(13.30 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Ano, děkuji. Tedy za Masarykovy republiky zřejmě to heslo "nebát se a nekrást" brali vážně. Věřím, že to vezmeme vážně i dneska.
Často bývá povinnost deklarovat majetek spojována s majetkovou daní, a tedy u někoho se může vytvořit představa, že bez majetkové daně majetkové přiznání nemá cenu. Omyl. Existuje i samostatně, např. v Srbsku, kde majetek je takto přiznáván v hodnotě nad 20 mil. dinárů, či v baltských republikách. Speciálně ve Švýcarsku existuje povinnost majetkových přiznání obecně, ale uvalení daně z bohatství je v kompetenci jednotlivých kantonů. Uvalí - neuvalí, je tam tedy ona příčinná vazba rozpojena. Oddělme tedy debatu o zavedení či rušení majetkové daně od majetkového přiznání, protože někde existuje, někde neexistuje, a např. ve Švédsku, kde donedávna existovala, tak když byla odstraněna majetková daň, dlouze tam diskutovali o tom, jestli mají odstranit i majetkové přiznání. Čili z této logiky vyplývá, že si dovedli představit, že majetkové přiznání vydrží i bez majetkové daně.
Smyslem tohoto návrhu je rozšířit opatření - rozšířit, zdůrazňuji - rozšířit opatření proti šedé ekonomice. Máme, pravda, zákon o střetu zájmů, který toto ukládá politikům a úředníkům, ale myslím, že zjevně nestačí. Stejně tak jako není lékem odvolávat se na možnost rekonstruovat majetek ze stávajících rejstříků. Nejde v našem návrhu o nějaký bič na pilné občany, nejde ani o zbytečný vpád do soukromí. Já si troufnu odhadnout, že takový poctivý majetný občan má zájem manifestovat svou důvěryhodnost, zkrátka by mu mělo jít o to, aby měl prevenci před zpochybňováním svého řádně nabytého majetku, např. z důvodu obyčejné lidské závisti. (Poslanci stále hlučí.)
Ve vládním stanovisku jsem postřehl, že autoři tohoto stanoviska měli otazník nad okruhem majetnějších občanů. Já myslím, že jsou to zbytečné obavy, že by to byl okruh příliš široký. Není to, myslím, až tak velký problém odhadnout. Když jsem listoval v různých zdrojích, nalezl jsem ve světové zprávě -
Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, promiňte, já vás přeruším a znovu požádám kolegy, aby trošičku ztišili svoje hovory. Protože budeme končit naše jednání kolem 14. hodiny, tak si myslím, že se to dá vydržet.
Prosím, pokračujte.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji vám, že teď nemusím atakovat hlukoměr. Tudíž že jsem nalezl ve zprávě World Worth Report 2007 číslo, že v České republice žije kolem 15 000 lidí s majetkem nad 1 mil. amerických dolarů. Čili když vyjdeme z tohoto odhadu, můžeme se přiblížit tomu, že povinných osob může být tak 30, maximálně 50 tisíc, čili žádné strašlivé číslo, a koneckonců i ten limit, který je v návrhu zákona, tedy limit 10 mil. korun, předkladatelé nepovažují za nějaké absolutní dogma.
Čili máme před sebou návrh, který za prvé by uzákonil první přiznání, po prvním přiznání by se po třech letech opakovalo, a kdyby byl zjištěn rozdíl, tedy kladný přírůstek, mohla by být zahájena kontrolní činnost, na základě této kontrolní činnosti vyměřena dodatečně daň. Jednoduchý mechanismus. Pravdou je, že odhad nebo výnos doměrek není kvantifikován, ale myslím si, že spolu s tím, že pravděpodobně by se preventivně zlepšil výběr daní, že by se snížily daňové úniky a daňové dluhy, tak se dá odhadnout, že ten přínos bude rozhodně nad náklady na správu tohoto opatření, které jsou odhadovány okolo 60 mil. korun. Čili je to záležitost výnosná a nikoliv ztrátová.
