(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ohlídalovi. Nyní pan ministr školství Ondřej Liška.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ondřej Liška Děkuji. Větu, že ve chvíli kdy se začne platit školné, půjde vysoké školství nahoru, tady neřekl nikdo, ani pan premiér, ani já. Na to jste to zredukovali vy. Není to pravda. Školné je pouze kamínek z mozaiky nutné reformy terciárního vzdělávání. Redukovat celou tuto reformu pouze na placení nebo neplacení školného, ať už je to penalizační, tak jak to navrhl nikoli nějaký expert v úletu, jak jste to nazval vy, ze sociální demokracie, nýbrž stínový ministr školství sociální demokracie - to je samozřejmě mnohem komplexnější problematika. A redukce reformy terciárního vzdělávání na školné není nic jiného, než předvolební rétorika.
Já podtrhuji slova pana premiéra, který přesně vystihl ty důvody, proč bylo zrušeno placení školného nyní v Rakousku - včera. Je - já nevím - týden do rakouských voleb. Všichni, včetně vašich socialistických kolegů, uznávají, že zavedení toho velmi sociálního školného, což je nějakých 300 eur na semestr v Rakousku, vedlo k tomu, že se prudce snížil počet takzvaných věčných studentů a těch, kteří si vlastně natahují studium donekonečna nebo studují poněkolikáté třeba první nebo druhý ročník vysoké školy. To znamená ten efekt to nějaký mělo. Tři sta eur, když to porovnáte s naší kupní silou, tak je to velmi sociální školné, které by si rozhodně zde mohl dovolit každý, zvláště pokud by fungoval efektivní systém sociální a ekonomické podpory, finanční podpory studentů prostřednictvím grantů, půjček a spoření. To je za prvé.
Za druhé. Kdyby trendy dlouhodobě probíhající ve vyspělých zemích ukazovaly, že je možné tu stále rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání uspokojit růstem vzdělávacích příležitostí založených pouze na růstu investic do vysokého školství z veřejných zdrojů, tak debata o školném by byla úplně zbytečná. Já bych se ani neodvážil toto jako téma přinášet. Ale všechny srovnávací analýzy ukazují, že nejrychleji počet vzdělávacích příležitostí ke studiu na vysoké škole roste právě v těch zemích, kde do vysokého školství plynou jak prostředky veřejné, tak prostředky ze spoluúčasti, to znamená ze školného. To je bohužel fakt, s kterým se musím smířit i já.
Když jsem se setkal se svých kolegou z Dánska, měli jsme spolu tiskovou konferenci a bavili jsme se mimo jiné právě i o placení školného, tak padl dotaz jednoho ze studentů z Univerzity Karlovy, který píše pro UK-server, tiskovinu studentů Karlovy univerzity, který se zeptal: A jak to máte u vás se školným, vaše univerzity jsou špičkové univerzity, platí se tam školné, nebo ne? A můj kolega říká: No, to se musíte rozhodnout, buď budete platit nízké daně, a potom budou vysokoškolští studenti platit nějakou spoluúčast, anebo budou daně téměř 50procentní, jako je to u nás, a potom samozřejmě žádné školné nemusíme platit a nemusíme si ho dovolit.
To znamená o tom, že z veřejných prostředků je nutné investovat do vysokého školství, nepochybuje nikdo z nás. O tom, že tyto prostředky by měly růst, také nepochybuje nikdo z nás. Ale o tom, že spoluúčast je dneska fenoménem, který je vlastně naprosto běžný a ukazuje se jako silně motivační a má vlastně význam pro kvalitu vzdělávání, o tom není možné pochybovat, protože ty analýzy jsou naprosto přesvědčivé.
Ten další fakt, který lze jen obtížně vyvrátit, je, že bez růstu vzdělávacích příležitostí, který umožňuje uspokojovat prudce rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání ve všech sociálních skupinách, se dosažení vysokoškolského vzdělání stává výsadou těch, kteří pocházejí z příznivějších sociálně ekonomických podmínek. A to lze snadno vysvětlit právě tím, že čím ostřejší je konkurence na vstupu do terciárního systému vzdělávání, tím menší šanci na úspěch v přechodu mezi střední a vysokou školou mají děti pocházející z méně příznivých sociálně ekonomicky podmínek. Na tom se významně podílí i to, že systém terciárního vzdělávání je vnímán jako uzavřený - což jakoby dokazují ty provedené analýzy, které vám mohu poskytnout, pokud je nemáte - což snižuje aspirace zejména u dětí pocházejících z chudších rodin.
