(10.00 hodin)
(pokračuje Liška)
Když se oháníte tím, kolik jste strávili času na náměstích a vyslechli jste si pláč na téma, že se vláda znovu snaží obrat mladé lidi o prostředky právě prostřednictvím školného, tak já musím říci, že ta data vypovídají úplně o něčem jiném. Průzkumy veřejného mínění, které byly v minulosti konány na toto téma, vůbec neukazují, že je zde nějaké a priori odmítnutí tohoto konceptu. Naopak, mladí lidé, kteří dnes usilují o kvalitní vzdělání, jdou studovat na špičkové univerzity do světa, kde se platí obrovské školné. Jsou schopni si na to vydělat už dnes, jsou schopni toto studium absolvovat a za toto kvalitní vzdělání jsou ochotni zaplatit takto veliké částky a nestěžují si, že by jim to nějak bránilo v životním rozletu.
To samozřejmě neznamená, že takovéto částky mají být placeny. Já si myslím, že systém, který by v budoucnu mohl být v České republice zaveden, musí splňovat přísná kritéria sociální únosnosti, zároveň si ale musí uchovat prvek motivace a vztah ke kvalitě poskytovaného vzdělání.
Už dnes tedy mladí lidé platí za kvalitní vzdělání, jsou ochotni za ně platit veliké částky a ani je nenapadne si stěžovat. Já neříkám, že je to správně. Mně se naopak mnohem více zamlouvá systém, který se například od letošního školního roku zavedl v Dánsku, kdy Dánsko vystavilo své vlastní vysoké školy a univerzity tak tvrdé konkurenci, že si to ani nedokážeme představit. Dánský student může, pokud se zapíše ke studiu na vysoké škole, využít prostředky, které stát věnuje na jeho vysokoškolské vzdělání, kdekoli na světě. To znamená ten normativ, ty prostředky, které jsou věnovány státem na dánského studenta, mohou být uplatněny kdekoli na světě, na Harvardu, v cizině. To je ta pravá konkurence pro vysoké školy. To by se teprve samozřejmě začaly rvát o to, kdo na té škole bude studovat. Kupodivu, sedm z deseti dánských studentů, kteří vystudují v zahraničí, se do Dánska vrací. To samozřejmě svědčí o kvalitě toho vzdělání a samozřejmě o silném poutu, které k vlastní společnosti mají. Já myslím, že naším společným cílem je něco podobného.
Já tady nepléduji, to jste si doufám všimli, za zavedení školného jako hlavního tématu terciární reformy. Naopak. Já se snažím od počátku - a pokud mě dobře posloucháte, musíte souhlasit - plédovat zde za komplexní reformu, jejíž součástí má být také vztah kvality poskytovaného vzdělání a motivace, která může mít formu poplatků za vzdělání, které bude sociálně únosné, které může nastoupit teprve poté, co bude fungovat perfektní efektivní síť finanční podpory studentů, tak aby si mohl dovolit vzdělání skutečně každý a ne pouze ti, jak je to v mnohých případech dnes, kteří na to finančně mají, zatímco ti chudší tuto příležitost nemají.
V tom já naopak cítím, že by sociální demokracie měla být silným spojencem a měla by se na této debatě podílet. Já si myslím, že se i částečně podílí a návrh, který prezentoval váš stínový ministr školství, svědčí podle mne o tom, že určité platby za vzdělání rezonují i v prostředí sociální demokracie. Já to vnímám jako signál toho, že jste ochotni se o tom dále bavit. Nemyslím si, že forma penalizačního školného by byla tou správnou cestou, ale dobře, je to jakýsi vstup do debaty, a třeba se dostaneme k nějakému společnému kompromisu a modelu, který by byl nosný i poté, co se v budoucnu třeba sociální demokracie opět ocitne u vlády, tak aby ten systém nezaznamenal žádné otřesy, nýbrž mohl kontinuálně fungovat. To je mým cílem.
Proto očekávám, že proběhne ne jeden seminář, ale mnoho seminářů, na kterých se setkáme na mnoha úrovních, nejen tady přes interpelace, nejen ve Státních aktech; samozřejmě v souvislosti s přípravou systémových projektů z Evropského sociálního fondu je myšleno i na projekty, na konference, na semináře nad jednotlivými tématy, ať už je to řízení vysokých škol, financování vysokých škol, ať už je to otázka akademických svobod atd. atd. Nad tím vším věřím, že se setkáme napříč politickým spektrem a budeme o tom dále diskutovat.
