(16.40 hodin)
(pokračuje Julínek)
Já myslím, že opravdu stojí za to dát pár desetikorun, abychom mohli dávat miliony pro vážně nemocné lidi.
Ještě k těm některým bludům, které tady byly řečeny na mikrofon, aby bylo jasno. V této souvislosti bylo zmíněno, že nějakým entuziastickým způsobem zavádíme novinky a léky na trh. Prosím vás, tady je potřeba si přečíst nový zákon, který jsme vydali v rámci batohu, který jasně dává režim, jak se mají dostat nové léky na trh, a už to vůbec nezávisí jednoduše na rozhodnutí ministerstva a na nějakém lobbingu. Vůbec celý systém stanovování cen a úhrad leží mimo Ministerstvo zdravotnictví, mimo rozhodování ministra a přesunul jsem to tam já. Leží to ve správním procesu, který má jasná pravidla, kde je možné odvolání k soudu, a samozřejmě i k Nejvyššímu správnímu soudu potom v důsledcích. I odvolání neřeší ministr. I odvolání neřeší ministr v případě určování úhrad a cen léčiv. To znamená jakékoli volní rozhodování ministra je od 1. 1. 2008 o lécích vyloučeno.
Vy tady jednotlivě často za mnou chodíte a ukazujete mi na lístečku nějaký nový zázračný lék pro vážně nemocné lidi, kdy už bude uveden na trh. Víte, že vám složitě vysvětluji, že to není tak jednoduché, že je to často taktika firem, jak se dostat na trh. Snažím se to vysvětlit a podat vám zprávu. Pokud se ovšem jedná o léky, které mají opravdu svou účinnost, jako například naše debata s panem poslancem Krákorou o Tysabri, tak už na trhu je, i když se omlouvám za ten dlouhý proces, kterým to prošlo, že to chvíli trvalo. Ale bylo to právě tím, že to není jednoduchým rozhodnutím ministra, ale ve správním řízení. Takových léků je více, opravdu jsou přísně hodnoceny, jsou na to pravidla a pan poslanec Rath to moc dobře ví. My nerozhodujeme nic na Ministerstvu zdravotnictví, co by se dalo volně posunout.
My také nerozhodujeme, jaké léky dají v onkologických centrech. O tom rozhodují zdravotní pojišťovny a léky jsou vydávány při hospitalizaci zdravotnickým zařízením, Ministerstvo zdravotnictví nemá s tím nic společného, neprochází to přímo Ministerstvem zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví jenom úhradovou vyhláškou a tím, že vytvořilo pro pojišťovny rezervy, umožnilo, aby tyto léčby mohly být financovány. Tím také, že jsme zavedli poplatky, jsme umožnili, aby tato léčba byla financována.
Pan poslanec Rath odešel. (Jmenovaný je v sále.) Já jsem ho chtěl vyzkoušet z medicíny. Protože on se opravdu neštítí tady mást vás, laickou veřejnost. O prokazování přežití - pane poslanče Rathe, jak se prokazuje v onkologii přežití? Jak se prokazuje v onkologii přežití, odpovězte! Jak se prokazuje přežití? Po pěti letech. Víte to! Po pěti letech se vyhodnocuje účinnost terapie. Nevíte. Takže tady nemaťte lidi, jestli za 14 dní nebo za týden někdo umře, protože se to vyhodnocuje po pěti letech. (Poznámka poslance Ratha: A to vůbec nevíš, že jsou na to studie?) A to vůbec nevíte, že jsou na to studie.
To byly některé bludy, kterými jste tady byli krmeni.
Co se týká léků na tlak, to je evergreen prvního čtvrtletí, kdy my jsme přesně evidovali jevy v jednotlivých lékových skupinách. Za první čtvrtletí v těch lécích, které jsou určeny na tlak a léčení srdečních chorob, je to velmi široká skupina, nedá se z toho nic takového dovozovat, co jste tady slyšeli. Bylo zřejmé, že se lidé předzásobili v prvním čtvrtletí, protože ve druhém čtvrtletí se to vyrovnalo. Určitý pokles tam je, tak jsme pátrali, proč ten pokles tam je - a zase možná i díky poslanci Rathovi, který na to upozornil - i když nebyl významný a nebylo nutné to až tak zkoumat, ale schválně jsme se na to podívali a zjistili jsme, že lékaři ve velkém množství případů překračovali denní doporučenou dávku. To znamená došlo k určité revizi pojišťoven a také díky poplatkům došlo k určitému narovnání adekvátní terapie, co se týká léčení tlaku.
