(17.10 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Dámy a pánové, nic na tom nemění skutečnost, že na obyvatelstvo Afghánistánu střídavě padají bomby a balíčky potravinové pomoci. Nakonec balíček, jak by možná řekl kolega Škromach, který člověku z výšky spadne na hlavu, ho může také zabít. Mohou se však stát i jiné věci.
Tak například v roce 1966 Francie vystoupila z vojenských struktur Severoatlantické aliance, i když zůstala jejich členem v politickém smyslu, a ani později se do nich nevrátila. A mnoho států každoročně svoji účast v různých vojenských či mírových operacích ruší či omezuje. Vyplývá tedy účast českých vojáků na misi v Afghánistánu ze smluv uzavřených s partnery v rámci Severoatlantické aliance? Tato otázka prý nezaskočila ani náčelníka českého generálního štábu. Nejenom ze smluv, ale i slibů, které jsme dali, to, co jsme se zavázali, to, co jsme slíbili, bychom měli plnit. Slib je podle mého totéž co závazek. Generál účelově mlží, protože se snaží prosazovat těsné sepětí České republiky a Spojených států amerických. Jeho argument slibů bohužel zabírá. I odpůrci operace Trvalá svoboda v Afghánistánu se neexistujícími českými závazky trápí, i když to není ani mírová operace, není pod velením Severoatlantické aliance ani v ní není Česká republika vázána jakoukoliv smlouvou.
Dámy a pánové, Trvalé svobody se účastní stejně jako bojů v Iráku koalice ochotných států, jež svolily do toho jít s Američany. Představitelé vládní koalice se nejspíš pošetile obávají hněvu Spojených států amerických. Závazek jako člen Severoatlantické aliance má Česká republika jediný - při napadení jiného členského státu v Evropě či v Severní Americe nebo na jeho území severně od obratníku Raka podnikne sama a v souladu s ostatními smluvními státy ozbrojenou akci. Žádné jiné smlouvy se už neuzavírají. Přijít na pomoc napadenému členu Severoatlantické aliance smluvní povinností už je. A účast na dalších operacích Severoatlantické aliance je dobrovolná a rozhoduje o ní v každé zemí parlament, jen ve Spojených státech amerických prezident omezený penězi, jež mu uvolní Kongres.
Dámy a pánové, vím, zbývají sliby. Ano, sliby se mají plnit. Ministryně obrany Vlasta Parkanová by měla zveřejnit seznam svých a vládních slibů, aby veřejnost a Sněmovna mohly posoudit, zda byly dány oprávněně. Dámy a pánové, nic takové se však zatím nestalo a asi ani nestane. V souvislosti s posuzovanou předlohou mi tedy nezbývá nic jiného, než ji navrhnout k zamítnutí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Petr Wolf. Připraví se paní poslankyně Jakubková, poté pan poslanec Seďa. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Wolf: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím si, že o misi v Afghánistánu na posledním jednání o této otázce již bylo řečeno dost. Bohužel dopadlo to podle mého mínění, jak to dopadlo, tedy ne dobře. Já jsem přesvědčen, že proti teroristickým extremistickým hrozbám, které jsou dnes velmi aktuální, je nutné aktivně působit jak politickými, ekonomickými, ale i vojenskými prostředky. Jen chci podotknout, že prioritou prezidenta Obamy, co se týká zahraničních operací, je právě Afghánistán.
Udržování stability a bezpečnosti prostřednictvím zahraničních vojenských operací představuje podle mého mínění a podle mínění odborníků, se kterými jsem to konzultoval, optimální způsob, jak minimalizovat dopady hrozeb na bezpečnostní zájmy České republiky a jejich spojenců. Mohu říci, že misi v Afghánistánu považuji za klíčovou pro Českou republiku a její důvěryhodnost vůči našim spojencům. Proto budu hlasovat pro prodloužení mandátu našich vojáků. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Wolfovi. Nyní se slova ujme paní poslankyně Věra Jakubková a připraví se pan poslanec Antonín Seďa. (Poslankyně Jakubková stojí u stolku zpravodaje a předkladatele.)
