(16.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
A když tam tu mřížku nenamontují, tak musí platit to dépéháčko. Obojí je špatně. Určitě to není pro uživatele těch velkých korábů, protože ty od 1. 4. podle nové definice M1 a N1 už budou patřit do definice nákladních aut. O tom je celý ten fór. Je to pro ty malé, je to pro ty chudé, akorát že je to někdy složité vysvětlit.
Další věc, kterou ministr financí chce učinit, je vylepšit cash flow podniků zrychlením vratky DPH. Opět jsme to široce diskutovali na NERVu. Já jsem schopen zákonnou povinnost 30 dnů, a jsem si vědom, že bývá někdy pod administrativním tlakem překračována, jsem schopen přeskupením priorit, přeskupením pracovních sil tuto lhůtu zkrátit. Jsem schopen ji zkrátit na minimum, což je 15 dnů, pod jednou podmínkou - vůči elektronickému podání. Mám pocit, že to je fér. Zajistím každému, kdo podá elektronickou žádost o vratku DPH, podá-li elektronicky, má to dépéháčko do 15 dnů. Nepodá-li elektronicky, nejsem schopen. To znamená pod podmínkou elektronického podání dépéháčko zpátky do 15 dnů. Domnívám se, že to je významná pomoc pro cash flow, kdy dnes zejména malí podnikatelé bojují s přístupem k provoznímu kapitálu.
Na výdajové straně pak za nejvýznamnější instrument pokládám program, který je rovněž exekutivního charakteru. Dovolujeme si proto o něm Poslanecku sněmovnu pouze informovat. Zdůrazňuji, že balík opatření má jenom tři body, které podléhají schválení Parlamentu - insolvenční zákon, novela zákona o dani z příjmu a novela zákona o sociálním pojištění. Všechna ostatní opatření jsou opatření exekutivní. Osmdesát procent významu tohoto balíku je exekutivního charakteru.
To nejvýznamnější opatření podle mého názoru, někdo se mnou nemusí souhlasit, na výdajové straně je rovněž exekutivního charakteru, a přiznám se, že jsme úporně přemýšleli, jak to udělat, aby to bylo výlučně exekutivního charakteru - pro tu rychlost, ne proto, že bychom nedůvěřovali, pro tu rychlost, jsme tedy schopni startovat ho v řádu dnů - je přístup malých a středních podnikatelů k provoznímu kapitálu. Dnes to u malých a středních podniků není problém pouze dostupnosti prostředků na investice, ale především dostupnosti provozního kapitálu. Firmy, které mají zajištěny zakázky, mají zajištěn odbyt, mají významně krácen kontokorent, nebo dokonce nemají přístup ke kontokorentu od komerčních bank - tady přicházíme se zcela novým programem Českomoravské záruční a rozvojové banky, který si vyžádá náklady 1,8 a 2,7, tedy 4,5 miliardy korun, přičemž 1,8 miliardy je zapotřebí ihned, jsme schopni změnou priorit státního rozpočtu uvolnit tyto prostředky, a 2,7 miliardy pak budeme rozpočtovat na léta 2010 a 2011. Tyto prostředky zajistí zcela nový program záruční a rozvojové banky, který malým a středním podnikům bude garantovat podíl státu na riziku komerční banky z 80 %, to znamená komerční banka bude mít z 80 % garantováno své riziko, z 20 % se bude podílet sama, za úvěr, který poskytne jednomu subjektu.
Limitní hranice jsou 90 milionů korun pro jednoho adresáta. Zdůrazňuji, že to je hodně. Pro vaše porovnání, sklárna Nový Bor v případě, že by měla zajištěnu zakázkovou náplň, potřebovala 35 milionů provozního kapitálu. To jí stačilo. Nepotřebovala by více. To znamená 90 milionů korun je hodně, a bude-li zajištěna zakázková náplň, zcela jistě 80% podíl garance státu bude pro komerční banku dostatečný impuls, aby úvěrovala za dostatečně výhodných podmínek.
