(18.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Přijmout rozpočet, o kterém všichni vědí, že je nepravdivý - dámy a pánové, to není žádná stabilizace. Já jsem si naprosto jistý, že nebyla-li poplašná zpráva oznámení guvernéra národní banky, že ne 4,8, ale možná 3,6, a posléze že spíše ne asi 3,6, ale 3,2, když tohle nebyla poplašná zpráva, tak snaha to opravit v rozpočtu v žádném případě není destabilizace, ale stabilizace! Kdyby tahle Poslanecká sněmovna a tahle vláda měla sílu - ale to by musela být racionální - přiznat, že když to vědí všichni, že to opravíme a že to opravíme hned, když to víme, to je stabilizace.
Jestli uklidnil finanční trhy svým vystoupením pan premiér - já se obávám, že on je zneklidnil. A ministr financí tomu nasadil korunu. Tvrzení ministra financí, že nikdo není schopen provést dneska takovou korekci na ta pravdivá čísla, protože nikdo neví, jak se krize vyvine, to je stabilizace jako vystřižená! Když tedy dneska nikdo neví, jak se to vyvine, to nás uklidňuje? Já myslel, že by nás uklidnilo, kdybychom do rozpočtu napsali čísla, která jsou teď reálná a kterým všichni věříme. Ta by uklidnila. Ne to, že to tam nenapíšeme. To, že tam napíšeme správná čísla, to by uklidnilo.
V minulosti tady někdy při projednávání státního rozpočtu býval i guvernér národní banky. Kdyby tady dneska byl, tak já bych se na něj obrátil a s úplným klidem bych mu položil otázku: Oprava nepravdivých čísel státního rozpočtu, o kterém tady má být hlasováno, pane guvernére, je stabilizace, nebo destabilizace? A jsem si naprosto jist, že by musel odpovědět, že je to stabilizace. To totiž musí odpovědět úplně každý normální člověk.
Zpět k oslnění. Já rozumím tomu, že dneska tady asi pod vlivem oslnění jde o leccos jiného než o stabilizaci či destabilizaci.
Já chci závěrem říct. Je mi to hrozně líto, že někteří evidentně nepochopili všeobecnou dobrotu návrhu, který jsem předložil. Protože opravit chybu včas, to je všeobecná dobrota. Na tom není nic špatného. Nepodporujte ho. Na věci to nic nezmění. To, že čísla v rozpočtu, tak jak ho vláda připravila, jsou nepravdivá, všichni víme. Pokud někdo považujete za morální vítězství, že o jeden hlas doleva nebo doprava taková čísla budou schválena, nebo nebudou, to je přesně tak stejné, jako kdyby proto, že všichni chceme, aby bylo jaro, tady bylo odhlasováno, že bude jaro. No tak si to odhlasujme. Stejně je podzim.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Vlastimil Tlustý. Faktická poznámka pan kolega Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Já považuji za důležité vysvětlit, proč jsem zvyšoval hlas v poslanecké lavici, a nikoliv z řečnického místa, které snad je k tomu příslušné.
Musím říci, že naprosto rozumím všemu, co tady zaznělo z úst členů sociální demokracie. Jsme v mezicyklu, respektive před vyvrcholením druhého kola senátních voleb. Chápu, že potřebují stylizovat průběh debaty, která je zde vedena, tak, aby nejlépe zítra byly titulky napsány ve smyslu dalšího neúspěchu téhle vlády a potenciál, se kterým chtějí dorazit své volební vítězství, jim narostl. Tomu rozumím.
Absolutně nerozumím tomu, proč o to samé usiluje pan kolega Tlustý svými vystoupeními. Vím, že jako bývalý ministr financí velmi dobře ví, že režim rozpočtového provizoria mimo jiné zapříčiní, že do České republiky nepřijde jedna jediná koruna z evropských peněz. A jedním jsem si jist - že jestli je něčím tahle debata, opravdu něčím unikátním a novým, tak je to demonstrace absence elementární loajality, kterou ve svých vystoupeních právě teď předvedl. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Michalu Doktorovi. Nyní poslední přihlášený do této rozpravy, místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že celá řada takzvaných údajů, které tady zazněly ze strany kritiků tohoto vládního návrhu, se zakládá spíše na dojmech než na konkrétních faktech. Dalo by se to dokladovat na konkrétních tvrzeních.