Paní poslankyně, jste řádně přihlášená. Jestli chcete, můžete ztratit pořadí. Takže pokud ještě nemáte jasno, tak s přednostním právem pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji za slovo. Chtěl jsem reagovat na vystoupení, která tady zazněla od předkladatelů. Ono to vypadá, jako kdyby se nic nedělo a jako kdyby ta situace se nějak zvlášť ani nevyvinula od toho posledního rokování tady veSněmovně nad našimi zahraničními misemi a především nad tou misí, která vyvolává největší debatu, a to je naše mise v Afghánistánu.
Pan ministr zahraničí Karel Schwarzenberg tady řekl, že se nebudeme moci podívat do očí těm ženám v Afghánistánu nebo těm dívkám, které nebudou moci chodit do školy. Já si myslím, že to je strašné zjednodušení, co tady říká pan ministr. Ono to tak vypadá, jako kdyby to bylo tak jednoduché, že my dnes jsme na té straně toho dobra a těch dobrých, proti nám stojí zlo, proti kterému musíme bojovat. Víte, aspoň bych byl rád, kdybychom respektovali, že ten svět takto jednoduchý není. V případě Afghánistánu ta linie mezi tím, kdo je s námi a proti nám, je velice nezřetelná, dokonce se to už sotva dá poznat. My totiž jsme dnes na straně vlády pana prezidenta Karzáího, parlamentu, který v Afghánistánu zavádí právo šaríja. Rozumíte - my jsme na straně parlamentu, který se chová tak, že raději tady o tom nikdo ani nemluví, protože bychom si museli klást otázku, koho to vlastně podporujeme. V případě pana prezidenta Karzáího bych vám tady mohl předložit seznam jeho příbuzných, kteří jsou všichni spojeni na těch významných funkcích s organizovaným zločinem, s pěstováním opia a jeho prodejem. Ten seznam je k dispozici na internetu a těžko se bude asi vyvracet, protože je potvrzován i službami.
Takže ti, kteří jsou ti, které my podporujeme - víte, že se chystají volby, které byly odloženy - vypadá to, že tam chceme poslat další vojáky a možná budeme dokonce riskovat krveprolití - kvůli čemu, pane ministře? Kvůli tomu, aby byl zvolen premiér, který dnes nemá ve státě Afghánistán žádnou autoritu? Který sotva kontroluje dokonce už ani ne území Kábulu? Jako prezident, který dneska de facto ani nevládne v té zemi, který má autority také díky tomu, že se ví, že lidé kolem něho jsou naprosto prolezlí korupcí? Svým příbuzným rozdal významné funkce v kontrole třeba boje s narkotiky a tito lidé, kteří jsou ve vysokých funkcích boje s narkotiky, se dělí s těmi, kteří ta narkotika vyrábějí, o zisky. No je to utěšená situace!
Rozumíte? My tam sice stavíme školy, ale do těch škol je obtížné se dostat, protože ten prostor ze 72 % dnes ovládají představitelé Talibanu. My tam prostě dáváme prostředky, máme tam řadu vojáků, máme tam poměrně přes 50 tisíc vojáků, ale přitom ta situace v té zemi se neustále zhoršuje. A vůbec to není tak, že civilní obyvatelstvo by bylo na naší straně. Za poslední dva tři roky se situace zhoršuje. A já jsem už opakovaně tady neustále zdůrazňoval, že bychom si měli klást otázku, že máme zvláštní odpovědnost v situaci, kdy se prostě civilní obyvatelstvo obrací proti nám třeba taky díky vysokým ztrátám toho civilního obyvatelstva, které zčásti dokonce způsobujeme my sami.
Takže - a to, co se tady objevilo a co jsem nezmiňoval minule, to je zpráva - abych to řekl přesně, omlouvám se - zpráva Národní zpravodajské rady Spojených států, která pracuje pro vládu Spojených států a která ve své zprávě, která má název Globální trendy vývoje do roku 2025, se věnuje také situaci v Afghánistánu. A tahle zpráva píše o tom, že situace v Afghánistánu nejenže se dnes nezlepšuje, ale dokonce oni říkají, že ta skutečnost, že v Afghánistánu není schopno se prosadit vojenské řešení, bude podle expertů v této zprávě platit ještě nejméně dalších sedmnáct let.
***