Ke genezi tohoto návrhu jednu poznámku. Za posledních patnáct let je to již pátý pokus ve Sněmovně prosadit něco podobného. V minulosti se to objevilo již v vládních lavic, usilovali o to různí ministři, např. Ivan Kočárník, Pavel Mertlík, Jiří Rusnok. Bohužel neúspěšně, a tak otěže převzala opozice. Mohou samozřejmě být různé právní a technické výhrady k dokonalosti předloženého materiálu. Já věřím, že ty výhrady nebudou politické, protože snad se proboha za svůj majetek ti, co ho mají, opravdu nestydí, nabyli ho poctivě, a koneckonců i lidé, občané venku za těmito zdmi, si myslí, že majetkové přiznání by nebylo špatné. Podle průzkumu CVVM před čtyřmi lety si myslelo 59 % občanů, že takový institut český právní řád potřebuje.
Pokud vládní stanovisko vzpomíná např. takovou věc, jako že tam nedohledali paragraf číslo 4, omlouvám se za zpracovatele, že se nechali ošálit fungováním textového editoru, ten paragraf tam samozřejmě je, bohužel je chyba v číslování. Podobných detailů by se dalo nepochybně v dalším čtení odstranit, pokud takové detaily máme na mysli, ale podstata, podstata návrhu je, myslím, dostatečně zřetelná, a i když dnes už jsme možná trošičku upracováni a je tady energie ukončit to co nejdřív, já věřím, že nebudete chtít tento návrh sabotovat, ale že dáte šanci, abychom na něm popracovali v klidu po volbách, s větším časovým rozpětím, tedy v dalších čteních. Za to se samozřejmě přimlouvám za všechny předkladatele.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás jako zpravodaj k tomu určený seznámil se zpravodajskou zprávou k návrhu poslanců Jiřího Dolejše, Petra Braného, Pavla Kováčika, Vojtěcha Filipa, Miloslavy Vostré a dalších na vydání zákona o přiznání majetku a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o přiznání majetku), sněmovní tisk 531, prvé čtení.
Myslím, že předkladatel poměrně podrobně zdůvodnil hlavní principy tohoto zákona. Je třeba říct, a on to též vzpomenul, že tento návrh v podstatě je již pátým návrhem, který se zde objevuje, a to jak z pravé strany, tak i nakonec v poslední době z levé strany politického spektra. Řadu let se také vede o tomto návrhu zákona diskuse. Přitom je zcela zásadní, že jedním ze základních pilířů v boji proti tzv. šedé ekonomice by měla být právě takováto norma zákona o majetkových přiznáních a měla by přispět vedle jiných nástrojů k omezení možnosti legalizovat příjmy z trestné činnosti, k boji proti korupci či praní špinavých peněz.
Jak jsem již uvedl, právní úprava plošného přiznání k majetku není v našem právním řádu dosud zakotvena, i když v roce 1992 byla ustanovena paragrafem 42 zákona číslo 337/1992, o správě daní a poplatků, povinnost podávat místně příslušnému správci daně přiznání k majetku pro fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné výši činil více než 1 mil. korun. K naplnění tohoto ustanovení však nikdy nedošlo, protože tato úprava byla zrušena, a to zákonem 255/1994 Sb., tedy ještě před termínem podání prvních majetkových přiznání, to je 31. května 1995.
Předmětem poslaneckého návrhu zákona je zavedení majetkového přiznání pro fyzickou osobu mající na území České republiky bydliště nebo se na území České republiky zdržující, kromě výjimek, které jsou citovány v návrhu zákona, a která vlastní majetek, jehož hodnota je vyšší než 10 mil. korun. Přiznání má být tedy povinna podat do 30. června fyzická osoba, a to příslušnému finančnímu úřadu, vždy, pokud souhrnná hodnota jejího majetku s výjimkou majetku osvobozeného od přihlašovací povinnosti přesáhne k rozhodnému dni, kterým je 1. leden, tuto hodnotu, tedy 10 mil. korun, a pak je povinna osoba podávat přiznání vždy po třech letech. Finanční úřad by pak kontroloval, zda přírůstek majetku v jednotlivých letech také odpovídá přiznaným příjmům v daňových přiznáních konkrétní fyzické osoby za daná období.
***