(17.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi. Jsou vyčerpány písemné přihlášky. Nyní paní poslankyně Jakubková, která se hlásila z místa, poté pan poslanec Paroubek. Vidím už další přihlášky. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Věra Jakubková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi stručnou rekapitulaci společného postoje poslankyň Zubové a Jakubkové k vládnímu návrhu působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2009.
Obě - já i kolegyně Zubová - jsme byly připraveny podpořit vyslání zahraničních misí už při hlasování v prosinci loňského roku. Měly jsme pro svůj souhlas s vládním návrhem dvě podmínky, a to že o každé z deseti misí bude hlasováno jednotlivě, neb jsme přesvědčeny o tom, že nelze míchat jablka s hruškami a rozhodovat o různých misích s různým posláním v různých zemích jediným hlasováním. Za druhé jsme žádaly záruku ke slibu ministryně Parkanové, že všichni vojáci z bojové mise v Afghánistánu budou staženi do konce roku 2009 a noví již nebudou na tuto misi vysláni, mise bude ukončena. Žádosti nebylo vyhověno a my jsme právě z těchto důvodů v prosinci 2008 nemohly vládní návrh podpořit.
Dne 20. ledna proběhlo jednání s ministryní Parkanovou, z něhož jsme odcházely s dohodou. Včera, pár minut po zahájení schůze Poslanecké sněmovny, jsme zjistily, že dohoda neplatí. Nepřipouštíme, že by při jednání, kterého se zúčastnili také generál Páleník a plk. Kovanda, mohlo dojít k nedorozumění. Naše požadavky byly jednoznačné a dohoda na nich také. Obsah dohody jsme zveřejnily formou tiskové zprávy bezprostředně po skončení schůzky s ministryní, výstupy z nich v médiích nebyly paní ministryní ani nikým jiným dementovány.
Oč tu běží? To jsou záruky, které jsme žádaly. A to záruky minimální, v podobě zpráv předkládaných ministryní obrany poslankyním a poslancům o postupu stahování vojáků z Afghánistánu, tak aby měla Sněmovna průběh stahování pod kontrolou. Nepřijímáme námitku, že nelze zveřejňovat citlivé údaje o vojenských operacích. To jsme také nežádaly. A jednání přítomni experti deklarovali schopnost předkládat zprávy o stahování vojáků tak, aby k únikům citlivých informací nedocházelo.
Náš postoj k bojové misi Trvalá svoboda v Afghánistánu je konzistentní a předvídatelný. Neměl by proto nikoho překvapovat, ani naše koaliční partnery. Nechceme vystavit vojáky zahraničních misí nebezpečí. Chceme je vysílat do misí, o jejichž smyslu a potřebě jsme my i občané přesvědčeni. Proto jsme s paní ministryní jednaly.
Dámy a pánové, prosím, nezaměňujme principiálnost s nezodpovědností.
Dovolte mi nyní navrhnout postup na hlasování a návrh doprovodného usnesení k tisku číslo 709, které, budou-li přijaty, nám umožní vládní návrh podpořit, a to i s tím rizikem, že hlasování o misích probíhá před hlasováním o doprovodném usnesení. Partnerství je o důvěře. Já tedy s důvěrou v platnost nám daných slibů podstupuji riziko, že sliby budou dodrženy.
Takže ten návrh na hlasování zní: O každé ze zahraničních misí bude hlasováno odděleně.
Zdůvodnění: Každá mise má jiný charakter, humanitární, vojenská, bilaterální a další, nelze o nich hlasovat dohromady. Z výkladu sněmovní legislativy vyplývá, že tento postup je možný. Bude-li hlasováno o misích odděleně, nehlasuje se v závěru o návrhu jako o celku.
Návrh doprovodného usnesení zní: Ministerstvo obrany předloží jedenkrát měsíčně v období září až prosinec, vždy k prvnímu dni v měsíci, písemnou informaci Poslanecké sněmovně o postupu stahování všech vojenských sil, včetně techniky, z vojenské mise Trvalá svoboda v Afghánistánu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jakubkové. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Paroubek, připraví se pan poslanec Tejc, poté pan kolega Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, zamítnutí vládního návrhu působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích 19. prosince minulého roku vyvolalo na straně vládního tábora mimořádně silné emoce. Osobně jsem byl ministrem vnitra Ivanem Langerem, který má mimochodem tolik másla na hlavě jako žádný jeho předchůdce ve funkci od roku 1990, označen jako vrah, jemuž z rukou kape krev českých vojáků. Předseda vlády Mirek Topolánek pak dramaticky provolával, jak ohrožujeme životy českých vojáků. Krev neteče a žádné životy ohroženy nebyly. Alespoň pokud vím. Pan předseda Topolánek se za své nevhodné výroky, nebo za nevhodné výroky obecně omluvil, což velice oceňuji.
Je dobré si tyto nesmysly připomenout, protože argumentace této vládní koalice, která nachází morbidní zálibu ve vyvolávání válečnických nálad všeho druhu, nezná mezí. Nejde jenom ovšem o vládní koalici. Mediální jestřábi provládního tisku dštili na nás oheň a síru. Na rozdíl od kultivovaných a vyzrálých západních demokracií, kdy si jsou politici a média plně vědomi afghánské pasti vojenské i politické, v České republice se o smysluplnosti vojenské akce v Afghánistánu nesmí ani zapochybovat. Bohudík, média i pravicoví politici mají přese všechno jen omezený vliv. Mohou si říkat a psát co chtějí, ale naši spoluobčané mají daleko vyváženější a rozumnější pohled. Na rozdíl od nich se dnes svými politickými úvahami řadí k občanům vyzrálých západních demokracií typu Francie, Německa, Itálie a dalších. Vědí, že mají právo pochybovat, že mají právo na vlastní názor. Vědí, že kdykoliv se jim právo pochybovat bralo, byl to konec jejich svobody.
Již v minulém vystoupení k tomuto tématu 19. prosince jsem poukázal na to, že základním problémem vojenské mise v Afghánistánu je ztráta politické a morální legitimity a nemožnost zvítězit vojenskými prostředky. Mohl bych snášet stovky citací a argumentů z nejrůznějších studií, ale spokojím se s citacemi dvou špičkových českých vojenských analytiků, jejichž závěry jsou velmi výmluvné.
Pan Tomáš Zipfel, politolog specializující se na oblast bezpečnosti, ve své stati Afghánistán mezi optimismem a defétismem hovoří - cituji - o "spirále negativně vnímané okupace, korupcí prolezlých vládních strukturách, znesvěcování islámu cizími vojáky, jejich pošetilé snaze šířit autoritu centrální vlády do odlehlých oblastí ovládaných paštunskými kmeny a narůstajícím počtu civilních obětí, což může vyústit v národně osvobozeneckou válku. Samotné zpravodajské služby Spojených států ve své analytické zprávě ze září 2008 přiznávají, že v Afghánistánu čelíme dosud nejvyhrocenější situaci od října roku 2001, kdy jednotky Spojených států a Velké Británie zahájily po boku místních sil Severního spojenectví operace proti Talibanu a Al-Káidě. Taliban po roce 2006 obnovil svou sílu a rozpoutal ofenzivu, s jejíž pomocí získal kontrolu nad rozsáhlými oblastmi země. Sedm z 34 provincií Taliban kontroluje do značné míry, v devíti dalších provincií má Taliban nebo skupiny s ním spojené velmi významný vliv, který dále narůstá."
***