(9.20 hodin)
(pokračuje Fialová)
Závěr. Se společnostmi bude zahájeno správní řízení s možností uložení pokuty. Při posledním jednání začátkem měsíce září bylo firmě Pikaso, s. r. o. uloženo odtěžit navezenou strusku a popílek. Problém je ale ten, že vlastně nikdo přesně neví, co tyto společnosti všechno do vytěženého prostoru bývalé pískovny navezly a jaké látky se vyloučily do zeminy a dále do podzemních vod.
Z kvalitativního hodnocení uložených odpadů zpracovaným společností Ochrana podzemních vod, s. r. o. vyplývá, že zvýšené obsahy molybdenu a vanadu ve vodném výluhu vzorků z popílku odebraného v areálu pískovny signalizují nežádoucí kvalitativní ovlivnění jakosti podzemních vod těmito kovy. Dále z tohoto hodnocení vyplývá, že vlivem přírodních klimatických podmínek po uložení popílku v areálu pískovny dochází k jejich částečné destabilizaci, a tím k nežádoucímu uvolňování škodlivých látek. Ukládání popílku v pískovně není též vhodné z hydrogeologického hlediska, jelikož jejich zhutněním se vytvořila výrazná nehomogenita, čímž byly negativně ovlivněny místní přirozené hydrogeologické poměry.
Vážený pane ministře, počátkem září proběhlo další řízení se závěrem, že společnosti Picasso, s. r. o. musí na své náklady odtěžit navezené odpad. Dále víme, že uvedené společnosti Demorecykla, s. r. o., Cítov, Pikaso, s. r. o., Praha 4 - Kunratice, a SK Trans, s. r. o., Neratovice, zřejmě ve správním řízení obdrží, možná již obdržely, pokuty. Co ale nevíme a na co jsem se vás ve své interpelaci ptala a mým prostřednictvím i starosta Lužce nad Vltavou pan Rampas, kdo zajistí a bude provádět pravidelný monitoring dané lokality. Obec finance nemá a Středočeský kraj má sice fond, který pamatuje na pomoc při znečištění podzemních vod v obci, ale na monitoring tyto finance nejsou určeny.
My ale chceme předejít tomu, aby podzemní vody byly zničené. Chceme předcházet takovým kalamitám a věřím, že stejný zájem má i Ministerstvo životního prostředí. Společnost Demorecykla, s. r. o., je známa, že již několikrát porušila zákon o nakládání s odpady, za což jí byly opakovaně ukládány pokuty. Uložení pokut však zřejmě na tuto firmu neplatí. Obracejí se na mě občané z Mělnicka, například z Dolních Beřkovic, Jeviněvse a další, kteří mají také s touto firmou nepěkné zkušenosti.
Vážený pane ministře, ráda bych od vás slyšela, zda a za jakých podmínek, tím myslím také podmínky finanční, je s monitoringem dané lokality počítáno a zda se domníváte, že firmy poškozující svým jednáním tak závažně životní prostředí je dostatečné opakovaně pokutovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, vážená paní poslankyně. Otevírám rozpravu. Do této rozpravy se hlásí ministr životního prostředí a místopředseda vlády pan Martin Bursík. Vážený pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně Fialová, dámy a pánové, děkuji pěkně za upřesnění vaší interpelace.
Já nemohu za Ministerstvo životního prostředí než shrnout to, že Česká inspekce životního prostředí na základě podnětu z 28. ledna tohoto roku provedla sérii šetření. Výsledky těch celkem pěti šetření, které byly provedeny mezi 18. únorem a 2. červnem, byly poskytnuty k dispozici starostovi obce Lužec nad Vltavou a Česká inspekce životního prostředí tam skutečně prokázala celou sérii porušení zákona, jednak vodního zákona, jednak zákona o odpadech. Byla zahájena správní řízení. Jsou tam různá rozmezí pokut od 5 tisíc do 5 milionů, od 20 tisíc do 1 milionu. Byla zahájena správní řízení s firmou Demorecykla, s. r. o., která nakládala nedovoleným způsobem s látkami, s popílkem a se struskou. Firma Pikaso naopak nemá potřebný souhlas vodoprávního úřadu, aby mohla nakládat s tímto typem závadných látek. Také bylo zahájeno správní řízení. Firma SK Trans, s. r. o. také naplnila skutkovou podstatu správního deliktu.
U společnosti Pikaso je problém v tom, že jsme vlastně nejprve zadali, respektive inspekce, provést průzkum ve formě rizikové analýzy, a teprve na základě rizikové analýzy bude možné zhodnotit, do jaké míry byla ohrožena kvalita podzemních vod a co konkrétního s tou lokalitou je možné dělat. To znamená je to vlastně nezbytné činit ve dvou krocích, což předpokládá zákon. Jestliže nelze stanovit rozsah bez předchozích průzkumů a bez předchozího zpracování odborných podkladů, lze uložit samotně provedení těchto průzkumů, případně zpracování uvedených podkladů, a podle jejich výsledků vydávat samostatně potřebná rozhodnutí k nápravě. My tedy nejprve potřebujeme zjistit, jaká je situace, a teprve poté bude moci česká inspekce ukládat konkrétními rozhodnutími opatření k nápravě.
Pokud jde o zákon o odpadech, tak tam stejně tak Demorecykla předala odpad neoprávněným osobám ve smyslu zákona o odpadech. Tím porušila zákon. Rozmezí pokuty nula až 10 milionů korun. Firma Pikaso neoprávněně převzala 1746 tun odpadu. Totéž společnost SK Trans, která rovněž neoprávněně převzala odpad, čímž porušila zákon. Bylo tedy zahájeno správní řízení o uložení nápravných opatření.
Myslím, že zásadním problémem téhle situace, a to je teď už odpověď na to vaše konkrétní upřesnění, je totiž to, že zpravidla popílky a strusky jsou ukládány do lokalit jako certifikované výrobky, a tedy nikoliv jako odpady, což je motivace striktně ekonomická. Česká inspekce životního prostředí tyto případy eviduje v podstatě po celé České republice.
Podle našeho názoru tady není dostatečná zákonná úprava při využívání výrobků, které, v uvozovkách, vzniknou z odpadů, to znamená ten přechod z odpadů na výrobky a zejména stanovení konkrétních limitů znečištění v těch transformovaných odpadech na výrobky není podle našeho názoru dostatečný. Problém je v tom, že gestorem výrobkové legislativy není Ministerstvo životního prostředí, ale Ministerstvo průmyslu. Já jsem ustavil v minulém roce k řešení téhle problematiky pracovní skupinu, kde je důležité říci, že členem pracovní skupiny je také zástupce České inspekce životního prostředí, čili tam přenášíme zkušenosti z konkrétních kontrolních zjištění a usilujeme o to, aby se upravil zákon o technických požadavcích na výrobky č. 22 z roku 1999 a jeho prováděcí právní předpisy.
V téhle věci tedy skutečně konáme. Těch případů je více. Usilujeme o to, aby se zpřísnila v tomto ohledu legislativa, aby tam byly stanoveny přesně parametry, jakým způsobem a za jakých podmínek je možné transformovat odpad na výrobek. A nakonec, pokud se týká vlastně dohledu nad lokalitou, tak to z naší pozice je možné činit pouze prostřednictvím České inspekce životního prostředí, ať již na základě podnětu občanů či samosprávy starosty z obce, kdyby tam zaznamenal nějaký další pohyb, anebo z vlastního podnětu inspekce.
***