(12.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Čili jakkoli jsem si vědom toho, že takový návrh zákona není běžný, neměli bychom ho odmítat, měli bychom jej vpustit do druhého čtení a učinit jej předmětem diskusí, které jsou v tomto návrhu, i diskusí o otázkách, o kterých tu hovořil předseda vlády ve svém vystoupení. Takže to je můj návrh.
Na konec mi dovolte ještě jednu poznámku. Občas mám za této vlády pocit, že jsme se vrátili do pubertálního stadia české politiky, které jsem měl za to, že už jsme překonali. Nemám na mysli jenom jazyk a gesta, které užívá pan premiér, ale tom, co předvedli včera zástupci Strany zelených, nic jiného než pubertální politická exhibice není.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Slova se ujme pan kolega Oldřich Vojíř a poté pan ministr a poslanec Martin Bursík. Po kolegovi Bursíkovi pan poslanec Petr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, vážený pane předkladateli. Máme zde před sebou návrh zákona, který, kdybych to měl nějakým způsobem zjednodušit, tak by říkal, že energetická politika státu jako dokument by se mohla stát určitou zákonnou formou. Tudíž vymáhatelnou z logiky věci, protože zákony se mají dodržovat. Jestli by tam byla nějaká penalizační doložka vůči vládě, to asi stěží, ale ta penalizační doložka by znamenala, že přece jen by tu mohl být nějaký apel včetně možná i soudních pří nebo nějakých podobných záležitostí směřujících k tomu, že vláda nedodržuje zákonnost, tím, že by parlament takovou normu přijal. To jistě je možné, nicméně je to opravdu naprosto neobvyklé.
A pokud by někdo chtěl argumentovat jistou paralelou, která se mu může zdát, že je paralelou, a to je rozhodnutí finského parlamentu podpořit výstavbu jaderné elektrárny, tak to není identická záležitost. Ve Finsku, a vy všichni, kdo se tím zabýváte, dobře víte, že probíhala několikaletá diskuse o tom, jakou cestou se v oblasti energetiky vydat, a v jejich případě zvítězila dle mého soudu pro ně logická a chce se mi téměř říci jediná možná alternativa v danou chvíli, a to je výstavba bezpečného moderního jaderného zdroje. Podotýkám, že je to zdroj třiapůlté generace VVR typu, to znamená dle mého soudu velmi bezpečný zdroj. Tato záležitost byla parlamentem Finska přes široké spektrum, neříkám přes absolutní spektrum, ale přes velmi široké spektrum podpořena usnesením, vyjádřením parlamentu, že vláda Finska se touto cestou má vydat, a že to je tedy téměř celospolečenský zájem. Tomu já bych rozuměl, na takovéto debatě, kdyby došlo do situace, že se máme například bavit o tom, jestli dostavět Temelín, ale formou tou nejbezpečnější nejmodernější technikou, tak se o tom pojďme bavit i zde v parlamentu. Já bych proti tomu nic neměl.
To, co namítám, je, že energetická politika státu z principu nemůže být zákonem. To je dokument, který nemůže být, a promiňte mi to silné slovo, dogma. To musí být dokument, který je orientační, který je motivační, který je nějakým způsobem podpůrný pro to, aby investoři v oblasti energetiky věděli, co jejich vláda, a raději bych řekl jejich vlády budou v této oblasti realizovat. Co to znamená, že vláda může realizovat? Vláda může navrhovat nějaká regulační opatření, vláda může navrhovat zákony, vláda může nějakým způsobem motivovat investora, aby do této oblasti investoval. To si myslím, že vláda může učinit, a parlament tomu buď bude, nebo nebude nápomocen.
Neboli toto jsou věci, které si myslím, že můžeme diskutovat, ale má to zůstat v rukou vlády. Má to být dokument, který bude říkat, že si myslíme například, že v horizontu 20-30 let máme mít v oblasti třeba elektroenergetiky mix, který bude říkat, že máme mít 30 procent jaderné energie, 40 procent uhelné energie, 10 procent plynu, 10-15 procent obnovitelných zdrojů a případně nějakých dalších jiných alternativních zdrojů. O tom přeci můžeme vést diskusi, a když takový výhled poté vydáme, tak je to pro investora nějaký signál, že se touto cestou má vydat.
Neboli platí slova, která řekl pan premiér: Tento dokument by neměl být ze dne na den ani z roku na rok, a dokonce bych řekl, že ani po pěti letech nějak dramaticky měněn. My se přeci dokonce shodujeme, a z tohoto místa to říkáme opakovaně, že energetická politika, která byla schválena v roce 2002 nebo 2004, je dokumentem, se kterým umíme pracovat téměř všichni v této Sněmovně. Máme možná k němu určité výhrady, možná musíme doplňovat některé věci, které jsme sami nevyvolali, tzn. jsou to věci, které musíme aplikovat díky tomu, že Evropská unie a komisaři se shodnou na něčem, jako se teď diskutuje o třetím energetickém balíčku, tzn. jsou to věci, které promítneme jak do energetické politiky logicky, tak ale příslušně do zákona, pokud to po nás vyžadují, že to musí být zákonná podoba. To znamená do zákona energetického v tomto případě.
Takže tyto věci samozřejmě musíme dělat, děláme je a jsme ve shodě. To znamená co bylo hlavním motivem toho, proč osm let, kdy vládla sociální demokracie, bylo v pořádku, že ta politika byla za prvé schválena a že byla dokumentem vlády? A proč nyní se má stát zákonnou formou?
Je tu jisté napětí z toho, že bychom se mohli dostat do určité energetické pasti. A já samozřejmě říkám, že to není lapidární otázka, ale zákon to nevyřeší. Investovat přece nebude stát. Žijeme v tržním prostředí už i v oblasti energetiky a investovat mohou pouze subjekty, které se rozhodnou. A my jsme řekli a tato vláda to dodržela a za tím já si stojím a byl jsem ten, kdo se o to velmi snažil - nebraňme žádnému energetickému subjektu v tom, aby mohl započít plány výstavby energetických zdrojů. A řekněte mi, jestli to teď neplatí. Možná to před rokem ještě nebyla pravda, ale já tvrdím, že dnes to pravda je. Dnes se nikomu v ničem nebrání ve smyslu, aby mohl předložit své projekty a nechat je například zkoumat na vliv stavby na životní prostředí. To se stalo a to se děje. Neboli tyto subjekty teď budou postupovat v intencích platných zákonů a to byl cíl, neboli vláda nemá v této věci dle mého soudu bránit těm subjektům, aby takto postupovaly. Splnily zákonné podmínky, které zde platí, a bude mít dostatek finanční kapacity a bude mít i výrobní kapacitu, ne on, ale ten, kdo mu tu stavbu poskytne, tak nechť na příslušném území staví příslušný zdroj. A dokonce vy dobře víte, že ani to vláda pak už ve finále neovlivní. Protože například když Jihočeský kraj řekne, že ne, tak je to problém Jihočeského kraje.
Takže já tu chci říci, že to není otázkou zákona. To je otázkou nastavení podmínek a já si myslím, že ty podmínky se výrazně změnily od roku 2006 k roku 2007. Neboli tato záležitost už neplatí. Ta, která teď leží tady a kterou pan kolega Urban předkládá.
***