(17.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Opakuji, máme omezené síly. Máme omezený počet těch vojáků a měli bychom se starat, kam je posíláme a proč. Tahle mise, kterou já pokládám jedinou za spornou z těch, které schvalujeme, tahle mise, jsem přesvědčen, nemá šanci na úspěch, pokud se nezmění přístup.
Je pro mě pozitivní, že slyším amerického prezidenta, který říká, že chce vytvořit zvláštního velvyslance pro celou oblast Indie, Pákistánu, Afghánistánu. A že je tady vědomí toho, že je to zahraničněpolitický problém, že to prostě samotnými vojáky nevyřeší. Já věřím, že i americká administrativa bude číst ty texty, které dnes dostává jednak od své vlastní zpravodajské rady Spojených států, jednak od expertů, kteří pracují ať už v Americe, anebo v Evropě.
Věřím na tuhle debatu a přál bych si, aby se jí Česká republika účastnila. To je to, po čem volám, a přiznám se, že v tom ještě nevidím moc velkou změnu na druhé straně. To je to, co třeba tady řekl pan ministr Schwarzenberg, tak je to pořád v té poloze, že my jsme surově brutální vůči ženám a dětem v Afghánistánu. Já vás upozorňuji, že o to nejde. Tady je celá řada zemí, které jsou na tom stejně podobně špatně jako Afghánistán. Podívejte se, jaké násilí páchá Indie v Kašmíru. Víte, jaký je tam počet mrtvých? Těžko poneseme odpovědnost za všechny konflikty světa. Máme omezené síly. Měli bychom prostě zvážit, co má smysl a co ne. Protože ve skutečnosti v tom světě jsou opravdové hrozby. A může se nám stát, že se nám jednoho dne nebude dostávat sil tam, kde je budeme velice potřebovat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já děkuji panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny Lubomíru Zaorálkovi Nyní pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane nepřítomný předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, úvodem mi dovolte malou časovou exkurzi do minulosti. Ve svém vystoupení na plénu Sněmovny 30. dubna. 2008 při schvalování účasti naší armády v operaci Trvalá svoboda jsem zdůraznil, že nemám pochybnosti o připravenosti speciálních jednotek, ale měl jsem a stále mám pochybnosti o zajištění odpovídajících rotací, včetně problémů souvisejících s jejich neustálým prodlužováním. Jsem přesvědčen, že česká armáda dosáhla svých možností, pokud ovšem již není za nimi. To, co bylo nejdůležitější, byla má výzva vládě a především paní ministryni obrany, aby byla zahájena odborná, politická a především parlamentní diskuse, jejímž závěrem by byla mnou pracovně nazvaná národní strategie angažovanosti v zahraničních misích a operacích. Musím zdůraznit, že času k dané diskusi je málo, protože již nyní se v alianci rozhoduje o Force Goals do roku 2018. Tolik stručná reminiscence minulosti.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nyní mi dovolte několik konkrétních poznámek a návrhů k vládou předkládanému sněmovnímu tisku 709, k Návrhu působení sil a prostředků AČR v zahraničních operacích v roce 2009.
Sociální demokracie podporuje další působení v misi KFOR v Kosovu, podporuje zapojení v misi MFO na Sinajském poloostrově či v misi EUFOR v Čadu, nemá problém s vyčleněním našich specialistů pro potřeby sil rychlé reakce NATO a podporuje přípravu česko-slovenské battlegroup pro Evropskou unii.
Jsme si vědomi závazku ČR k ochraně vzdušného prostoru pobaltských zemí za pomoci letounů Jas-39 Gripen. Zde však požadujeme právní záruky pro působení našich letounů v rámci NATINADS z hlediska případných škod a bojového nasazení, vyjasnění smluvního vztahu mezi ČR a Švédským královstvím pro použití pronajatých letounů a k zajištění potřebné logistiky a především jasné garance ochrany českého vzdušného prostoru v průběhu mise.
Podle našeho názoru je česká účast v Iráku v rámci výcvikové mise NATO již symbolická a bez většího efektu. Z těchto důvodů vítáme rozhodnutí vlády tuto misi ukončit a v roce 2009 v ní již nepokračovat.
Navýšení českého kontingentu v misi ISAF do 480 osob a pokračování mise Trvalá svoboda do 100 osob v Afghánistánu má několik základních problémů, které se pokusím blíže identifikovat.
Předně si je nutno konečně přiznat, že v české vládě a parlamentu ani v rámci NATO neexistuje konsensuální strategická vize pro Afghánistán. Mezinárodní ústav pro strategická studia v Londýně ve své ročence o vojenské rovnováze ve světě upozorňuje na pokračující napětí mezi členy aliance právě s ohledem na nejasnost cílů mise ISAF a na to, co bude představovat jejich úspěch. Ústav tvrdí, že bez pozitivnějšího vývoje a jednotnějšího přístupu ke konfliktu se zdá pravděpodobné, že některé země své závazky v misi ISAF přehodnotí.
