(16.50 hodin)
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo i za to milé překvapení, že to vyšlo na mě jako na prvního.
Kolegové, voláte tady po věcné debatě, i když trocha mediální exprese je asi každému z vás vlastní, jinak byste to nedělali, i když ti samí, co se té exprese dopouštějí, pak vzápětí okamžitě moralizují. Možná že to jsou spojité nádoby, já nevím. Já se budu tedy držet merita, protože si myslím, že po dlouhé době opozice zase dostala maličké slovo, tak snad aspoň může říct něco k tomu, co ty dva měsíce vládní komise dělala. Naposledy jsme to říkali, když se projednával státní rozpočet, nebyli jsme příliš vnímáni, tak to někdy chodí, ale já věřím, že některé argumenty, když nepadnou na úrodnou půdu tady ve Sněmovně, třeba venku v předsálí nebo mezi občany zaujmou.
Za prvé se domnívám, že bychom neměli ten balíček opatření rozebírat kolečko po kolečku, jak se v té mašince jednotlivá kolečka lesknou, kolik mají zoubků, ale měli bychom přemýšlet, co to je za stroj, jestli jako celek vůbec funguje, tedy jestli ta opatření mají nejen přiměřený rozsah a hloubku, ale také odpovídající koncepci a logiku zpracování. A tady musím avizovat svůj názor, že tento rozměr, tuto charakteristiku, vládní návrh nesplňuje. Domnívám se, že vzhledem k rozsahu nadcházející krize, která neskončí na onom bizarním vyjádření pana ministra o záporné nule, že to bude krize hlubší, a že tudíž tento materiál ex post je na chvostu událostí, je zpracovaný nezodpovědně a vývoj dalších událostí je podceněn. To za prvé.
Za druhé vláda nezapře, že je vládou pravicovou, že je vládou sice s liberálním slovníkem, ale konzervativně tkvící na myšlenkách starých rok, dva roky, při svém vzniku, dokonce na myšlenkách, které jsou staré dvacet let, i když pravice ve světě některé tyto myšlenky z praktických důvodů opouští. Vláda chce více trhu a méně regulace. To se příliš neliší, je to jenom opatrnější formulace vyjádření pana prezidenta, že krize se vyřeší sama. Jestliže i americký Time se zamyslel nad předvídavostí Karla Marxe v oblasti problémů globalizované ekonomiky, pan prezident to nelibě nesl, ohradil se. Naštěstí jeho názor není až tak důležitý, aby druhý den byly tyto články začerňovány a aby přestaly vycházet. Prostě problém tady je, mění se nejen v paradigma hospodářské politiky ve světě, posouvá se pravděpodobně dokonce i teoretický pohled na věc a ty inspirace, které teoretici hledají, nacházejí někdy i v dílech možná ještě přednedávnem pro pravici netušených.
Navíc bych upozornil, že i když katedroví liberálové brousí své modely do diamantové čistoty, tak v praxi to většinou čistý diamant není. Někde je to pěkně ušpiněná briketa. My totiž tady nemáme volný svobodný trh. My tady máme zvláštní systém, kdy chudí např. prostřednictvím daňové regrese dotují bohaté, my tady máme ne volnou rovnou soutěž hospodářských subjektů, ale monopoly, které diktují. Takže jakýpak volný svobodný trh?
Pravdou je, že malá česká otevřená ekonomika světovou hospodářskou krizi nevyřeší. To je pravda. Ale o to víc bychom měli vnímat, jak k této krizi přistupují ve světě. O to víc bychom měli dbát, aby naše úloha v českém předsednictví Evropské unii nebyla pasivní, abychom zkrátka nejen onen leadership, ale řekl bych přímo odpovědnost za další vývoj do tohoto procesu vtiskli. Vždyť ten evropský new deal - nevím, jak jinak nazvat to, co se rodí v evropských strukturách - může být skutečně účinnějším nástrojem proti krizi, než které tady zpracoval onen vládní nervus vagus. Já si myslím, že ty úvahy, které v Evropě jsou a které některé se dostaly i do plánu hospodářské obnovy Evropy, bych neshazoval jako nezodpovědné závody v zadlužování, ale výzvu, která před námi je, ke které bychom se měli promyšleně postavit a uvědomit si, že jedině silná, efektivně fungující Evropská unie, která zvládá koordinaci fiskální a měnové politiky, se může krizi postavit. To trošku i na účet debaty včera před 21. hodinou, kdy tady excelovali někteří eurofobové. Jako kdyby to včera vypadalo, že stačí, aby pár lidí se staročeskou mentalitou se postavilo, zazpívalo Hej Slované, a hospodářská krize se zastaví na Šumavě nebo u Krušných hor. Bohužel, takto to už nefunguje, jsme o 200 let později.