To je pro malé a střední podnikatele, domnívám se, ten nejdůležitější nástroj přežití. Samozřejmě pro ty, kteří jsou konkurenceschopní, protože peníze se tam musí otáčet. Nemůže to být nástroj pro ty, kteří konkurenceschopní nejsou. Tam nemá smysl prodlužovat agonii a vyrábět ztrátu z veřejných prostředků.
Tolik, dovolte, mé vystoupení. Tolik nástroje, které jsou v kompetenci Ministerstva financí. Mí kolegové, do jejichž kompetence patří další nástroje krizového scénáře vlády, mě jistě rádi doplní. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane ministře. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám devět přihlášených. Prvním je místopředseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek. Vážený pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, já jsem tím docela ohromen. Není to tak před půl hodinou, kdy nám pan ministr financí vynadal do grázlů a pan premiér zahájil projednávání národního protikrizového plánu vlády tím, že urazil Sněmovnu řečmi o perlách a sviních, urazil tady pana poslance Sobotku? Já se ptám, jak je možné a proč zahajuje premiér projednávání takovéhoto bodu takovým nehorázným způsobem? Pokud premiér si je jist plánem, který předkládá, tak přece nemůže začínat urážkami. Já se proti tomu ohrazuji a vyzývám k tomu, aby se tato debata nevedla urážkami, tak jak premiér tu debatu začal. Je to naprosto nevhodné především také proto, že si to nemůžeme dovolit se tady takto chovat před občany v situaci, která je vážná.
Já tady nechci vůbec malovat, ale připadá mi, že pan premiér i pan ministr Kalousek byli včera na úplně jiném zasedání v Bruselu, než jsem byl já. A nereferují o tom správně a nereferují o tom pravdivě. Já bych rád řekl třeba jenom, protože tady nechci celé reprodukovat, že tam vystoupil profesor Larsen z univerzity v Lundu, který ve svém vystoupení, kde byl požádán o odborný výklad situace, bylo jich tam podáno více, od guvernéra Evropské banky a dalších, ale cituji teď vystoupení profesora Larsena. On na konci svého vystoupení citoval jiného profesora Rubiniho, o kterém se dnes hodně mluví, protože je to jeden z těch, který už v roce 2006 předpověděl víceméně průběh a začátek této krize. Citoval tam výrok Rubiniho z posledních dnů, že pokud dnes my uděláme všechno správně, pokud státy i seskupení států jako G20 apod. budou postupovat bezchybně, ideálně, tak krize, do které vstupujeme, bude třikrát hlubší a třikrát delší, než byla ta, která vypukla v roce 1929 a v roce 1930. To je samozřejmě až skoro neuvěřitelné prohlášení, ale v tomto duchu se tam včera mluvilo.
Mluvilo se o tom, že stojíme před situací, která je tak vážná a je také vážná proto, že nevíme přesně, jak jí čelit, protože dnes nejsou ekonomové, kteří by předkládali recepty. Mluvilo se o globální nerovnováze ekonomické, která vznikala léta. O podcenění rizik operací na finančních trzích. Mluvilo se prostě o tom, co zakládalo hlubokou systémovou krizi, a nejenom krizi důvěry, jak o ní mluví premiér Topolánek. Tahle krize není jenom psychologickou záležitostí. Ona má kořeny hluboké a my nemáme dnes ani cestu, jak si s ní pravděpodobně v krátké době poradit. Mluvilo se o tom, že v Evropě není jasné, jaký je rozsah těch toxických úvěrů v evropských bankách. Bylo řečeno, že pokud se nepodaří tuto situaci analyzovat a problém řešit, tak i Evropě hrozí, že její recese se obrátí v dlouhotrvající depresi. To znamená když mluvíme o sociálních dopadech té krize, tak ten problém je v tom, že my úplně nedokážeme říci, jak dlouhé nezaměstnanosti budeme čelit u těch lidí, kteří se stanou nezaměstnanými.
***