(16.00 hodin)
(pokračuje Topolánek)
Proto si vláda může dovolit přímo realizovat potřebné nástroje a opatření, které jsem vám nyní velmi obecně představil a které máte podrobněji strukturovány, rozvedeny a kvantifikovány v předloženém dokumentu s názvem Národní protikrizový plán vlády. Národní plán není ani mělký, ani finančně nevýznamný, ani necílený. Pevně věřím, že tento plán dojde naplnění i ve své legislativní části a Poslanecká sněmovna na březnové schůzi uvede protikrizová opatření rychle v život. Ku prospěchu českých občanů, českých podnikatelů i českých firem.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane předsedo vlády, a nyní zahajuji všeobecnou rozpravu. Mám do ní přihlášeny zatím pány poslance Zaorálka, Dolejše, Dimitrova, Paroubka, Sobotku, Doktora a Seďu. Ale myslím, že všichni tito pochopí, že ministr financí je spolupředkladatelem takovéhoto materiálu, a dají mu přednost. Pane místopředsedo Zaorálku, přistoupíte na tento džentlmenský postup? Ano, děkuji vám.
Pane ministře Kalousku, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, děkuji panu místopředsedovi Zaorálkovi. Samozřejmě, že všech 17 ministrů pana premiéra jsou spolupředkladateli tohoto vládního protikrizového plánu, ale já mám od svého premiéra uloženo, abych ho doplnil v některých konkrétních položkách, a proto mi dovolte, abych tento úkol splnil.
Dámy a pánové, na posledním listu tohoto materiálu máte přehledně včetně akruálních dopadů do veřejných rozpočtů, zdůrazňuji akruálních, nikoli "kešových", to znamená v účetní metodice ESA 95, jednotlivá opatření, která vláda učinila v roce loňském, a opatření, která předkládá Poslanecké sněmovně k informaci, že je chce učinit v roce letošním. Už pouhým pohledem na fiskální přehled je zřejmé, že neobstojí námitky proti tomu, že vláda zaspala a předkládá protikrizový "balíček" - já to slovo nemám rád - až teď. Vláda musí pružně reagovat na aktuální situaci a předkládá ta opatření, která odpovídají aktuální situaci a daným indikátorům. Jestliže hovoříme o akruálním dopadu do veřejných rozpočtů všech protikrizových opatření vyšším než 70 miliard, tak téměř polovina těch opatření byla provedena už v letošním roce a tak či onak již mají na českou ekonomiku své dopady.
Dovolte, abych stručně z těch opatření, která byla učiněna, vysvětlil ta, která vláda provedla již v rámci operací se státním rozpočtem.
Jistě si vzpomenete na zářijovou diskusi, když jsem tady byl vyzýván opozicí i některými poslanci koalice, a byly to výzvy do značné míry legitimní, aby vláda opravila příjmy na akruální makroekonomické indikátory. Já jsem si dovolil tenkrát oponovat, že kdyby tak vláda učinila na přelomu září a října, byla by zhruba stejně chytrá a stejně přesná, jako kdyby to dělala v listopadu či v lednu. A že vzhledem k mimořádným turbulencím má smysl tu operaci udělat jednou a pokud možno co nejpřesněji, než ji dělat nadvakrát. Nemám žádnou radost z toho, že vývoj mi dal zapravdu. Kdybych opravoval začátkem října příjmy rozpočtu na akruální makroekonomické indikátory, opravoval bych na tehdy aktuální růst. Buď dle Ministerstva financí 3,7 procenta růstu hrubého domácího produktu, nebo tak jak v té chvíli predikovala Česká národní banka, 3,2 procenta hrubého domácího produktu. Což bylo sice samozřejmě mnohem níže než rozpočtovou legislativou zjara predikovaných 4,8, ale co bychom za to dali, kdyby tomu tak bylo.
Skutečnost bohužel je mnohem horší a tuto skutečnost jsme reflektovali v rozpočtu, který upravila vláda 26. ledna s tím, že samozřejmě neporušila o korunu mandát daný Poslaneckou sněmovnou. Nedovolili jsme si o korunu navýšit výdaje, ale pochopitelně předpokládáme vzhledem k vývoji ekonomiky mnohem nižší příjmy, to znamená mnohem vyšší deficit.
Poslední aktuální predikce Ministerstva financí, stará tři týdny, je 1,4 procenta růstu hrubého domácího produktu s riziky směrem dolů. Řada těch rizik se bohužel už stala realitou, takže mnohem realističtější zdá se být o tři měsíce mladší predikce České národní banky, kterou máte k dispozici v příloze tohoto dokumentu, minus 0,3, nebo jak se ušlechtile říká, záporná nula s riziky směrem dolů. Do jaké míry se ta rizika stanou, či nestanou reálnými, záleží především na ekonomickém světě kolem nás než na naší hospodářské politice.
Je potřeba poctivě říci, že není v silách žádné politické reprezentace, ani naší, ani jakéhokoli jiného evropského státu, krizi odvrátit. Není v silách žádné politické reprezentace zajistit trvale udržitelný růst. Je v silách politické reprezentace cílenými a fiskálně uměřenými kroky v těch nejohroženějších oblastech zajistit měkčí přistání, to znamená zmírnit dopady tam, kde jsou nejtvrdší. To je maximum, co je kdokoli schopen udělat. A když někdo slibuje něco navíc, tak je populista a nemá pravdu. Není to v silách žádné politické reprezentace. Alespoň v tržní ekonomice ne. V centrálně řízené ekonomice je v možnostech politické reprezentace zajistit trvale udržitelný pokles, to jsme si zažili. Ale žádná politická reprezentace v žádném systému není schopna zajistit trvale udržitelný růst. To prostě nejde, ekonomika se vyvíjí v cyklech.
Čelíme v tuhle chvíli rizikům ze dvou stran. Na jedné straně je jednoznačné importované riziko poklesu hrubého domácího produktu a zvýšení nezaměstnanosti. Je to riziko importované. To není výmluva, to je fakt, protože český bankovní systém zůstal nezasažen. Krize domácí spotřeby není, a sledujeme-li indikátory domácí spotřeby, tak -koneckonců nemusíme sledovat indikátory, běžme se podívat před Carrefour, jestli máme, nebo nemáme krizi domácí spotřeby, jak to padá z těch vozíků. Ale je tady jednoznačná krize vnější poptávky, a protože jsme exportně orientovaná ekonomika, pak krize vnější poptávky logicky dopadá na ziskové příležitosti českých podniků včetně jejich možnosti zaměstnávat.
To je riziko, kterému čelíme na straně jedné. Na straně druhé čelíme jiným rizikům a jsou to rizika stejně hrozivá, nebo dokonce možná ještě někdy hrozivější než rizika hospodářské recese, a to jsou rizika našeho vlastního rozhodování. Před nimi se musíme mít možná na pozoru ještě víc. Už jenom proto, že ta na rozdíl od krize jsou rizika odvratitelná.
Tím prvním zásadním rizikem je obrovské riziko protekcionismu, kterému můžeme někdy propadnou i my. Protekcionismus je takový ošklivý bratříček státního intervencionismu. Vždy když stát masivně intervenuje svými veřejnými prostředky do ekonomiky, a jsou to peníze daňových poplatníků, tak celkem logicky zaznívají přání těchto poplatníků, když jsou to naše peníze, ať jsou dominantně spotřebovávány u nás doma. Ať si ti oškliví zahraniční dodavatelé za ně nemůžou nic koupit. Ať se to spotřebuje jenom tady.
***