Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
18. února 2009 v 9.05 hodin
Přítomno: 197 poslanců
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové, přeji dobré ráno. Zahajuji další jednací den 46. schůze Poslanecké sněmovny.
Prosím vás, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. Pokud je nemáte, nechte si vydat kartu náhradní. Pan poslanec Vojtěch Adam má náhradní kartu č. 2, pan ministr Jiří Pospíšil náhradní kartu č. 7, pan poslanec Michal Hašek náhradní kartu č. 8 a pan poslanec Juraj Raninec náhradní kartu č. 3.
Dovolte, abych přečetl omluvy na dnešní den. Omluveni jsou pan poslanec Tomáš Kvapil a pan poslanec Jan Schwippel. Omluveni jsou také někteří členové vlády. Na zahraniční cestě je dnes od 15 hodin pan ministr Martin Bursík, také pan ministr Václav Jehlička, omlouvá se pan ministr Michael Kocáb do 15 hodin a omlouvá se také ministr Karel Schwarzenberg. To je asi vše na začátek dnešního jednání.
Budeme pokračovat v rozpravě včera přerušeného bodu 46. schůze. Sděluji vám, že tady mám v této chvíli písemné přihlášky do rozpravy pana poslance Stanislava Grospiče a pana poslance Miroslava Grebeníčka. To jsou dvě písemné přihlášky, které ještě patří do rozpravy, kterou jsme včera někdy kolem 21. hodiny večerní opustili a která stále probíhá.
Poprosím vás o klid a požádám prvního přihlášeného, pana poslance Grospiče, aby zahájil dnešní projednávání tohoto bodu. Dalším přihlášeným je pan poslanec Grebeníček. (Velký hluk v jednací síni.) Pokusím se Sněmovnu uklidnit. (Zvoní.) Prosím o klid, začínáme jednat. Slovo má pan poslanec Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo. Ve včerejší diskusi zazněla celá řada argumentů, které se týkaly tématu nesmírně závažného, tématu, kterým by měla Česká republika ratifikovat Lisabonskou smlouvu, tj. dokument, který je založen na metodě novelizace stávajících smluv - Smlouvy o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropského společenství, která má být nahrazena Smlouvou o fungování Evropského společenství a Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii.
Dne 19. října v roce 2007, tj. 29 měsíců poté, co byla odmítnuta Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu, se předsedové vlád a hlavy států 27 členských zemí Evropské unie shodli na textu Lisabonské smlouvy. Shodli se na takové klauzuli, že na rozdíl od Smlouvy o založení Ústavy pro Evropu tento dokument, jeho ratifikace bude ponechána na vůli národních států a jejich právních řádů a nebude povinné, aby procházela referendy jednotlivých členských států. Zcela nepochybně se tak stalo poté, kdy právě Smlouvu zakládající Ústavu pro Evropu odmítli lidé v celostátních referendech v Nizozemí a ve Francii, a zejména odmítnutí francouzské jako jedné z nejsilnějších zemí Evropské unie způsobilo, že také skončily další úvahy o této smlouvě a o snahách institucionalizovat Evropskou unii v podobě křížené konfederace s prvky federálního uspořádání.
***