V České republice nebyla doposud předložena a projednána vize naší země pro provincii Lógar, která by jasně a cíleně definovala měřitelné cíle, potřeby a především prostředky pro jejich dosažení. Příkladem může být pro nás Kanada či Velká Británie, které takovou strategii, chcete-li road map, mají a podle ní se i řídí.
Vážené kolegyně a kolegové, druhou otázkou je, zda byl, či nebyl splněn původní cíl naší vlády, který si vytyčila při převzetí vedení provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar. Tím cílem byla konsolidace a koncentrace jednotek Armády České republiky s cílem větší viditelnosti naší země. Tento cíl nebyl, a pokud bude schválen současný návrh zahraničních misí, ani nebude naplněn. Svědčí o tom nejen navrhovaná účast ve dvou misích, ale i dislokace jednotek v několika provinciích.
Dovolím si ocitovat část svého vystoupení z prosince loňského roku: "Z mého pohledu chápu souhlas s převzetím provinčního rekonstrukčního týmu jako závazek vlády ČR, že mise splní své úkoly a cíle s touto misí spojené. Na druhou stranu vláda musí chápat souhlas Poslanecké sněmovny za toliko podmíněný, který bude revidován v případě, že naše mise v Afghánistánu nebude úspěšná a nesplní své deklarované úkoly a cíle." Jsem přesvědčen o tom, že vláda musí předložit Parlamentu detailní zprávy o činnosti provinčního rekonstrukčního týmu za uplynulé období a především strategii a cíle našeho dalšího působení v provincii Lógar. Prostě předložit českou road map.
Vážený pane předsedo vlády, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, v české veřejnosti i v bezpečnostní komunitě se vede diskuse o míře našeho zapojení v zahraničních operacích. Udělal jsem si tu práci a na základě dostupných veřejných zdrojů jsem srovnal účast jednotlivých členských zemí Severoatlantické aliance ve dvou základních misích, misi KFOR v Kosovu a misi ISAF v Afghánistánu. Co se týká mise KFOR je naše země v počtu svých vojáků k celkovému počtu jednotek KFOR na sedmém místě a v počtu zapojených vojáků k počtu obyvatel jednotlivých členských zemí NATO obsadila ČR pátou příčku. V misi ISAF je Česká republika na 12., respektive na 9. místě z 26 členských zemí aliance. Pokud bychom hodnotili celkový počet českých vojáků v obou misích k celkovému počtu jednotek NATO v obou misích, obsazuje naše země 11. místo. A že účast našich jednotek v zahraničních operacích je vysoká, svědčí porovnání celkového počtu českých vojáků v misích KFOR a ISAF k počtu vojáků v jednotlivých zemích NATO. Při tomto ukazateli obsadila naše země dokonce čtvrtou pozici spolu s Holanďany. Před ČR se dostala pouze Kanada, Dánsko a Velká Británie.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, závěrem mého vystoupení mi dovolte alespoň načrtnout perspektivy našeho působení v Afghánistánu v kontextu mise ISAF. Podle analýzy NATO na zajištění bezpečnosti obyvatel by bylo potřeba mít v Afghánistánu 640 tisíc vojáků a policistů. Ale současná síla mezinárodních jednotek afghánské národní armády a afghánské národní policie dosahuje třetiny, to je 218 tisíc. NATO plánuje navýšení počtu vojáků minimálně o 11 tisíc. Nový americký prezident Barack Obama chce posílit americký kontingent v Afghánistánu o 30 tisíc vojáků. Plánuje se nasazení nejmodernější techniky pro ochranu vojáků před výbušnými systémy, použití bezpilotních prostředků a zvýšení přepravní kapacity, především vrtulníků.
Vláda ČR musí po diskusi s opozicí stanovit jasné priority a strategický dlouhodobý pohled na přínos českých jednotek v Afghánistánu, včetně rozmístění, druhů jednotek a měřitelných cílů. Strategií by mělo být omezení počtu dislokací v Afghánistánu, a to nejen z důvodů zvýšených nákladů na logistiku, přepravu, ale především z dlouhodobého cíle stabilizovat provincii Lógar a najít nutně afghánské řešení pro Afghánce. Je také otázkou, proč se ČR nezapojí v provincii Lógar do evropské mise EUPOL či proč nenaplní operační tým OMLT u afghánských jednotek v této provincii.
Česká republika si musí být vědoma toho, že řešení situace v Afghánistánu není možné dosáhnout vojenskými, ale politickými prostředky, a že toto politické řešení musí být podporováno afghánským lidem.
Děkuji za pozornost.
***