(12.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Co se týče dalšího příkladu. Vy dobře víte, že v severozápadních Čechách začala obnova uhelných zdrojů. Ta běží, ta funguje a nikdo jí nebrání. Neboli zase neplatí, že bychom my dělali nějaké kroky, které by příslušným investorům neumožňovaly se připravit na to, že budeme mít, a podle mého soudu nejen Česká republika, ale i celá Evropa podle těch trendů, určité problémy s energetikou, a nebudou malé. To znamená musíme diskutovat spíše než o zákonu o tom, zda například na mezinárodní úrovni prosadíme panevropský trh, jestli na mezinárodní úrovni prosadíme nadřazenou distribuční soustavu, která bude řízena z jednoho centra, zda prosadíme diverzifikaci zdrojů, zda si uvědomujeme, že obnovitelné zdroje jsou prima, ale mají své meze. A tak dále bychom mohli pokračovat. To znamená těch "ale" a podmínečných kroků je strašně moc a myslím si, že na to bychom měli napřít sílu.
Já si myslím, že Parlament České republiky se v 95 procentech na této věci shoduje. Nechte jistou míru té vládě, tak jako to měla předchozí vláda, která možná měla jiné problémy, jiné diskuse, jiné priority. Tato vláda má také jiné priority, nicméně nestane se to, že by se oblast energetiky podcenila, anebo že by se dokonce projekty v této oblasti zastavily. Proto si myslím, že tato norma je nadbytečná, a jako nadbytečnou ji chápu a nemá smysl, abychom ji podporovali. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Slova se ujme ministr životního prostředí Martin Bursík a připraví se pan poslanec Břetislav Petr. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, debata o energetické koncepci v České republice má velmi specifická pravidla a největším specifikem naší dlouhodobé debaty - měl jsem příležitost se jí zúčastnit před deseti lety v Tošovského vládě, před deseti lety, kdy se rozhodovalo o tom, jestli se ustaví mezinárodní komise k dostavbě Temelína, jestli se Temelín dostaví nebo nedostaví. To, co sleduji na debatě v České republice jako naprosto výjimečné a co není vidět někde jinde v Evropě, je skutečnost, že česká debata o energetické koncepci obsahuje dvě a pouze dvě klíčová slova: územně ekologické limity, jaderné elektrárny. O ničem jiném nejsme schopni v České republice za dobu posledních deseti let diskutovat. Jako by energetika nezahrnovala daleko širší spektrum témat, počínaje bezpečností, kterou otevřel předseda vlády, přes energetickou nezávislost, přes otázky ochrany klimatu a vztahu energetiky k životnímu prostředí, přes téma soběstačnosti. Česká republika je úplně paralyzována dvěma tématy. A vždycky, když se projednávala energetická koncepce na úrovni vlády, tak v podstatě šlo o jediné dvě věci: jestli budou nové jaderné elektrárny a jestli se prolomí územně ekologické limity.
Když jsme dojednávali kompromis, který v této oblasti je velmi složitý, s našimi koaličními partnery a především s ODS, tak si myslím, že jsme jako strana zelených šli přesně tam, až kam jsme mohli jít, ale nikoli o milimetr dále. Akceptovali jsme existenci stávajících jaderných elektráren, akceptovali jsme modernizaci jaderné elektrárny Dukovany a její prodloužení, akceptovali jsme to, že stát bude podporovat a podílet se na průzkumu, vývoji jaderných elektráren dalších generací, prosazovali jsme, aby v České republice se zvýšila bezpečnost a bezpečnostní kultura při provozu jaderných elektráren a vztahu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a vlády, ale zároveň jsme řekli, že za naší vlády se neučiní zásadní rozhodnutí, které by rozhodlo o výstavbě jaderné elektrárny. Přijali jsme dokumentaci, kterou přinesl ČEZ na Ministerstvo životního prostředí, a bude probíhat velmi složitý proces mezinárodního pozorování podle ESPO konvence, kde nepochybně účastníkem řízení budou i partneři z Německa a Rakouska. Odhad let je takový, a to odhad nejen ministerstva, ale nakonec i žadatele, že ta procedura potrvá nejméně 2,5 roku.
