(Jednání pokračovalo ve 14.00 hodin.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 14 hodin. Budeme pokračovat. Poprosím vás, abyste se posadili a ztišili. Jsme v obecné rozpravě.
Ve vystoupení bude pokračovat pan poslanec Ohlídal. Prosím, pane poslanče, pokračujte ve svém vystoupení.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Dovolím si navázat na problematiku výzkumných záměrů. Výzkumné záměry jsou velmi významné, co se týče rozvoje, vědy a výzkumu v současné době na vysokých školách. Také finanční částky věnované na podporu těchto záměrů jsou podstatné a pro některé vysoké školy jsou rozhodující z hlediska realizace jejich výzkumu. Pokud nebude vyřešen zákonným způsobem v rámci této komplexní novely přechod od financování v rámci výzkumných záměrů k novému institucionálnímu financování, tak mohou vzniknout zásadní problémy na některých vysokých školách, zvláště na vysokých školách, v rámci nichž se pěstují obory spojené s moderními technologiemi. Může se stát, že se vědecké týmy, které byly vytvořeny v rámci těchto výzkumných záměrů, pokud nebude ukončení výzkumných záměrů rozumně ošetřeno, rozpadnou. Prostě zmizí, a tím vzniknou nesmírné, nedozírné škody pro vědu a výzkum v České republice.
Podstatné je také to, že výzkumné záměry nemohou být nechány na rozhodnutí úředníků ministerstva. Myslím tím - nemůže být nechán způsob ukončení těchto výzkumných záměrů na úřednících tohoto ministerstva. Tento přechod od výzkumných záměrů k institucionálnímu financování nového typu musí být jako přechodné ustanovení zabudován do tohoto komplexního návrhu, do této komplexní novely.
Mimochodem, když mluvíme o výzkumných záměrech, tak v novele existuje jakési přechodné ustanovení, které se mírně týká ukončení těchto výzkumných záměrů. Ovšem ve formulaci, která je v § 38, je proveden odkaz na § 27, který vůbec v komplexní novele není. Je vyřazen. Takže je tady jednoznačná nedůslednost.
Kdybych ještě chtěl pokračovat, tak bych musel zdůraznit, že v rámci komplexní novely mi chybí jakési ošetření takzvané přímé spolupráce mezi výrobními podniky na jedné straně a akademickými pracovišti na straně druhé. Přímá spolupráce, která se může zrealizovat bez podávání projektů k nějakým agenturám, bez vytváření institucionální podpory, ale na základě nějakých hospodářských smluv, tato spolupráce je velmi efektivní, protože bez jakýchsi administrativních složitostí se rozhodnou dva subjekty, na jedné straně podnik, na druhé straně akademická instituce, na spolupráci, která je naprosto efektivní a jednoznačně zaměřená. Kontrola proběhne automaticky vlastním podnikem, všechno se zjednoduší. Bohužel tato přímá vědecká spolupráce není nijak podporována, dokonce není ani zmiňována v rámci této komplexní novely. Myslím si, že nějaká forma zabudování této přímé spolupráce do této novely je nutná - viz vyjádření podpory tady této přímé spolupráce například daňovými úlevami a podobně.
Když bych to shrnul, tak musím konstatovat, že tato komplexní novela přináší nové věci, nové závěry do financování české vědy a výzkumu. Ve své podstatě je pozitivní, ale obsahuje tolik nesrovnalostí, tolik chyb, že si netroufám doporučit, aby byla posunuta do druhého čtení. Mám bohužel dojem, a diskutovali jsme tento problém na klubu ČSSD velmi podrobně, že v této fázi nezbývá nic jiného, než navrhnout to, aby předkladatelé této novely dostali zpátky tuto novelu k přepracování. Čili podávám návrh, aby tato novela byla vrácena předkladatelům k přepracování, nebo dopracování. To už je jedno.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se pan poslanec Břetislav Petr a další v pořadí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, pan kolega Ohlídal, byť ve svém závěru poněkud zmírnil svoji řeč, podrobil tento zákon celkem drsné kritice, takže aby zazněla také druhá strana, neboť staří latiníci říkali audiatur et altera pars, tak já se pokusím zase tento zákon pochválit, protože si myslím, že není napsán tak špatně.
Vláda nám totiž předkládá ke schválení poměrně hlubokou a komplexní novelu zákona, který rozhodně nepatří k zákonům letitým. Zákon o podpoře výzkumu a vývoje jsme projednávali, a bez větších problémů - chci znovu podtrhnout: bez větších problémů - jsme jej schválili v roce 2002, tedy těsně před volbami do Poslanecké sněmovny. Možná se ptáte, proč právě tuto okolnost připomínám. Vysvětlení je prosté. V té době šlo také o vládní návrh, chci říci o vládní návrh tehdy menšinové vlády sociální demokracie, který ve spolupráci s Radou pro výzkum a vývoj předkládal tehdejší ministr školství Eduard Zeman. V té době, tehdy to bylo těsně před volbami, dnes je to těsně po volbách, čili je to v tom volebním čase, byl také politicky turbulentní čas, což racionálnímu a věcnému projednávání zákonů v této oblasti příliš nesvědčí. Přesto jsme tehdy zákon projednali klidně, věcně a bez větších zásahů jsme do jeho křehce vybalancované struktury v podstatě nezasahovali a zákon jsme schválili.
Důvod, proč dnes máme tento zákon znovu na stole, není v tom, že bychom v roce 2002 pochybili, ale proto, že oblast výzkumu a vývoje se ve světě vyvíjí tak rychle a je tak významným faktorem ovlivňujícím konkurenceschopnost zemí, že i dobré zákony se musí tomuto vývoji přizpůsobovat. Pokud chceme v globalizující se konkurenci obstát, nezbývá nám, než držet krok i ve vytváření podmínek pro to, aby se v zemi výzkumu, vývoji a inovacím dařilo, a to i v případě, což platí pro všechny země světa, že nelze vždy investovat tolik, kolik bychom si přáli nebo považovali za správné.
Investovat do výzkumu, vývoje a inovací totiž znamená investovat do budoucnosti. V tom si myslím, že všichni řečníci, kteří zde před mnou vystoupili, byli zajedno. Nepatříme k zemím, jejichž ekonomiky jsou taženy či drženy nad vodou přírodními zdroji, a nemyslím si, že bychom měli být ekonomikou, která bude příliš záviset na investicích plynoucích z výrob, které jsou závislé na odbytu, který, jak ukazuje současné ekonomické problémy, nikdy nejsou jisté. (?)
Pokud chceme uspět v globální konkurenci, měli bychom se po vzoru nejúspěšnějších zemí stát ekonomikou, kterou táhnou inovace. Ti z vás, a věřím, že pan kolega Ohlídal patří mezi ně, kteří sledují ročenky konkurenceschopnosti, jistě vědí, že do této kategorie patří všechny země, které jsou v první lize konkurenceschopnosti. Většina ukazatelů svědčí o tom, že jsme na počátku této fáze. Pokud se ale chceme skutečně takovou ekonomikou stát, musíme výrazně investovat do výzkumu a vývoje, který se právě obrací v inovace. To znamená, zjednodušeně řečeno, investovat nejvíce do výzkumu a vývoje, který má šanci produkovat excelenci. Jinde totiž žádné inovace nevznikají.
Dámy a pánové, právě tímto směrem míří návrh novely zákona o podpoře výzkumu a vývoje, který jsme dnes opět v tom, jak jsem řekl, politicky turbulentním čase začali projednávat.
***