Například pan předseda výboru pro sociální politiku Škromach tady řekl, že se valorizuje jenom díky návrhům vlád, které vedla sociální demokracie. Musím připomenout, že například mimořádná valorizace byla umožněna, pouze pokud inflace byla vyšší než 10 %, to znamená, že to byla naopak tato vláda, která umožnila lépe reagovat na jednotlivé inflační impulsy, které mimochodem i do budoucna nemůžeme vyloučit vzhledem k tomu, co se děje v globální ekonomice. Na druhé straně tvrzení pana poslance Škromacha, ve kterém hrozil, že i v příštím roce bude taková inflace, která povede k mimořádné valorizaci, se nezakládá vůbec na žádném analytickém údaji jakékoliv renomované instituce.
Zrovna tak tvrzení, že minimální mzda stagnuje, není pravdivé. Minimální mzda ve své nominální hrubé výši je stejná, nicméně díky provedeným daňovým změnám a navrhovaným změnám v sociálním pojištění tak ve skutečnosti čistá minimální mzda roste, a to poměrně signifikantně. Já bych to uvedl na konkrétních číslech. Čistá minimální mzda zaměstnance bez dětí byla v loňském roce 6760 korun, v letošním roce 7000 korun a v případě přijetí vládního návrhu změn v daňových zákonech 7120 korun. U zaměstnance s minimální mzdou a jedním dítětem v loňském roce 7260, v letošním roce 7890 a v příštím roce 8010 korun. Čistá minimální mzda zaměstnance s dvěma dětmi v loňském roce 7760 korun, v letošním roce 8780 korun. To znamená, že přestože se nezvýšily výdaje zaměstnavatelů, zůstala stejná úroveň hrubé mzdy, tak u zaměstnance na minimální mzdě s dvěma dětmi jeho čistá minimální mzda vzrostla o více než jeden tisíc korun. Takto bych mohl pokračovat. Mimochodem, v příštím roce by to tedy na základě vládního návrhu mělo být dokonce 8900 korun díky větším bonusům na děti.
Já bych chtěl také jednoznačně konstatovat, že věci, které se tady probíraly v oblasti bankovní krize a toho, jak byl stabilizován bankovní sektor v České republice cestou mimo jiné i privatizace. Mně se velmi líbí, když představitelé sociální demokracie kritizují, že banky nebyly v první polovině 90. let privatizovány. Pak by měli ale také vysvětlit, proč na návrh tehdejšího poslance pana Sobotky v roce 1997 bylo schváleno usnesení Poslanecké sněmovny, dokonce dvakrát v průběhu prvního pololetí roku 1997, ve kterém Poslanecká sněmovna zakázala tehdejší menšinové vládě provádět jakoukoliv privatizaci bank. Takže ten postoj je velice pozoruhodný, protože v té chvíli se stavěla sociální demokracie proti privatizaci bank. Já řeknu velmi korektně, že v první polovině 90. let by žádná česká vláda v jakémkoliv politickém složení neměla politickou sílu prosadit celkovou, úplnou privatizaci bank. A korektně říkám, že ve druhé polovině 90. let by to udělala v podstatě jakákoliv česká vláda v jakémkoliv složení, protože i ekonomický i politický vývoj, diskuse v této věci prostě učinila tuto věc přijatelnou.
Mimochodem to, co jsme kritizovali, byl způsob toho takzvaného očištění. Prostě absolutní převzetí absolutně všech závazků, na které si banky ukázaly, jako závazek pro daňové poplatníky. Ten byl nesmírně výhodný pro nové nabyvatele bank. Je skutečně světově unikátní, vedl k prudkému růstu veřejného zadlužení. Mimochodem, do dvou let od privatizace největší české banky, jako je Československá obchodní banka nebo Česká spořitelna, generovaly 25 až 33 % zisku celé příslušné mateřské bankovní skupiny, což je v případě Československé obchodní banky banka KBC a v případě České spořitelny je to Erste Bank, nebo skupina Erste. Znamená to tedy, že tyto banky byly prodány jako naprosto bonitní za pár šupů, jako věc, která byla jenom generátor zisku. Do dvou let od převzetí! Znovu opakuji. To znamená byl to nesmírně pro daňové poplatníky náročný proces, který byl nesmírně lukrativní pro nabyvatele těchto bank, protože ty ceny byly naprosto symbolické a zpravidla ze zisku Československé obchodní banky, České spořitelny, případně Komerční banky, do dvou až tří let nabyvatele splatili cenu těchto bank. Čili byl to skutečně obchod století, nikoli však pro české daňové poplatníky, ale pro nabyvatele českých bank.
***