Čili to evropské řešení krize samozřejmě nemůže být na bázi národního sobectví, nemůže být na bázi protekcionismu, ale také je třeba myslet na nezbytnou vládní aktivitu, na to, že jejím základem by měla být dlouhodobá, ne pouze krátkodobá, ale dlouhodobá strategie hospodářské politiky a že z hlediska politické i sociální stability je důležitý ten solidární rozměr řešení.
Pan ministr Kalousek, když doplňoval pana premiéra ze studnice svých ekonomických znalostí, tak tady připomínal, že hospodářský cyklus je něco vis maior, co na nás padá z oblak, z nebes, a že tudíž s tím nemůžeme mnoho dělat, maximálně si vybrat vhodný deštník. Někteří tedy pochopí, že tato vláda může být pro ně užitečná, tak se rozhodnou, že tuto manu nebeskou začnou sbírat a začnou z toho třeba i bohatnout. Ale on hospodářský cyklus není až tak jednoduchý, to za prvé. Za druhé si musíme uvědomit, že nejenom tlumit dopady hospodářského cyklu, ale efektivně využívat pro další vývoj je na místě a že jak teorie, tak hospodářská praxe, pokud jde o hospodářský cyklus, není až tak jednorozměrná, jak si skupina ekonomů, vybraných ekonomů, myslí. Je přece rozdíl mezi krizí z nadvýroby, jak byl kdysi popisován klasiky, mezi byznys cyklem, jak byl popisován např. v díle našeho rodáka Schumpetera, je rozdíl mezi sezónními výkyvy, krátkodobými výkyvy, oscilací a fluktuací hospodářského vývoje a mezi zásadními změnami ekonomiky, které přinášejí cykly dlouhodobé, které mění strukturu ekonomiky a na které se musíme strategicky připravit. O něco podobného se pokusilo Japonsko po druhé světové válce, a i když to byla země, kterou pak provázely po dlouhou dobu různé problémy, tak dnes se Japonsko v každém případě řadí mezi nejvyspělejší země světa.
Panu Kalouskovi stačí jeho ideový svět. Zdá se, že je to ideový svět nového katechismu, tedy katechismu Miltona Friedmana, teoretika, který zkritizoval hospodářskou politiku ze 70. let, ale píše se rok 2009, a tudíž tento katechismus je možná vhodný pro to, aby se pan ministr v Bechyni pomodlil, ale upřímně řečeno, neospravedlní, pokud si nad krizí a nad realitou hospodářského cyklu umyje ruce jako Pilát Pontský.
Druhá skupina mých poznámek. Způsob, jakým nám vláda balíček či plán předkládá, předpokládá, že tento komplex opatření je natolik provázaný, že se vlastně jedná o jakýsi nedělitelný kouzelný raneček, který jakýmkoli sebedrobnějším zásahem do svého složení ztratí ono kouzlo a pak už ztratí i ta chvástavá epiteta, kterými je obdařen v onom parlamentním tisku. To znamená, že je to plán chytrý, preventivní, a ústně to doplnil pan premiér, že dokonce největší a nejužitečnější. Inu, doufám, že to nebudete brát jako urážku, ale skoro bych vzpomenul klasika, že to je jak metály na ňadra dmoucí naší vlády vševědoucí. Bohužel, asi to nebude tak veselé, protože i některé pozitivní prvky v tom návrhu - a já přiznávám, že ty pozitivní prvky tam jsou - obsahují určité neřešené problémy.
***