Já bych mohl pokračovat, ale nechci vás zahltit fakty. Odkazuji na materiály na webu Ministerstva zdravotnictví, na seriózní statistiky bez hloupých a zlých interpretací. Myslím, že i to logické myšlení, které jsem vám tady dal, ukazuje na to, kdo tady mluví pravdu a kdo si vymýšlí, kdo jak přistupuje vážně k problematice zdravotnictví.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Vystoupí pan poslanec Rath jako zpravodaj. Je to tak? (Ne.) Vy jste jako předkladatel?
Poslanec David Rath: Jako předkladatel, ano. Dámy a pánové, aspoň krátce k některým věcem.
Já myslím, že tady pan ministr se mě snažil zkoušet. No, pane ministře, kdybych vám měl říci, že nemá cenu, abychom tady debatovali o věcech, které pro mě jsou běžným chlebem a pro vás byly spíš z vaší profese trošku složitější - mimochodem, napadá mě Vančurovo - v souvislosti s vámi, jak mi říkali i někteří lidé na jižní Moravě, že si vždycky vzpomněli na tu Vančurovu větu: Když tento lékař vstoupí do domu pacienta, to aby se hrobník chystal dáti ruku na provazu umíráčku. Tak to byla jaksi vaše známá charakteristika. (Smích v řadách poslanců ČSSD.) Takže tolik k těm studiím a jejich relevantnosti či nerelevantnosti.
Víte, problém je to, co tady říkal pan premiér, a mě strašně mrzí, že jste pochopil moje slova, jako že tady rozebírám váš zdravotní stav. To je mi skutečně líto. Já s ním nejsem obeznámen a ani nechci s ním být obeznámen. Možná že jste to říkal spíš proto, abyste vzbudil soucit. U mě jste ten soucit určitě vzbudil, protože každá nemoc je nepříjemná. Obávám se ale, že ten soucit se vám nepodaří vzbudit u většiny lidí v naší republice, protože třeba diabetici, na rozdíl od vás, často nebývají takto dobře situovaní a jim jste tedy zkomplikovali život. Zatímco pro vás jistě ty poplatky, případně růst doplatků na léky neznamená žádnou vážnější komplikaci, pro hodně diabetiků je to velká komplikace. Zvláště pokud jsou v pokročilejším stadiu, tak jsou to lidi skutečně odkázaní na invalidní důchod nebo na relativné nízké důchody, a ty platby s tím související - s léčbou inzulínem, s léčbou léky, s podpůrnou terapií - stouply enormně.
Váš ministr zdravotnictví vám asi zatajil, že za vaší vlády třeba doplatky na léky poskočily o desítky procent. Čili nejde jen o ty 30- či 90korunové poplatky, ale ještě o doplatky na léky, které šly enormně nahoru. Ty jste zdražili nevídaným způsobem.
Čili berte to moje původní vystoupení spíš jako pokus, abyste se zkusil zamyslet, jak svízelnou situaci musí řešit třeba vážně nemocný člověk, který nemá tak dobré ekonomické postavení, jako máte vy.
Pokud se týká toho, co tady zaznělo. Víte, my se lišíme v základním hodnocení. Vy tvrdíte, že pokles počtu pacientů je dobře, my tvrdíme, že to zase až tak dobře není, že se tam skrývá celá řada problémů. A že to, že pacient nedojde k lékaři, ještě neznamená, že tam nedošel ten simulant, ale podle jasných zkušeností to znamená, že tam nedojde spousta lidí, která tam měla dojít, nebo dokonce musí dojít. To je ten rozdíl. Tudíž proto se nemůžeme shodnout nikdy v hodnocení toho dopadu těch poplatků.
Jistě, že všechny systémy, a to jsme říkali na začátku, které udělaly zkušenost se zavedením poplatků, avizovaly určité snížení počtu kontaktů pacienta s lékařskými službami. Všechny systémy ale zaznamenaly, že v průběhu nějakého času se to víceméně vrací k tomu původnímu stavu.
***