Dovolte mi přece jenom pár faktů. Ta data získaná z OECD a jejich rozbor jednoznačně ukazují i příčiny toho, proč u nás mladí lidé z dělnických rodin ve srovnání s jinými zeměmi OECD mají tak malou šanci na to, vystudovat vysokou školu, která by umožnila vlastně vzestup a sociální mobilitu. Připomínám známé údaje, podle kterých u nás má šanci vystudovat vysokou školu necelých 8 % dětí pocházejících z dělnických rodin, zatímco ve skandinávských zemích je to v průměru 28 %, to znamená o 20 % více. V liberálních systémech, jako je USA, Austrálie či Nový Zéland, to tvoří dokonce 32 %. Tou příčinou je především způsob financování vysokých škol, který nedostatečně motivuje k tomu, aby přijímaly co nejvíce mladých lidí, kteří mají ke studiu předpoklady. Všeobecné povědomí o tom, že na vysoké školy je přijímána zhruba jen necelá polovina těch, kteří se ke studiu hlásí, u nejvíce atraktivních oborů je to někdy necelá desetina, vede k tomu, že do tak ostré soutěže nechtějí vstupovat zejména děti méně vzdělaných rodičů, neboť cítí, že jejich šance jsou opravdu velmi malé.
Smutné na tom je zejména to, že rozhodnutí nestudovat na vysoké škole činí děti s velmi rozvinutými studijními předpoklady. Poslední výzkum OECD PISA 2003 například ukázal, že v České republice z 20 % nejschopnějších dětí ve věku 15 let aspiruje na dosažení vysokoškolského vzdělání jen 18 % dětí z rodin s nejnižším sociálním statusem, zatímco stejně nadané děti z rodin s nejvyšším statusem aspirují na dosažení vysokoškolského vzdělání z 94 %. Poměr šancí je tedy 18 ku 95. Pro srovnání - v USA je tento poměr 65 ku 95, ve Švédsku 47 ku 95. Dokud se naše vysoké školy mnohem více neotevřou, tento problém prostě nevyřešíme.
Mnohem větší otevření vysokých škol poptávce po vysokoškolském vzdělání je ovšem rozpočtově nesmírně náročné a data OECD ukazují, že bez zapojení prostředků ze soukromých zdrojů se tohoto cíle nepodaří dosáhnout. Nejotevřenější, a to jak ve smyslu celkového podílu studujících v terciárním sektoru vzdělávání, tak ve smyslu podílu studujících z dělnických rodin, jsou systémy, které připustily spoluúčast studentů a současně zavedly silné a efektivní programy finanční pomoci studentům, stipendia, půjčky, granty atd.
To znamená, že to, co tady říkáte a to, co vy hájíte je asociální. Naopak to co my se zde snažíme rozvinout jako diskusi, jakožto přípravu pro otevření, ještě širší otevření vysokoškolského vzdělávání dalším studentům, zvláště studentům z těch chudších rodin, je naopak ve prospěch jejich sociální mobility a emancipace.
Dovolte mi ještě jeden údaj, který byl přednedávnem zveřejněn v letošní zprávě OECD Education at a Glance. Ta individuální návratnost výdajů na vysokoškolské vzdělání je v České republice ze všech zemí OECD suverénně nejvyšší. Dosahuje 29 %. Tento údaj říká, že finanční vklad jedince do získávání vysokoškolského vzdělání je, obrazně řečeno, úročen 29 procenty. Dámy a pánové, znáte jedinou solidní banku v této zemi, která dokáže zúročit vklady tak velkým úrokem!
Ze všeho, co jsem řekl, plyne, že první a základní podmínkou růstu šancí na dosažení vysokoškolského vzdělání pro děti pocházející z méně příznivých podmínek je dynamický růst vzdělávacích příležitostí, který zůstává v rovině iluzí, pokud se ve financování vysokého školství veřejné prostředky nesejdou s prostředky soukromými, to je zejména s prostředky od těch, kteří jednou budou na dosaženém vzdělání výrazně profitovat jako jedinci. Znovu opakuji: V zemích OECD, kde existuje školné, je podíl studujících ze sociálně slabších rodin vyšší než v zemích, kde školné zavedeno nebylo. Výjimkou jsou pouze skandinávské země. Abychom však dosáhli jejich dynamiky vývoje nabídky vzdělávacích příležitostí na vysokých školách, museli bychom dnes do vysokého školství z veřejných zdrojů vkládat ročně zhruba dvojnásobek částky, kterou vkládáme dnes, to je asi 50 miliard - 50 miliard Kč! - ročně.
S těmito fakty lze dnes udělat jen obtížně něco jiného, než se na ně adaptovat a hledat racionální řešení. Aby se pozitivní efekt odloženého školného dostavil, musíme zavést velmi účinný systém finanční pomoci studentům, který výrazně sníží již dnes existující ekonomické bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělání.
***