(15.50 hodin)
(pokračuje Bublan)
Ten jejich život v 70. letech byl velmi mizerný. Přežili to a samozřejmě zůstali v té zemi, kam přišli pomoci vzrůstající ekonomice v 60. letech.
My máme situaci podobnou. Slyšeli jsme od ministra vnitra návrh řešení, který spočívá v nabídce dobrovolného návratu i s nějakým peněžitým bonusem. A kromě této nabídky ještě přichází jaksi druhá stránka věci, že ten, kdo té nabídky nevyužije a v podstatě se dopustí přestoupení zákona, bude nuceně vycestován, bude odvezen proti své vůli.
Já osobně považuji toto řešení za velmi malé a omezené. Protože určitě nějaká část cizinců využije té nabídky dobrovolného návratu a odcestuje zpátky, navíc vláda počítá, že toho maximálně využije asi 2 tisíce cizinců, protože těch 60 milionů, co je na to vyčleněno, to tak pokryje cestu a těch 500 eur pro jednoho asi pro 2 tisíce lidí. Nikoli pro více. Kdyby to bylo těch 10 až 12 tisíc lidí, tak by to bylo už 600 milionů a to už je docela velká částka. I tak se domnívám, že z těch 2 tisíc, kteří teď mají nabídku takovou reálnou, jich využije možná několik desítek nebo stovek, protože ti ostatní se budou jednoduše bát, že už sem nikdy vícekrát nepřijedou, že už ta nabídka jim nepřijde, že už ta šance zde pracovat a něco si vydělat pro ně bude nereálná. Když si k tomu ještě připočítají to, co do tohoto svého životního projektu vložili, to znamená těch, jak se říká, 6 až 10 tisíc dolarů na všelijaké poplatky, úplatky a tak dále, a ta jejich zadluženost, která je nutí k tomu, že se obávají návratu domů, tak se bojím, že většina cizinců podstoupí to riziko a zůstane zde nelegálně a bude se vyhýbat odpovědnosti a bude se vyhýbat tomu, aby je cizinecká policie zadržela a vyhostila.
Možná k těmto dvěma aspektům by se mohl přiložit ještě další, nebo několik dalších. Já si myslím, že by zde určitě stálo za to, aby se vláda více orientovala na různé nevládní organizace, na IOM a podobné instituce, které s tím mají nějakou zkušenost a mohly by nabídnout nějaké projekty a hledat ještě jiné možnosti. Slyšel jsem, že předseda té vietnamské společnosti mluvil i o veřejných pracích a podobně, ale určitě by se našly nějaké projekty, které by byly možná pro ty cizince přívětivější, a hlavně pro nás důsledek toho, že zde zůstanou nelegálně, by byl daleko menší a slabší. Protože pokud zde skutečně zůstane nějakých 10 tisíc lidí nelegálně, automaticky se zvýší kriminalita, ti lidé budou v nouzi, ti lidé budou hledat nějakou obživu, ti lidé skončí v nelegálních výrobnách pervitinu, konopí a podobně, takže kriminalita se projeví a bezpečnost našich občanů se samozřejmě zmenší.
Viděl jsem takový návrh projektu od jedné nevládní organizace, teď si nevzpomenu na název, a ten mluví o projektu odkladu pracovní migrace. To by možná stálo za zvážení. Ten projekt je o tom, že cizinec by do svého platného cestovního dokladu dostal potvrzení o pobytu v České republice, o platném povolení k pobytu, s tím, že by vycestoval, a v případě, že by pominula hospodářská krize a nastal by vhodný čas návratu, tak by měl jakési přednostní právo, aby mu byl opět přidělen statut zahraničního pracovníka. Byla by to pro ně taková určitá jistota a s touto jistotou by možná snadněji odcestovali s tím, že by měli naději, že se třeba mohou za dva za tři roky vrátit. Nebáli by se toho, nezůstávali by zde nelegálně. Také by se tím zamezilo takové té pokračující korupci, protože představa, že ten cizinec teď odjede dobrovolně, a potom bude chtít po dvou letech zase zpátky a zase bude muset absolvovat tu anabázi se žádostmi, zase bude muset kontaktovat nějaké třeba vietnamské zprostředkovatele přímo ve Vietnamu, náš zastupitelský úřad a podobně, tak ta vidina, že se to vše bude opakovat, ta všechny odrazuje. Kdežto kdyby měl jistotu, že bude znovu přijat, pokud třeba mezitím nespáchá trestný čin nebo něco podobného, tak by je to spíše k tomu dobrovolnému návratu vedlo.
Potom druhá věc, kterou jsem chtěl zmínit, je problém agentur. Už zde bylo mnohé řečeno. Skutečně tak jak to vidí mnoho institucí, které mají co do činění s těmi agenturami, tak se mluví docela otevřeně o tom, že je to obchod s lidmi. Nic jiného než obchod s lidmi. To, že agentura si vezme od uživatele, to znamená od zaměstnavatele, dopředu tři měsíční platy za pracovníka, je skutečně nehorázné. A že s tím pracovníkem zachází jako s autem v půjčovně, tak tak to je. Oni půjčí toho pracovníka, protože ten cizinec má smlouvu pouze s agenturou, nikoli s tím konečným uživatelem, a oni pracovníka půjčí třeba na tři měsíce někam, dostanou za to nějaký bonus od uživatele, potom půjčí zase někam jinam, zase dostanou nějakou tu poměrnou částku, a tímto způsobem vydělávají. A s těmi lidmi se skutečně zachází jako s věcí.
Tady možná by nám mohla být inspirací legislativní úprava ve Spolkové republice Německo, kde je tento způsob půjčování zahraničních pracovníků zakázán a kde je přímo uvedeno, že musí být určitá odpovědnost uživatele za pracovníka. Ono dneska je to tak, že když nějaká stavební firma dostane od pracovní agentury, já nevím, deset zaměstnanců cizinců a teď cizinec má nějaký pracovní úraz, tak vlastně odpovědnost nese ta agentura, nikoli uživatel. Když cizinecká policie zjistí, že pracovník, který je zaměstnán někde ve stavební firmě, má neplatné doklady, je zde nelegálně, odpovědnost nenese stavební firma, ale nese agentura.
U těch agentur, to mi asi všichni potvrdíte, co to trošku znáte, že tam dochází k tomu, že agentura vznikne, udělá si nějaké ty obchody a za půl roku zanikne a vzniká zase jiná. Takže tam ta odpovědnost se ztrácí a těžko potom hledat, kdo skutečně nese odpovědnost za to, že cizinec zde třeba byl nějak těžce zraněn, nebo za to, že je zde nelegálně. Takže určitě by stálo za to neumožňovat takovéto půjčování zaměstnanců a zavést větší odpovědnost mezi konečným uživatelem a cizincem, který je u té firmy zaměstnán.
Možná už to zde bylo řečeno, ale zavést povinné pojištění agentur. Stálo by za to zavést nějaký fond, z kterého by se případně hradil odvoz lidí zpátky do jejich země. Zkrátka větší odpovědnost těch, kteří cizí zaměstnance přivážejí k nám.
To jenom několik myšlenek. Teď se samozřejmě potýkáme především s tím, aby důsledek krize nezpůsobil větší kriminalitu, aby důsledek krize nezpůsobil xenofobii. Toho se můžeme obávat rovněž tak v některých chudších regionech. Je třeba hledat komplexní řešení, abychom nemuseli měnit naše zákony každý půlrok podle toho, jestli prožíváme konjunkturu, nebo recesi.
Děkuji.
***