Tohle všechno je, myslím, dokladem určité otevřenosti, ale zároveň je všeobecně známo, že jsou tady limity, které jsou dány technickými riziky, která v souvislosti s provozováním jaderných elektráren existují.
To, co chci zde zdůraznit, je to, že za prvé pokládám tento návrh za nepřípustný zásah do dělby moci. Je nepřípustné, aby si parlament oktrojoval kompetence o exekutivní podobě, protože kdyby toto v principu parlament přijal, tak by to znamenalo, že kdykoli v budoucnosti může rozvalit jakoukoli vládu. Protože dohodu koaličních partnerů nad nějakým exekutivním krokem, nějaký kompromis v oblasti exekutivní pravomoci vlády, který vždy koalice bude složitě hledat nad x tématy, potom může rozvalit Poslanecká sněmovna tím, že do toho vstoupí a rozhodne jinak. A tím pádem vlastně zasáhne do dohody koaličních partnerů a to samozřejmě nemůže vést k ničemu jinému než k rozpadu vlády.
Čili já celý ten návrh od pana bývalého ministra Urbana nevnímám jako nic jiného nežli jako čárku, že se pokusil udělat něco dobrého pro jadernou lobby v České republice, a zároveň jako pokus o to, významně zasáhnout koalici, ale způsobem, který je ústavně nepřijatelný.
Očekával jsem od Zdeňka Jičínského, že tady vystoupí a bude hovořit o ústavnosti a elementárních principech ústavnosti a dělbě moci, a místo toho jsem si zde vyslechl jeho velmi relativizující projev o tom, jak se v moderních demokratické společnosti vlastně ty pevné hranice mění a jak je možné v Evropě pozorovat, že vlastně ty kompetence nejsou jasné, že se to proměňuje.
Odhlížeje od toho, prostřednictvím pana předsedajícího, že mě velmi mrzí na jeho vystoupení, že tady nazval projevy solidarity s porušováním lidských práv v Tibetu a Číně, které byly přesně v souladu s tím, co odsouhlasila tato Sněmovna, totiž že při návštěvě čínských představitelů upozorníme na porušování lidských práv, tak jestliže člověk, který je spjat s disentem, tady vystoupí a ve svém věku tady pojmenuje naši politiku, kterou jsme tady realizovali společně s partnery ODS, a my jsme za to vděčni, že se tady najde širší koalice lidí, kteří se starají o lidská práva, jestliže toto nazve jako pubertu a jako pubertální vystoupení, tak kdybych měl toto pojmenovat, tak asi s ohledem k jeho věku bych to pojmenoval jinak. Ale odpustím si to, pouze se vyjádřím tak, že je mi líto, lidsky líto, že člověk spjatý s disentem a s ochranou lidských práv tady nejen brání přijetí tohoto usnesení Sněmovnou, které jsme přijímali na několikrát, ale především tady vystoupí tímto způsobem.
Já bych velmi rád požádal Sněmovnu, abych se vrátil zpátky k tomu návrhu, aby ctila to, že koaliční vláda je postavena na dohodě, aby respektovala to, že se chováme i v tomto tématu, které je pro nás jako koaliční partnery obtížné, korektně a solidně navzájem k sobě a držíme tuto dohodu. A že toto nevnímáme nijak jinak než jako nepřípustný zásah Poslanecké sněmovny do exekutivní pravomoci. Proto z principu tento návrh odmítneme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi. S faktickou poznámku nejdříve pan poslanec Jičínský, poté pan kolega Křeček a pak řádně přihlášený pan kolega Břetislav Petr. Slovo má pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Martin Bursík klidně mohl říci, že si myslí, že je to projev mé senility, nicméně by mě to nepřekvapilo.
Pokud jde o to, co nazval mým relativizujícím pojetím ústavních principů, tak vážení, takové zrelativizování ústavních principů, jako bylo při vzniku těchto vlád po volbách v roce 2006, jsme tady od listopadu nezažili. Jestliže jsme slyšeli od hlavy státu, že jedno sto má jinou váhu než druhé sto, tak jakou větší relativizaci ústavních principů? Dál k tomu nechci nic dodávat.
***