Že komunistická strana je proti jakýmkoliv poplatkům vždy, za jakýchkoliv okolností, tomu já se nedivím. To tady přece bylo desítky let. Všechno bylo zdarma, ale ve skutečnosti to platili všichni. To nesmí být případ vysokoškolského vzdělání. Vysokoškolské vzdělání je přece něco, co úzce souvisí s konkurenceschopností nejenom konkrétních lidí, ale celé společnosti, a proto musí být veškeré prostředky, které na to společnost i jednotlivci věnují, využity maximálně efektivně, se zachováním principu solidarity, rovnosti šancí. O to se ale ten systém, který připravujeme, snaží, a proto o něm budeme dále diskutovat.
Já jsem chtěl ještě znovu zdůraznit, že debata nad Bílou knihou bude uzavřena tímto vypořádáním a vy budete moci sledovat argumenty, samozřejmě i prostřednictvím internetových stránek Ministerstva školství. Debata bude nadále pokračovat nad věcným záměrem zákona a samozřejmě nad paragrafovaným zněním v průběhu celého příštího roku.
Myslím, že každý, kdo tu debatu poslouchá a slyší na jedné straně argumenty proti jakýmkoliv poplatkům, proti jakýmkoliv platbám za jakýchkoliv okolností a na druhé straně slyší hlasy, které volají po zvýšení kvality vysokého školství, po komplexní reformě, která musí zasáhnout nejenom stát a nejenom systém řízení vysokých škol, ale také samotný vztah studentů a pedagogů a vysoké školy, a zároveň slyší, že motivací k těmto změnám je právě zvýšení přístupu k vysokoškolskému vzdělání a zlepšení rovnosti, rozšíření rovnosti šancí na vysokoškolské vzdělání, tak si o tom musí udělat svůj obrázek. Věřím, že se nám podaří v příštích měsících přece jenom dospět alespoň k částečné shodě právě na parametrech reformy terciárního vzdělávání, protože jsem pevně přesvědčen, že nemůžeme realizovat reformu, která by měla pouze dílčí podporu. Vysoké školství a školství vůbec se týká příliš velké části společnosti, než abychom si mohli troufnout riskovat nějaké experimenty. Proto věřím, že se nám podaří nalézti společnou řeč.
Já zde mám připravených ještě mnohem více argumentů, o kterých jsem s vámi chtěl hovořit, ale přestože voláte po diskusi, zároveň kritizujete to, že hovoříme příliš dlouho. Proto radši opustím tento mikrofon, abych nebyl osočen z jednoho nebo z druhého, ale chci vám říci, že jste zváni a vítáni jak na semináři, který se bude konat 3. 11., tak samozřejmě na dalších, o kterých budete informováni. Děkuji vám.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní mám dvě faktické přihlášky. Jedna je od pana poslance Ohlídala, druhou má paní poslankyně Bohdalová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si se zájmem vyslechl projev pana ministra. Pan ministr zde říkal, že vláda hledá prostředky pro vysoké školy, pro terciární školství vůbec, že usilovně hledá cesty, jak tyto prostředky zvýšit. Ovšem jaká je skutečnost? Co se týče rozpočtu na příští rok, to znamená na rok 2009, pro vysoké školy a terciární vzdělávání vůbec, tak i když dojde k meziročnímu nárůstu o 4 % studentů na vysokých školách, přesto vláda snižuje v rozpočtu prostředky na vysoké školy, a to takovým způsobem, že na jednoho studenta nominálně poklesnou v roce 2009 vzhledem k roku 2006 prostředky o 6 %, a pokud se započítá inflace, dokonce o 12 %. To znamená, že několik desítek tisíc studentů vlastně nebude na veřejných školách vůbec financováno. Poprvé po delší době zase za vlády Mirka Topolánka klesne podíl HDP věnovaný terciárnímu vzdělávání.
Pane ministře, vaše vyjadřování, vaše proslovy, mi zní opravdu falešně.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou paní poslankyně Bohdalová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Připraví se pan poslanec Bartoš.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Bylo tady řečeno panem ministrem, že mnoho našich mladých lidí studuje za peníze v zahraničí. Chtěla bych upozornit, že z vlastní zkušenosti vím, že rok na vysoké škole v zahraničí se vším všudy přijde rodinu na čtvrt milionu. Sedmdesát pět procent lidí v této zemi má průměrný a podprůměrný příjem. Když si chce toho čtvrt milionu ten student vydělat, musí na to pracovat tři roky.
Pane ministře, my fakt ještě nejsme v dokonalém ráji!
Děkuji.
***