytovat náhradu mzdy, platu zaměstnancům v době nemoci snižuje odvod pojistného na nemocenské pojištění ze současných 3,3 % na 1,4 %.
Již důvodová zpráva k návrhu nového zákona o nemocenském pojištění, podle něhož se náhrada mzdy, platu, měla poskytovat od prvního dne pracovní neschopnosti, počítala s výraznou úsporou prostředků zaměstnavatelů. Snížení pojistné sazby pro zaměstnavatele o 1,9 procentního bodu u zaměstnavatele s průměrnou nemocností představuje téměř dvojnásobek očekávaných výdajů na výplatu náhrady mzdy. To znamená, že snížením pojistného se zaměstnavatelům uspoří až dvakrát více prostředků, než kolik vyplatí na náhradě mzdy, platu. Celkově tato důvodová zpráva vycházela z odhadu úspor zaměstnavatelů ve výši zhruba 9 mld. korun. Této úspory přitom mělo být dosaženo při poskytování náhrady mzdy již od prvního dne nemoci, karantény.
Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, zavedl karenční dobu, kterou posléze Ústavní soud, pokud jde o zákon 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Ponechání karenční doby počínaje 1. lednem 2009, jak je navrhováno vládou, by tak zaměstnavatelům přineslo vedle uvedeného snížení sazby pojistného další neodůvodněné úspory. Toto opatření postrádá logický smysl. Přestože bylo přijato s cílem stabilizovat veřejné rozpočty, nemá na veřejné rozpočty bezprostřední vliv a přináší další zvýhodnění zaměstnavatelům na úkor zaměstnanců. Jejich zabezpečení v nemoci se výrazně zhorší.
***